Žák: Proč už netoužím po Porsche 911
Zdroj: archiv redakceProtože je pro mne Porsche 911 velmi osobní záležitost, jsem rád, že se tady v blogu můžu hlouběji vyjádřit k tomu, proč už nová 911 není tak dobrá. V testu bych s tím zabíral zbytečně moc místa a Filip udělal dobře, když celé pasáže smazal. Tady k nim bude lepší prostor, když si to řekneme mezi čtyřma očima s pár dalšími fandy, kterým skutečné řízení říká mnohem víc než jen kroucení volantem.
Když někam jedu, rád si s autem povídám. Jsem možná blázen, ale když jsem sám zavřený ve své M3 E46, beru to jako takovou intimní chvilku, při které mě nikdo neruší. Ačkoli si z toho s kamarády děláme srandu, mohu vás ujistit, že v koutku garáže nemasturbuji nad otevřenou kapotou u motoru S54B32… Ale moc k tomu nechybí.
Když si to auto zaslouží, beru ho jako živý organismus. Jako něco, co má vlastní duši, mozek a nervovou soustavu. Úplně se pak vžiju do toho, že takový automobil musí snad i cítit bolest, když zařadím přes zuby nebo když bych mu vytočil studený motor do omezovače.Tohle všechno cítím, když jezdím se svou M3 a cítil jsem to za volantem několika dalších aut. Dokonce i ve 120i, které se dá považovat jen za konzumní krabici pro metrouše (jenže ono je to fakt dobré řidičské auto), takže se nemusí jednat jen o supersporty. Věřím, že stejně intimní vztah prožíváte se svou Mazdou MX-5, Fiatem Coupé Turbo či Peugeotem 205 GTI.
Když jsem se prvně svezl v Porsche 911, věděl jsem hned, že tohle je to správné auto. Generace 996 má možná své mouchy, ale osobně považuji to krátké svezení za jeden z nejlepších autařských zážitků. Byl to ten druh milenky, na kterou se nezapomíná, i když to celé nemělo dlouhého trvání a nakonec se ukázalo, že je to coura… No, proto jsem si jí také nekoupil, ale pích… ehm, tedy… jezdila skvěle.
U generace 964 to bylo stejné. Vyžadovala ale jiný přístup a nakonec mě potenciální problémy a především omezená použitelnost odradily, takže jsem nakonec skončil v BMW M3, které jsem vlastně původně ani nechtěl. Ale o tom jsem už psal jindy.Jde mi teď o to, že nové Porsche 911 už prostě není ten druh řidičského auta, které mám tak rád. Tady mohu být naprosto upřímný a nemusím si brát servítky, protože vím, že za to, co napíšu v blogu, výpověď (snad) nedostanu. Když jsem z nového Porsche 911 Carrera S přesedl do testovacího BMW 530d xDrive GT, nějak jsem nepocítil zásadní rozdíl. Jelo to rovně, brzdilo to, zatáčelo to, mělo to podobnou reakci na plyn, snad jen v zatáčkách se to chovalo, jako když v pantoflích šlápnete do obřího lejna.
Nové Porsche 911 je rychlé, je zajímavé a je skutečně technicky vyspělé. Ale není podmanivé a odměňující. Je to takový Volkswagen Golf, který funguje znamenitě, ale bez výrazných emocí. A to je podle mě největší mínus nové 911, jakkoli má stupidní ovládání automatu a miliardu nesmyslných tlačítek na středovém panelu, přes což by se člověk přenesl.
Tady přidávám video se svým komentářem:Řízení tohoto auta je prostě moc jednoduché a příliš samozřejmé. Nezasloužíte si ho. Není to o tom, že byste byli patřičně odměněni za snahu a za to, že se k autu chováte slušně a kamarádsky, že mu projevujete své city. Představte si kamaráda, kterému budete mrštit kameny do tváře, podrážet mu nohy a lít do piva zelenou… A on vás bude mít pořád rád. Nikdo takový, krom robotů, neexistuje. Jenže tak podobně se chová i nové Porsche 911, odpustí vám skutečně moc a pořád vás doveze tam, kam potřebujete.
Ale to já od takového auta nechci. Od takového auta chci vlastní osobnost, vlastní názor a vlastní nálady. Vůbec mi nevadí, když svou náladovost projevuje mizernou trakcí na přední nápravě nebo o půl deci vyšší reálnou spotřebou paliva. Pokud má duši, odpustím mu skutečně všechno.
Nové Porsche 911 je ale bezpohlavní robot a takové auto nemůžu pro radost chtít. Jo, na dojíždění do práce by bylo fajn, ale pro ty intimní chvíle na prázdné silnici při kýčovitém západu slunce si nechám svojí M3. Nebo si raději koupím staré Porsche.
Dalibor Žák
