Alfa Romeo GT 1,9 JTD

Všude se líbí, pěkně jezdí a ve stylovosti se vyrovná dvakrát dražším autům. Otázka je, jestli vám za to bude stát i s naftou.

Podívejte se pozorně na tohle auto a zeptejte se sami sebe, jestli byste ho brali i v dieselovém provedení, kdybyste předem nevěděli, že se v takové verzi nabízí.

Třeba si to zpočátku ani neuvědomíte, ale ve vaší odpovědi se bude do jisté míry odrážet i celkový přístup k Alfě Romeo a vlastně i ke všemu ostatnímu, co má čtyři kola. Tím nechci říct, že byste udělali chybu, kdybyste na naftovou verzi souhlasně kývli, ale dejme tomu, že by vám zůstalo skryté všechno, co je u kombinace Alfa + benzínový motor v nedávné i dávné historii tak poutavé.

Poslední kupé od Alfy, které bylo k dostání pouze s klasickými, rozumějte benzínovými motory, bylo až do minulého roku GTV. V nabídce ho dočasně nahradila tato řada, ale jeho opravdovým nástupcem bude až v druhé polovině roku sériová Brera.

V situaci, kdy je GT založené na stávajících modelech a motorech (147 a 156) a kdy si absenci turbodieselů v nabídce může v Evropě dovolit jen pár vrcholných značek, už nelze očekávat, že by sentiment po klasice zabránil jejich nástup i do aut, ve kterých bychom je ještě před pěti lety vůbec nehledali.

Ke cti motoru 1,9 JTD je třeba říct, že ve srovnání s ostatními turbodiesely si vede velmi dobře. 150 koní je hodnota, které se ani dnes nemůže rovnat většina nových naftových dvoulitrů, i když točivý moment 305 Nm za nimi o necelou desetinu zaostává.

Ve městě je jeho chod stále slyšet, ale ani při studených startech nevydává ponižující zvuky a když se zahřeje, má přijatelný zvuk, který je obzvláště na dálnici potlačený celkem výrazným aerodynamickým hlukem. Vytáčí se ke čtyřem a půl tisícům otáček, ale podle zažitých tradic všech současných turbodieselů z něj dostanete to nejlepší o patnáct set otáček níž.

Dalo by se říct, že vzhledem k reálné spotřebě osmi litrů na sto a vyššímu točivému momentu je to opravdu rozumná a chvályhodná alternativa k benzínovému motoru, ale na to jsou vždy dva úhly pohledu, obzvlášť pokud mluvímě o Alfě a dvojnásob, když se na druhé straně jedná o výborný dvoulitrový motor JTS s přímým vstřikováním a výkonem 165 koní. To jediné, co může naftové verzi závidět, je šestý rychlostní stupeň pro pohodlné dálniční cestování a náskok 99 Nm točivého momentu (305 Nm vs 206 Nm).

Benzínová verze je proti naftové o 45 kg lehčí, má o sekundu lepší zrychlení z nuly na sto a vyšší maximální rychlost.

Při prvním svezení vás může nemile zaskočit hluk od zrcátek a ve vyšší rychlosti i od místy netěsnících bezrámových oken, i když zrovna v tomto bodě by vrstva silikonového oleje mohla leccos napravit. Pokud si dokážete to fičení odmyslet nebo ho překryjete rádiem, můžete si užívat řady jízdních kvalit společných všem alfám. Patří k nim hlavně rychlé, přesné a citlivé řízení, pocit obratnosti, přizpůsobivý podvozek a pohotové brzdy. Hrbolaté silnice s GT asi vyhledávat nebudete, ale to platí obecně pro všechny alfy, snad s výjimkou nové Q4.

Interiér i přístroje stále vynikají klasickou krásou a osobně jsem zvědavý, zda se u Brery objeví v tomto směru nějaké vylepšení, protože po tvarové stránce je těžké vnitřním tvarům něco vytknout.

Volant je sice polohovatelný ve svislém i podélném směru, ale hlavně v podélném nastavení má stále několikacentimetrový prostor na zlepšení. Tvar volantu a pocit z něj ale nemá chybu a celý interiér je obzvláště v téhle barevné kombinaci (černá metalíza s béžovou kůží) k nakousnutí.

Na fotkách jsou šestnáctipalcové ráfky se zimními pneumatikami, ale za legrační příplatek dvou tisíc korun dostanete sedmnáctky, se kterými křivky karosérie vyniknou ještě emotivněji. Za 10,5 tisíce můžete mít i osmnáctipalcová kola, a i když vám v nich nikdo bránit nebude, snad mi dáte za pravdu, že se morálně hodí až k verzi 3,2 V6.

Zadní sedačky nejsou jen pro parádu a pokud se na předních sedadlech trochu uskromníte, cestující vzadu si mohou v relativním pohodlí užít přitažlivě útulný interiér. GT je uvnitř rozhodně příliš velké na to, abyste mu mohli dát nálepku 2+2.

Prostor pro zavazadla je vzhledem k místu pro pasažéry stále překvapivý a když poprvé vyklopíte nahoru třetí dveře, nadchne vás jeho úhledné zpracování.

Cena testované verze s výbavou Distinctive je 964 tisíc korun, jediným příplatkem je metalíza za 10 tisíc. Navýšení od základní ceny představuje 65 tisíc korun, za které ale dostanete všechny důležité položky ve výbavě – kožené sedačky, dvouzónovou klimatizaci, okna a zrcátka s elektrickým ovládáním, tempomat, multifunkční volant a CD přehrávač.

Rozhodování o správném motoru je v případě GT jednoduché. Jestli favorizujete nižší spotřebu a relaxovaný styl a nepotřebujete jezdit na více než 80%, JTD vám dobře poslouží.

Pokud však správně vidíte v GT krásné italské kupé, které je šťastnou náhodou také opravdu praktické, a chcete si s ním opravdu užít, zůstaňte u klasiky. Verzi s motorem 3,2 V6 jsme tu bohužel ještě neměli a není pochyb o tom, že GT dokáže povznést stejně výrazně jako ostatní alfy, ale benzínový 2,0 JTS má s vrozenou lehkostí a sedmitisícovým rozsahem otáček také něco do sebe. Fandové do řízení a do všeho, co znamená Alfa Romeo, najdou v jeho prospěch určitě více argumentů než v případě turbodieselu.

Marek Nastoupil

17.2.2005 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa aut a čtyř kol?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist