Autotýden Martina Plaštiaka: Otázka vkusu
Čestné místo na začátku si tentokrát vysloužilo pokrokové Audi R8. Jeho majitel nahradil drahý a neekologický karbon podobně lehkým, levnějším a recyklovatelným materiálem. Dřevo bude v módě jistě déle než uhlíková vlákna. Koncern Volkswagen však v uplynulých dvou týdnech žil důležitějšími problémy. Jeho šéfové rozhodovali o účasti ve formuli 1. Mluvilo se o Audi, Bentley i Lamborghini, ale královna motorsportu lákala především Porsche. Nové vedení v Zuffenhausenu dokonce nešetřilo siláckými výroky, jenže shora přišel přísný zákaz. Audi mezitím přišlo se zprávou přízemnější, zato důležitější pro běžné smrtelníky. Auta z Ingolstadtu bude brzy možné koupit s bezdrátovou nabíječkou na telefony. Systém funguje přes Wi-Fi i Bluetooth. Nejde o žádnou revoluci, podobná zařízení jsou na trhu už dnes, ale přímo do nabídek výrobců aut se zatím nedostaly.Vraťme se však k otázkám vkusu. Citroën znovuobjevil ztracenou odvahu teprve nedávno, od té doby však zasypává svět zajímavými koncepty. Některé byly úspěšné, jiné méně, do sériové produkce se však jejich vliv promítá jen pozvolna. Zdaleka nejodvážnějším autem v nabídce značky zůstává model C6, kterému táhne už na šestý rok. Nemusel by jím zůstat dlouho. Gregoire Olivier, muž pověřený vedením operací značky v Asii, naznačil serveru Automotive News China, že do výroby míří koncept Metropolis. Ten je podle Oliviera ztělesněním hodnot francouzské firmy a jako takový se musí objevit na trhu. Citroën doufá v úspěch na čínské půdě, kde jsou drahé evropské sedany populární. Produkční Metropolis vznikne přímo v Číně za použití „stejných designových prvků“. To může znamenat cokoli, od nudného sedanu po vizuální zázrak. Auto nejspíš ponese ozačení DS9.
Se změnami preferencí globalizované společnosti neudržel krok Pontiac. Krach General Motors pohřbil veškeré naděje na obrat k lepšímu a výrobní linky slavné značky se vloni v srpnu zastavily. K 31. říjnu 2010, tedy minulou neděli, vypršely kontrakty posledních dealerů. Pontiac není jedinou značkou, která v posledních deseti letech skončila na smetišti dějin. Potíže amerických automobilek, umocněné nedávnou krizí, zahubily také Mercury (2010), Plymouth (2001) nebo Oldsmobile (2004). Pozice Pontiaku bývaly velmi silné. V šedesátých letech držel s vysokými prodeji třetí místo mezi značkami v USA hned za Fordem a Chevroletem. Nejvíc aut prodal Pontiac v roce 1973, kdy našel 973 000 šťastných zákazníků. Koncem osmdesátých let však značce definitivně došel dech. Za dvě desetiletí marných snah zplodila jen málo zajímavého a její konec byl spíš otázkou času.V problémech se topí také Volvo. Švédy trápí podobné potíže jako americké automobilky – nedokázali svou image přizpůsobit zákazníkovi jednadvacátého století. Není divu, vždyť Volvo ještě před pár měsíci patřilo Fordu. Nyní však přichází rozkazy z Číny. Nový šéf Stefan Jacoby otevřeně přiznal, že značka ztratila sama sebe a svou výjimečnost. Volvo podle něj musí „přestat napodobovat Němce„, pokud chce do roku 2020 vytáhnout prodeje z 335 na osm set tisíc kusů ročně. „Naše auta dnes nejsou v souladu s filozofií Volva,“ řekl Jacoby. „Musíme se vrátit ke kořenům – nabídnout méně sportu, ale o to víc praktičnosti a skandinávské elegance.“ Automobilka také přehodnotí vývojovou strategii. Omezí se na výrobu dvou, nebo dokonce jediné platformy. Heslem designérů bude podle Jacobyho jednoduchost. Můžeme se těšit na pohodlná, bezpečná a korektní volva – taková, jaká byla dřív. Při té příležitosti Jacoby vyloučil možnost, že by automobilka v dohledné době stavěla konkurenta proti Mercedesu třídy S. Je na něj údajně příliš brzy. Volvo musí nejdřív dosáhnout osmisettisícové mety, pak může pomýšlet na auta pro náročné.
Před nějakou dobou jsme informovali o chystaném prodeji Astonu DB5 z bondovek Goldfinger a Thunderball. Dražba pořádaná domy RM Auctions a Sotheby´s vynesla téměř tři miliony liber, tedy 85 milionů korun. Očekávalo se, že o auto bude zájem především v Evropě, nejvyšší nabídku však dal americký podnikatel Harry Yeaggy. Slavný Aston Martin tak zůstává v zemi, která je jeho domovem už od roku 1969. Tehdy jej za dvanáct tisíc dolarů koupil přímo od automobilky Jerry Lee, americký hlasatel a majitel soukromého rádia. Sloužilo mu přes čtyřicet let, pan Yeaggy tak bude teprve třetím majitelem slavného stroje. Stříbrné kupé má stále otáčecí značku, vysouvací kulomety a další speciality, které předvádělo v obou filmech. Jerry Lee očekával za své DB5 nepatrně vyšší částku okolo sto milionů korun, zklamán však patrně není. Nový majitel naopak přiznal, že plánoval zaplatit nepatrně méně.Na vybraný vkus svého majitele doplatil Ford GT v barvách Gulf Oil. Jistý Ray Hofman měl jasnou představu, jak má jeho auto vypadat a jezdit, ale nikoho kdo by ji zrealizoval. Správného muže našel v osobě Billa Knoblocha, majitele kalifornské společnosti Discovery Automotive. Knobloch si s autem řekl také o doklady, aby mohl vzít silný Ford na „seznamovací projížďku“. Nedlouho polom měl malou nehodu, když řídil „jako stará paní“. Auto se mu náhle vymklo z ruky, roztočilo se a vlétlo do příkopu. Tam porazilo několik stromků… Ray Hofman rychle vyrazil do Los Angeles zhodnotit „lehké poškození“ na vlastní oči. Vypravil se na místo nehody s řidičem odtahové služby, od nějž si vyslechl několik zajímavých informací. Knobloch boural na místě, kde často měří své síly pouliční závodníci. Černé čáry na silnici také vypovídaly proti staré paní. Bill Knobloch odmítá uznat jakoukoli vinu, úhrada škody by podle něj měla jít z Hofmanovy pojistky. Nabídl jako kompenzaci slevy na služby Discovery Automotive. Poučení? Tuning je zlo a jeho provozovatelé jsou zplozenci pekel. Přinejmenším v očích Raye Hofmana.
Zajímavý je také příběh nejmenovaného japonského majitele Ferrari F40. Začal už před lety. Šťastný Japonec se tehdy rozhodl využít plný potenciál své nemalé investice naplno a pořádně červenému supersportu provětral všech osm válců. Zběsilou jízdu rychlostmi přes tři sta kilometrů v hodině natočil na video, které se postupem času stalo přímo kultem. Majitel postupně prodal na deset tisíc kopií svého záznamu. Jednu z nich bohužel policistovi. Japonci, jejichž auta mají bez výjimky omezovače na sto osmdesáti, koukají na rychlou jízdu s obzvláštní nelibostí. Podnikavý fanda Ferrari by mohl skončit dokonce za mřížemi. Do vkusu mas se však trefil dokonale.Ne všude ale jezdí největší piráti v italských autech. Server Gocompare.com se rozhodl zjistit, kteří řidiči jsou nejméně oblíbení na britských silnicích. Oslovil tři tisíce motoristů. Tradičně vpředu se umístily bílé dodávky, fenomén ne nepodobný našim služebním octaviím (a bílým dodávkám). Bílé dodávky na ostrovech používají malí živnostníci – spěchají k zákazníkům, jsou agresivní a často nepřiměřeně rychlí. Ani tradiční nepřítel slušného britského řidiče však nedosáhl na příčku nejvyšší. Tu totiž s přehledem vybojovali řidiči BMW, kteří prý zdaleka nejčastěji nedodržují bezpečnou vzdálenost, nadávají a házejí myšky. Třetí skončili muži a ženy za volanty vozů Audi, za nimi se umístili majitelé fordů a land roverů.
Zajímavá je i jiná statistika. Pokud by vás příliš rychlý Ford předjížděl v USA, nemusí to být nutně špatným vychováním jeho majitele. Podle statistik vládní agentury NHTSA po amerických silnicích stále jezdí 8,4 milionu fordů s vadným tempomatem. To je více než polovina z patnácti milionů vozů, které automobilka kvůli tomuto problému za posledních patnáct let svolala v rámci největší série svolávacích akcí v historii. Potíže mělo přes dvacet modelových řad. Podle úředníků dělá Ford pro bezpečnost svých zákazníků dost, ale oslovit řidiče některých postižených vozů je těžké. Většina aut už mnohokrát změnila majitele, takže výrobce nemá možnost komunikovat problém přímo.A nakonec něco pro fandy ekologických supersportů: jistý Kenneth Palmestal dokázal to, s čím se už léta namáhají dobře placené týmy velkých automobilek. Jeho zařízení za 59 dolarů (tisíc korun) dokáže udělat z Dacie Logan dvanáctiválcové Ferrari. Samozřejmě pouze akusticky. SoundRacer (video) stačí strčit do dvanáctivoltové zásuvky v autě a naladit jeho frekvenci na rádiu. Malý přístroj podle všeho poslouchá zvuk auta a vysílá reproduktorům odpovídající doprovod v jazyce kmene Maranello. Stopu namluvil rodilý mluvčí, Ferrari 512 BB LM z roku 1980. SoundRacer může mít problém se správnou kalibrací ale obvykle prý pracuje správně. K dispozici je i osmi a desetiválcová verze přístroje. Zajímavá hračka, i když originál je origiál (video pro srovnání).
Martin Plaštiak
