Audi A4 2.0 TDI 150 k (2016)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7.6

Radosti

Hi-tech vybavení, preciznost v každém ohledu, spotřeba

Starosti

Dynamika, racionální hendikep proti konkurenci z řad „méně prémiových“ značek

Audi A4 je ve velmi nesnadné pozici. Ze stran na ně tlačí tak, jako už roky, další německé sedany řady BMW řady 3 a Mercedes C, v rámci koncernu jsou tady více či méně vzdálení sourozenci disponující příbuznou technikou za méně peněz, a o úroveň níže tady máme sedany, často větší a vybavenější, sice méně prémiové, ovšem za příznivější cenu. Navíc toto pomyslné srovnání probíhá v rámci ostře sledované a fanaticky oblíbené motorizace 2.0 TDI.

Hned na začátku si můžeme říct, že Audi A4 je velmi dobré auto, ovšem jak bylo naznačeno, konkurence je široká a umí leckdy nabídnou v jiných ohledech, než jsou „v prémiovém segmentu nutné“ a pro Audi typické, tedy vysoká sofistikovanost a technologická, vizuální dominance, Tak například Mazda 6 s dvoulitrovým turbodieselem je jasným příkladem, kdy za cenu o 180 tisíc Kč dostanete auto, které skvěle jede, velmi dobře vypadá, je prostorné. Jen mu chybí punc jedinečnosti díky příslušnosti ke značce obecně pokládané za prémiovou.

Na okruhu Paul Ricard s Audi, Ferrari, Lamborghini a Porsche

Reportáže | vydáno 10. 6. 2013

Je důležité zmínit, že v předchozím úvodu nemělo jít pouze o jakési „filozofické“ zamyšlení, ale o pomyslný oslí můstek k verdiktu, který dole padne a souvisí s tím, že Audi 2.0 TDI je dobré podle toho, z jakého úhlu se na něj (pomyslně, ne doslovně) díváte.

V doslovném smyslu vypadá vůz šarmantně, s ostře řezanými předními lampami agresivně, dominantně, a to je podle mne jeden z pocitů, kvůli kterému si zákazníci Audi kupují, já bych to tak vnímal… Nicméně vzhled je o osobních preferencích, takže na každém zvlášť, nicméně myslím, že v globálu lze prohlásit, že jeden nemusí být vysloveným ctitelem značky a dané modelové řady zvlášť, aby uznal, že nová A4 vypadá dobře. A to ze všech stran.

Interiér

V kabině také lze snadno říct, že vypadá atraktivně, „naše“ auto mělo zajímavou barvu čalounění sedaček se stejným odstínem ostatních prvků kabiny a vypadalo velmi „šik.“ Většinu testovacího času jsem nejezdil sám, ale střídal různé spolujezdce a jakkoli mne se v sedačce moc dobře nesedělo, na mé relativně krátké nohy byl sedák až moc dlouhý, tak posádka si nestěžovala, naopak sezení chválila jak vpředu vedle řidiče, tak ze zadních sedaček. Stejně pozitivní hlasy pak zněly na komfort jízdy. Zmíním se o o ovladačích. Na můj vkus jich bylo moc a moc bylo také míst, kde jsem mohl funkce v reálném čase sledovat či ovládat. Tím myslím, že je tady multifunkční volant, jsou zde tlačítka na středové konzole, je zde rozhraní na přístrojovce vpředu pod centrálním displejem, displej je také „na skle,“ tedy funguje zde head-up displej, zobrazované hodnoty se ukazují také na budících za volantem, plus pod středovou přístrojovkou je lehce zapuštěná lišta s dalšími ovladači, uvedu jako nejdůležitější přepínání jízdních režimů.

Já říkám, že méně je více, což ale neznamená, že by to, co je třeba ovládat (podle mého pohledu složitě) nefungovalo. Tak třena touchpad pro zadávání prstem psaného textu pracuje ukázkové – naznačíte první písmena, navigace doporučí co asi hledáte, potvrdíte a je to. V mém případě ovšem došlo k tomu, že jsem jel po zánovní, ale ne zbrusu nové silnici, a mapa s hrdým nápisem Google ji neznala. Nevím, jak často dochází k aktualizacím, nicméně být u giganta tohoto druhu bych čekal, že hlavní přivaděče na rychlostní silnice bude mít updatované.

Materiály, zpracování a tak dále – nevím jak po najetém milionu kilometrů, ale u nového auta vše působilo velmi solidním a bytelným dojmem, nabyl jsem přesvědčení, že jedu v autě prémiové značky a jako takové auto na mne působí, a skutečně jím je. A vnímal-li jsem hluk pronikající do kabiny, přisuzoval jsem ho zimním pneumatikám, které ještě na testovacím autě dosluhovaly a myslím, že v relativně vysokých jarních teplotách by letní guma byla méně akusticky výrazná.

Pohon

Dvoulitrový čtyřválec 2.0 TDI má výkon 150 koní a točivý moment 320 Nm a jakkoli ho vidím jako oblíbený pohonný agregát taxikářů, nižších manažerů a zarytých příznivců fenoménu „tédéíčkovdvoulitru,“ mně se motor nelíbil. Vzpomínám na doby, kdy se mluvilo o vlně točivého momentu a „zátahu odspodu,“ a ten tady vážně nebyl. Naopak bych mluvil o velmi vlažném projevu v nízkých otáčkách a nepřísluší my řešit, jestli je na vině eurounijní regule a umělé přidušení motoru nebo záměr automobilky, tak jako tak já bych ocenil větší sílu. Nepodléhám zkušenosti z nedávného testování 3.0 TDI, zcela přesně chápu pozici 2.0 TDI, a na můj vkus bych motoru přidal entuziasmu v nízkých otáčkách.

Celé mé rozladění z pohonné jednotky vyvrcholilo tím, že jsem musel řadit ze dvojky na jedničku ve okamžicích, kdy bych normálně (u jiného auta) jel v klidu na druhý stupeň. Mluvím o nájezdu na dálnici, vjezdu z vedlejší silnice na hlavní, atd. Dvoulitr, TDI, a řadit za jedna? Stávalo se, že jsem nechal zařazenou dvojku a pak motor chcípal v nízkých otáčkách, jednou dokonce zhasl, právě když jsem najížděl na dálnici, k tomu přidejte systém start/stop, který nefungoval (auto nebylo zahřáté, bylo to asi tři minuty od startu) – namísto plynulého zrychlování na přivaděči v panice před hláškou „musíte nastartovat motor ručně“ a tím, že hledám v rychlosti startovací tlačítko.

Jste dobrý (či spíše pozorný) řidič? Pak zvládnete psychicky náročný kvíz!

Kvízy | vydáno 8. 8. 2014

Motor jako takový má dost síly, v kombinaci s dlouze poskládanou převodkou není sice problém rozjet auto na 170 km/h a toto tempo udržovat, ale zrychlení, pružná dynamika – na můj vkus nejsou dostatečné. Zmíním, jak jsem při předjíždění na dálnici, v dálničním tempu, musel řadit z šestky na pětku. A pak ještě na čtyřku, abych auto přinutil ke svižnějšímu pohybu.

Spotřeba

Jakkoli dynamika nebyla zcela oslnivá (ne v rámci mých osobních měřítek, přičemž tabulky říkají, že na stovku zrychlí Audi A4 2.0 TDI za 8,9 sekundy a maximální rychlostí je 221 km/h), tak spotřeba je něco, co vás uchvátí. Průměrnou spotřebu 3,8 l/100 km prezentovanou v oficiálních dokumentech můžete považovat za povedený vtip a pokus, jak se v jinak komisním, sterilním a lehce odtažitém autě zasmát od ucha k uchu, nicméně reálných 6 litrů v průměru a 6,6 litrů dlouhodobého režimu s přiznáním, že jízdní tempo bylo vyššího charakteru, zaslouží uznání. A bude důvodem, proč si toho auto koupit.

Ovladatelnost

V předchozím odstavci jsem mluvil o sterilitě, odtažitosti a myslel jsem tím to, že Audi A4 není autem, kterým budete jezdit jen tak z čisté radosti z jízdy. Už kolega Hugo mluvil o tomto aspektu věci u A4 3.0 TDI, a i já toto potvrdím u slabšího modelu, s poháněnou přední nápravou zejména. Absenci rozvernosti ovšem nepovažuji za chybu, ale za vlastnost, díky které bude Audi A4 jistě hodnoceno jako bezpečné, čitelné.

S ovladatelnost souvisí i má zkušenost z dlouhých táhlých dálničních zatáček, ve kterých jsem cítil nedotáčivost, větší než by se mi v daných obloucích s velkým poloměrem líbilo, auto tlačilo příď ven po tečně, musel jsem volantem dráhu znatelně korigovat. Jinak jízdně, jak jsem vlastně už nakousl, je A4 čitelná, jasná a zřejmá, nekonfliktní a předvídatelná.

Nemohu nevzpomenout na mé pokusy přepínat jízdní režimy. Ano, charakter vozu se mění, ovšem při „omezených“ možnostech vycházejících z dvoulitrového motoru s daným výkonem jsou možnosti limitované, sportovní nastavení z A4 2.0 TDI sporťák neudělá a méně divoké režimy pak utlumí to, co by naopak potřebovalo „popíchnout.“ Takže já jsem jezdi na „auto“ a byl jsem spokojený.

Verdikt

Finální verdikt je obtížný v tom ohledu, že nemám snahu, ani zkušenosti a dojmy opravňující k tomu, abych Audi A4 2.0 TDI zásadně zkritizoval, subjektivně ale řeknu, že se mi v dané konfiguraci „2.0 TDI – manuální šestikvalt – pohon předních kol“ nelíbí. Ano, mohu být ovlivněný předchozím testování „plnotučnější“ motorizace, ale nejde jen o to. Pokud připustím, že tady máme auto, u kterého se dbá na ekonomickou stránku věci a spotřebu, pak Mazda 6 zmiňovaná na začátku textu umí všechno lépe než Audi A4 a za méně peněz – postrádá ale punc výjimečnosti a čtyři kruhy opravňující ke vstupu mezi elitu na kapotě. A vstupenka mezi VIP má svou neoddiskutovatelnou cenu.

Já osobně bych nechtěl být v pozici člověka, který chce Audi A4, ale nemůže si dovolit šestiválec, protože bych věděl, že si nekupuji vrchol nabídky, který je opravdu famózní. Chápu ale, že 2.0 TDI je stavebním kamenem, na kterém budou loženy základy mnoha firemních flotil či taxislužeb, a jako takové dává Audi A4 2.0 TDI smysl. A je fakt, že bych je možná upřednostnil před rivaly od Mercedesu a BMW. Pragmaticky a racionálně bych v případě potřeby naftového dvoulitru volil za podobné peníze méně prémiovou značku s lepší výbavou, ovšem zaměřeno ryze na segment prémiových dieselových dvoulitrových sedanů nelze než Audi A4 2.0 TDI prohlásit odpovědným, seriozním a kompetentním autem.

Měření a technické údaje