Audi díky zaměstnancům ušetřilo 2,75 miliardy, hromadné propouštění se ale nekonalo

Práce na montážní lince na jedné straně nevyžaduje zrovna doktorát z raketových věd. Po krátkém zapracování se totiž většině lidí celý proces natolik zautomatizuje, že jej dělá zcela bezmyšlenkovitě. To se samozřejmě odráží také na výši mzdy a v Česku bohužel také na přístupu – ať již lidí okolo vás, tak i vedoucích pracovníků. Většina z nich má o sobě přehnané mínění a vám dává najevo, že jste obyčejný póvl. Není tedy nikterak překvapivé, když se neangažujete nad rámec své smlouvy.

Audi se naopak snaží motivovat všechny své zaměstnance, tedy i toho posledního dělníka, aby přicházeli s nápady, jak výrobní proces zlepšit. Již v roce 1994 byl proto založen program, v jehož rámci jsou veškeré podněty shromažďovány, analyzovány a v případě schválení také implementovány. Že jde o nadmíru úspěšnou strategii, dokazují loňské výsledky. Během 12 měsíců totiž značka díky nápadům svých zaměstnanců ušetřila 108,6 milionu EUR (2,75 miliardy korun).

Jaké přitom ony podněty jsou? Třeba v oddělení montáže pohonných jednotek si dva zaměstnanci údržby povšimli, že ventilační systém jede nonstop ve dne i v noci. Navrhli proto, aby během týdne byl zapnut vždy jen od šesti od rána do deseti do večera. Zároveň došlo také ke snížení rychlosti ventilátorů v době, kdy je továrna zavřená. Jen tyto návrhy přitom automobilce ušetřily na platbách za energii 100 000 EUR (2,5 milionu korun) ročně.

Dále tu máme nápady, jež nemalou měrou šetří čas samotných zaměstnanců, kteří se tak mohou věnovat dalším činnostem. Třeba dva učni navrhli, aby různé druhy momentových klíčů byly nabarveny dle určení na zeleno či na červeno, aby nedocházelo k mýlkám. Tři pracovníci zabývající se měřením dveří pro změnu upravili své nářadí, což čas potřebný k inspekci zkrátilo z 34 na 18 minut. U každého tak došlo k roční úspoře 200 pracovních hodin.

Autory všech návrhů Audi finančně odměňuje, což samozřejmě dále navyšuje jejich ochotu přicházet s inovacemi. Máme zde tak ideální stav, kdy spokojen je zaměstnavatel i zaměstnanec. Můžeme pak jen doufat, že příklad z toho si vezmou i české firmy. Příliš s tím ale nepočítáme, tedy rozhodně ne ve velkém měřítku. Většina tuzemských manažerů totiž místo, aby lidi motivovala, přemýšlí o tom, kterak je ještě více „zakleknout“.