Autotýden Martina Plaštiaka: Pozor na pusu!

Problémy nechodí po jednom. Nikoho by proto nemělo překvapit, že automobilka Saab prožívá každý týden novou krizi. Švédského výrobce jsme opustili před pár dny, když se jeho majitelé od Swedish Automobile dohodli se společnostmi Pang Da a Zheijang Youngman Lotus Automobile na prodeji Saab Automobile a Saab Great Britain. Obě strany bohužel vyhlásily obchod jako hotovou věc dřív, než se zeptaly General Motors. Byl to americký gigant, kdo ještě vloni v lednu držel otěže Saabu a podle některých zdrojů má stále dostatek vlivu, aby prodeji zabránil. Jestli to skutečně dokáže, zjistíme brzy. GM vydaly prohlášení, podle kterého „nemohou transakci podpořit“. Drtivá většina dílů v modelech Saabu pochází od General Motors, které stejnou techniku v Číně samy prodávají. Společný podnik GM a čínské skupiny SAIC nemá žádnou radost z toho, že Pang Da a Youngman získají levně přístup k jejich zboží, s nímž jim pak budou přímo konkurovat. V SAIC mají Američané silného spojence, prodej Saabu totiž musí schválit čínské úřady.

Článek o příliš horlivých výrocích se samozřejmě nemůže vyhnout dění v USA, kde soudy nikdy neváhají ucpat příliš prořízlá ústa pořádnou pokutou. Jako poslední se o tom přesvědčil Fred Kenner, prodejce vozů dealerství Bob Tyler Toyota na Floridě, a s ním i jeho zaměstnavatel. Kenner mluvil špatně o jiném dealerovi. East Shore Toyota v Alabamě vlastní jistý Shawn Esfahani, Íránec, který ze své země utekl po islámské revoluci v roce 1980. Fred Kenner jeho obchod nazýval Taliban Toyota a zákazníkům tvrdil, že Esfahani finančně podporuje teroristy. To je pochopitelně v USA mnohem vážnější obvinění než u nás a soud ho ocenil na sedm a půl milionu dolarů. Zaplatí je obchod Bob Tyler Toyota, nikoli jeho prostořeký zaměstnanec, Kenner však jistě přinejmenším přijde o prémie.Také další zpráva je ze Spojených států. Přestože by se na ni víc hodil nadpis Pozor na fax, technické detaily nejsou tak zajímavé jako příběh sám. Joann Reed je úřednicí v úřadu šerifa v St. Clair County v Illinois. Svou osudovou chybu udělala, když posílala třístránkový fax kolegům z jiného okrsku. Součástí zprávy byla mimo jiné kopie pokuty a ručně psaný vzkaz „Odložte tento případ, ten muž je synem jednoho z našich zástupců.“ Jak to média ví? Joann si spletla číslo a odfaxovala celou úhlednou hromádku důkazů do místních novin Belleville News-Democrat. Pokoušela se zatloukat, ale novináři rychle zjistili, že lístek na 175 dolarů za sedmdesátku na úseku s třicetikilometrovým limitem skutečně dostal syn zástupce šerifa. Fax je možná zaprášená technologie, ale zrádný umí být stejně jako sociální sítě a elektronická pošta.

A do třetice ze zámoří případ, o kterém jsem tu už kdysi dávno psal. Vzpomínáte si na Ferrari F50, ukradené v roce 2003, které později našli a zabavili agenti FBI, jen aby ho později jeden z nich omotal kolem stromu? Pojišťovna Motors Insurance vyplatila majitele auta už v roce 2003, ale zničení nalezeného Ferrari se jí pochopitelně nelíbilo. Soukromé vyšetřování dovedlo agenty pojišťovny k zaměstnanci soudu, který při nehodě seděl na sedadle spolujezdce. J. Hamilton Thompson vypověděl, že dostal od řidiče – agenta FBI – pozvánku na „krátkou vyjížďku“. Pojišťovna šla s výpovědí k soudu a přihodila i skromnou hromádku dalších důkazů, přesto neuspěla. Podle soudce mají úřady naprostou imunitu, když přijde na zabavený majetek. Přestože FBI auto zadržela, aby chránila důkazy, nemůže ji nikdo hnát k zodpovědnosti za nic, co se s Ferrari F50 stalo, ať už to bylo z jakéhokoli důvodu. A pak že je to u nás horší.Vzpomínáte si na Mika Coughlana? Šéfkonstruktér McLarenu byl jednou z předních figur skandálu s odcizenými plány Ferrari. Coughlan tehdy způsobil svému týmu řadu problémů (ne že by v tom byl zbytek McLarenu nevinně) a sám dostal zákaz činnosti ve Formuli 1. Odešel do USA. Jenže distanc už mu skončil a po Coughlanovi sáhl tým Williams, aby ho jen před pár dny učinil svým technickým ředitelem. Britský inženýr bohužel má platnou smlouvu s týmem Michael Waltrip Racing (MWR), kde měl šéfovat designérům vozů pro NASCAR. Američané britský tým (nikoli Coughlana) zažalovali a žádali náhradu škody. K soudu se však případ nedostal, strany se dohodly na vyrovnání. Podmínky neznáme, ale představitelé MWR dokonce pozvali Franka Williamse do USA na závody NASCAR. Že by se rodilo partnerství?Trošku starší, přesto zajímavá je zpráva z blízkého východu. V polovině října na den vypadly servery výrobce mobilních telefonů BlackBerry, které mezi sebou dokáží komunikovat šifrovaně po privátní síti. V tento jediný den klesl počet nehod v Dubaji o dvacet procent. V Abú Dhabí to bylo dokonce čtyřicet procent a navíc tu v době výpadku sítě BlackBerry nezemřel na silnici ani jeden člověk. Než začnete vykřikovat něco o náhodě, vězte, že ve dvou emirátech se stane každý den na tisíc (většinou lehkých) nehod, výpadek tedy byl v řádech stovek. A to na náhodu nevypadá. Takže pozor, co děláte za volantem.Stejně jako my, také mnoho Britů je otrávených pravidelnými šachy s časem. Kampaň tu však nesměřuje ke zrušení letního času, chce jej naopak zachovat po celý rok. Zastánci změny tvrdí, že hodina světla večer je lepší než hodina ráno. Argument s úsporou elektřiny není nový, ale nyní se kampaň opřela také o bezpečnost na silnicích. Posun času z letního na standardní (nikoli na zimní, jak slýcháme, ten máme v zákoně také a je ještě o hodinu zpět, ale nepoužívá se) se prý každý rok ošklivě podepíše na nehodovosti. Zpráva bohužel neobsahuje žádná čísla. Přestože text působí lehce aktivisticky, pro její záměr máme pochopení. Letní nebo zimní, hlavně když se nebude měnit.