Jaké jsou nynější aktuální bezpečnostní přestávky

Odpověď

Vzhledem k tomu, že jsme součástí EU, mají přednost evropské předpisy, jmenovitě nařízení 3280/85. Toto nařízení de facto opisuje AETR. Bezpečnostní přestávky jsou následujíc (citace z AETRu, web Eurlexu, kde lze získat přístup k evropským předpisům, je teď nedostupný):Čl.6 Doba řízení 1. Celková doba řízení mezi dvěma odpočinky denními nebo jedním odpočinkem denním a jedním odpočinkem týdenním, v dalším nazývaná "denní doba řízení", nesmí přesáhnout 9 hodin. Dvakrát za týden může být prodloužena na 10 hodin. Po nejvýše šesti denních dobách řízení musí mít řidič týdenní odpočinek, jak je stanoven v článku 8 odst. 3. Týdenní doba odpočinku smí být přesunuta na konec šestého dne, jestliže celková doba řízení po dobu šesti dnů nepřesahuje maximum odpovídající šesti denním dobám řízení. V případě mezinárodní osobní dopravy neprobíhající na pravidelných linkách slova "šesti" a "šestého" uváděná v předchozím druhém a třetím odstavci musí být nahrazena slovy "dvanácti" a "dvanáctého".  2. Celková doba řízení nesmí překročit devadesát hodin v období dvou po sobě následujících týdnů. Čl.7Přerušení  1. Po čtyřech a půl hodinách řízení musí mít řidič přestávku nejméně čtyřicetpět minut, pokud nezapočne dobu odpočinku.  2. Tato přestávka smí být nahražena nejméně patnáctiminutovými přestávkami, zařazenými do doby řízení nebo okamžitě po této době tak, aby se vyhovělo ustanovení odstavce 1.  3. Během těchto přestávek nesmí řidič vykonávat žádnou jinou činnost. Pro účely tohoto článku doba čekání a doba nevěnovaná řízení strávená ve vozidle při jízdě na trajektu nebo ve vlaku se nepovažuje za "jinou činnost".  4. Přestávky podle tohoto článku nesmí být považovány za denní odpočinek. Čl.8Doba odpočinku 1. V průběhu každých dvacetičtyř hodin musí mít řidič odpočinek nejméně jedenáct za sebou následujících hodin, který smí být zkrácen na nejméně devět za sebou následujících hodin nejvýše třikrát týdně za podmínky, že bude náhradou poskytnuta odpovídající doba odpočinku před koncem následujícího týdne. Ve dnech, ve kterých odpočinek není zkrácen podle prvého odstavce, smí být čerpán ve dvou nebo třech oddělených částech během dvacetičtyř hodin, přičemž jedna z těchto částí musí trvat nejméně osm za sebou následujících hodin. V takovém případě se minimální trvání doby odpočinku musí prodloužit na dvanáct hodin.  2. Jsou-li ve vozidle nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně osm za sebou následujících hodin v průběhu každých třiceti hodin.  3. V každém týdnu musí být čerpána jedna z dob odpočinku uváděných v odstavcích 1 a 2 jako týdenní odpočinek v celkovém trvání čtyřicetpět hodin po sobě následujících. Tato doba odpočinku smí být zkrácena na minimum třicetišesti hodin po sobě následujících, je-li vybírána v obvyklém místě odstavení vozidla nebo v místě pobytu řidiče, nebo na minimum dvacetičtyř po sobě následujících hodin, je-li vybírána mimo tato místa. Každé zkrácení musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.  4. Týdenní doba odpočinku, která začíná v jednom týdnu a pokračuje do týdne následujícího, smí být připojena k jednomu nebo ke druhému z těchto týdnů.  5. V případě osobní dopravy, na kterou se vztahuje čtvrtý pododstavec odstavce 1 článku 6, se smí čerpat doba týdenního odpočinku v týdnu následujícím po tom, v němž má být odpočinek čerpán, a připojit k týdennímu odpočinku tohoto druhého týdne.  6. Jakákoli doba odpočinku vybraná náhradou za zkrácení dob odpočinku denních a nebo týdenních musí být připojena k jinému odpočinku trvajícímu nejméně osm hodin a musí být zajištěna na žádost řidiče na parkovišti nebo v místě pobytu řidiče.  7. Řidič smí trávit denní odpočinek v zaparkovaném vozidle, je-li vybaveno lehátkem.  8. Nehledě na ustanovení odstavce 1, pokud řidič nákladní nebo osobní dopravy doprovází vozidlo přepravované na trajektu nebo po železnici, smí být denní odpočinek pouze jedenkrát přerušen, jsou-li splněny následující podmínky: - pro část denního odpočinku na zemi musí být možnost strávit ji před nebo po části denního odpočinku stráveného na palubě trajektu nebo ve vlaku, - doba mezi dvěma částmi denního odpočinku musí být co nejkratší a nemůže v žádném případě přesahovat jednu hodinu před naloděním nebo po vylodění, přičemž celní formality se započítávají do doby nalodění a vylodění, - během obou částí denního odpočinku musí mít řidič k dispozici lůžko nebo lehátko. Takto přerušený odpočinek se prodlužuje o dvě hodiny.