Alfa Romeo GT 2,0 JTS

Alfa GT patří mezi hrstku privilegovaných aut, která i v sériové podobě vypadají stejně přitažlivě jako studie z autosalonů a reklamních brožur. Řada konceptů se na výstavních pódiích vyjímá opravdu dobře, ale když se dostanou do výroby, často jen kroutíte hlavou, kam se podělo to auto, které vás tak nadchlo.

S vysokými boky a nízkým prosklením zůstal Alfě GT nádech silné individuality a na jejím vzhledu byste mohli těžko chtít něco měnit. Štítek Bertone na bocích se odvolává na legendární kupátka 1750/2000 GTV ze 60./70. let a jejich novodobá verze je v moderním kontextu jejich plnohodnotným nástupcem.

Alfa GT je ve skutečnosti celkem kompaktní auto a když u ní stojíte, nezdá se vám být tak velká jako na některých fotkách. Čelní maska nové generace je nepřehlédnutelná, ale stejně charakteristicky působí na silnici i zadní partie s vysoce umístěnými světly a vykouslým spodkem nárazníku. Sedmnáctipalcová kola s pneumatikami 215/45 jsou za příplatek (základní kola jsou 16´´), ale dávají karosérii opravdový švih.

Interiér je prostoupený pocitem vyspělosti a smyslem pro sochařské tvary a všichni, kdo v něm sedí, z něj jsou upřímně nadšení. Prostor na zadních sedadlech se díky malému okénku a oblému tvarování nejvíce podobá prostředí v Mazdě RX-8, včetně toho, že pro krátké cesty je tam místa akorát, ale na větší dálky už pocítíte nedostatek místa pro nohy. Zadní sedačky nejsou v žádném případě jen záložní, ale s klidným svědomím na ně pozvete jen drobné postavy, i když nic jiného byste od kupé téhle velikosti ani nemohli čekat.

Dokonale tvarovaný volant s ovládáním audiosystému pochází z GTA a velmi podobné jsou i přístroje, které tu však mají bílý podklad a v nabídce digitálního středového displeje nemají údaje o teplotě oleje.

Samostatnou kapitolou jsou anatomické sedačky, v tomto případě s měkkým, téměř mikroplyšovým potahem. Kombinace opravdu hlubokých bočnic, rozměrů dělaných na štíhlejší postavy a lepivě přilnavého povrchu zajišťuje to, že sedačky v GT vás ze všech srovnatelných aut na našem trhu drží bezkonkurenčně nejsilněji na místě. Řidiči se širší postavou budou mít pocit, že se opírají spíše o boky svéhotrupu než o páteř a že je sedačka vystrkuje ven, ale i tak v zatáčkách zažijí to, co by jim jinak daly pocítit jen čtyřbodové pásy. Kožené sedačky možná vypadají lépe a nesou větší prestiž, ale ve funkčnosti se těmto nemohou rovnat.

Hladký chod řadicí páky opět potvrzuje, že Alfa na svých autech pracuje za pochodu a řazení je zase o něco lepší než u poslední 156 JTS, se kterou jsem jezdil před rokem a půl. Navíc se zde poprvé objevuje nový design páky s malou kulatou hlavicí (možná až příliš malou v porovnání s klasickým tvarem) a celochromovaným dříkem, který v interiéru doslová svítí. Očividná spojitost s pákou ve Ferrari je v případě GT pochopitelná i chvályhodná, ale na druhou stranu je vhodné si připomenout, že stejně zpracovanou páku měla už kupátka Alfy před třiceti lety a dnes se k ní vlastně jen znovu vrací.

Převod řízení je tradičně strmý a v ostrých zatáčkách, ve kterých jste jinak zvyklí přesahovat druhou rukou na opačnou stranu volantu, to v GT zvládnete stále v rámci jednoho půlobratu. Je to vynikající pocit a jízdě to dává úplně jiný rozměr, až se divíte, že to nemají i jiná auta nastavené stejně.

Ve volantu cítíte za všech okolností všechno, co byste měli o předních kolech vědět. Řízení správně těžkne v zatáčkách, ale i při protáčení kol nebo ve smyku vám stále dává vědět, co se děje. Ve volantu cítíte všechny nerovnosti i kousky hladké silnice, které právě přejíždíte, a stále máte pocit, že kdybyste si s tím dali tu práci, díky rychlosti reakcí byste mohli přesně objet každý kamínek. Je to jedna z těch věcí, které dělají sportovní auto sportovním autem a která tak palčivě schází například celé současné produkci Audi, včetně TT a A3.

Díky lehkému motoru se podvozek může projevovat přesně tak, jak to má v ideálním případě vypadat. Reaguje na sebemenší podnět a když do Alfy GT přesedáte z většího auta, musíte si vyloženě překalibrovat ruce i nohy, protože udělá přesně to, co jí řeknete. I malé ubrání plynu v zatáčce v ní opravdu znamená okamžitý přenos zátěže na přední kola a vybočení zadních kol do strany, malý pohyb volantu se stejně pohotově podepíše na změně směru a ťuknutí na brzdu v zatáčce vás ihned začne vynášet ven. Ve všem je tak citlivá, až se vám může v porovnání s klasickým rodinným autem zdát jako nervózní či hyperaktivní, ale chyba není na její straně. Spíše můžete mít radost z toho, že je tu po dlouhé době opět tak úžasně krásné auto, které zároveň rozumí tomu, co znamená vést řidiče ke správné technice jízdy.

Na dálnici máte podvědomou tendeci zařadit kolem sto čtyřiceti šestku, ale v případě dvoulitrového motoru máte rychlostí jen pět. V té chvíli točí motor kolem čtyř tisíc otáček, ale rostoucí rychlost působí negativně spíše na spotřebu než na vnímaný hluk, který zůstává na přijatelné úrovni i v rychlostech kolem 180 km/h. Když se nijak neomezujete a využíváte podle nálady celý rozsah otáček, spotřeba se pohybuje kolem 12 l/100 km.

Odpověď na otázku, zda vám může ve sportovním kupé ke dlouhodobé spokojenosti stačit dvoulitrový motor, souvisí přímo s tím, zda budete v autě jezdit sami nebo ve dvou. Jestliže budete sami a na pěkných silnicích, kde se chcete dobře svézt, necháte vypnutou klimatizaci, motor se vám bude zdát stále dostatečně rychlý a výsledná rychlost vám přinese uspokojení. Každý další spolujezdec navíc vás ale zatěžká natolik, že si už bohužel nebudete připadat jako v autě, které jede stejně rychle, jak vypadá.

Po čase vám dojde, že sám o sobě nemá motor žádnou chybu – ve středních otáčkách má dost síly, ale stejně dobře se cítí i u omezovač a k tomu má pěkný zvuk. Přesto dojdete k závěru, že tahle karosérie, tenhle interiér a tak citlivý podvozek si zasluhuje alespoň o půl litru větší objem, který by výkon posunul ke dvěma stům koní.

Největší výhodou dvoulitrové verze je vrozená lehkost, která dělá pro obratnost na silnici divy, ale klasický šestiválec 3,2 by se v GT vyjímal přeci jen lépe.

Příplatková výbava je v tomto případě za 120 tisíc korun, ale auto dostává na tu úroveň, kterou si zaslouží. Za výsledných 990 tisíc tak dostanete mimo jiné i xenony, alarm, metalízu, zatmavená skla a parkovací senzory, což jsou všechno věci, na které se velmi dobře zvyká. I bez nich by Alfa GT byla stále krásná, ale s touhle výbavou je jednoduše lepší.

Avšak pro případ, že byste chtěli s případným rozhodováním udělat rychlý proces, je dobré vědět, že za stejnou cenu je i 147 GTA.

Marek Nastoupil