Zajíždíme Subaru Forester 2.0i Lineartronic aneb Praha – Val di Fiemme a zpět
Zdroj: archiv redakceNení nic lepšího, než spojit příjemné s užitečným. Tedy, když už máme testovat auto, tak nejet jen tak nazdařbůh, ale mít jasný cíl a testovací jízdu využít pro přesun do předem určené cílové destinace. Což si ale tak trochu protiřečím, tohle by platilo asi u většiny automobilových značek, ale ne u Subaru, pro které je typické to, že právě cesta jako taková může být cílem. A Forester, o kterém je řeč, je toho jasným důkazem, už jsme to řešili mnohokrát a ještě řešit budeme. Je to podobné jako s naší výpravou na Severní smyčku v Subaru Levorg, nešlo vyloženě o to jet řádit na Nordschleife, ale využít auto vhodné pro dlouhou cestu a v rámci výpravy si „odskočit“ i na závodní okruh.
S Foresterem je to podobné v tom ohledu, že tady máme auto, které má zvládnout opravdu hodně a my se na ně podíváme z několika úhlů. Nejprve je ale zapotřebí vysvětlit, že testovací kus, který jsme dostali k dispozici, byl syrový jak plátek ryby na čerstvě umotaném sushi, na tachometru svítilo pár najetých kilometrů, takže práce bude o to odpovědnější v tom ohledu, že bude zapotřebí vůz správně zajet. Tudíž žádné divočiny (které nám jsou tak jako tak cizí, u praktického SUV určitě), naopak je žádoucí postupně zatěžovat jednotlivé komponenty tak, jak je třeba a připravovat je postupně na dlouhý, velmi dlouhý život (nejen) na silnici.
Jaký je tedy plán? Sednout do Subaru Forester, zvolit cíl v dostatečné vzdálenosti, aby bylo dost času a prostoru přijít autu na kloub, zároveň ho zajet jak to jen bude možné, k tomu využít jeho schopnosti definované typickými vlastnostmi. Podle nás tedy budeme řešit jízdní schopnosti spojené s pohonem všech kol. Praktičnost, spotřebu a komfort. A určitě také „x faktor“ auta, které je už roky samo unikátní automobilovou kategorií.
Za cíl bylo zvoleno italské Val di Fiemme, kde by měl být podle aktuální předpovědi sníh, čtyřkolka tedy přijde ke slovu, vzdálenostně je to bratru 700 km. Když už do italských hor, tak rovnou lyže do kufru a aby se ukázalo, jak moc je Forester praktický, tak rovnou ve vícero lidech, jedny lyže, boty a jedna taška se vejdou do Subaru BRZ, a my potřebujeme naplnit nejrobustnějšího zástupce modelové škály.
Zabalit bagáž pro tři lidi na týden, včetně dlouhých předmětů typu lyže a podobně, není problém. Pravoúhlý tvar kufru praktičnosti a snadné nakládce nahrává.
Představovat Subaru Forester by bylo asi zbytečné, myslím v obecné rovině, takže teď zmínka o „našem“ konkrétním kousku. Jde o verzi s atmosférickým benzínovým motorem a automatickou bezstupňovou převodovkou. Výkon plochého dvoulitrového čtyřválce je 150 koní v 6200 otáčkách a točivý moment je 198 Nm ve 4200 otáčkách za minutu. Maximální rychlost je 192 km/h a stovku pokoří Forester za 11,8 sekundy. Což nejsou hodnoty typické pro sprintera a lamače rychlostních rekordů, to je jasné, na druhou stranu reálně bude jen velmi málo situací, při kterých si budete na nedostatečnou dynamiku naříkat.
Vlastně asi jen jedna jediná, při pružném zrychlení, tak typickém pro německou dálnici bez rychlostního omezení. Rozjet auto k maximální limitě se mi podařilo, nicméně zrychlovat akčně při tempu 130 km/h a více nebylo nijak dramatické. A popravdě, v režimu záběhu, jsem to ani nezkoušel. Ne víc než jednou… Bezstupňová převodovka zvýšila otáčky k hodnotě kolem pěti tisíc, ozvalo se pro CVT typické hučení, zrychlení probíhalo spíše vlažně. Co by taky jeden chtěl od auta s trojciferným údajem najetých kilometrů.
Ne, trápit Forestera nehodlám, ovšem je mi jasné, že i po zajetí bude v této disciplíně spíše průměrným hráčem. Naopak silnou stránkou bezstupňové převodovky je komfort, jaký nabízí s důrazem na plynulost. Jen šlapete na plyn a neruší vás změny rychlostí, někdy až skokové, zejména u některých dvouspojkových převodovek. Paráda, vezete-li drahou polovičku čí dítě (anebo oba), tak si nikdo z nich nebude stěžovat na cukání, charakteristické při jízdě do klikatých horských zatáček, třeba jako jsou ty od Tesera k Pampeagu.
Jízda je klidná a hladká jako jezerní hladina za absolutního bezvětří. Je tady tempomat jako výtečný pomocník pro udržování zvolené rychlosti, naopak chybí navigace, takže při pohledu do ceníku dojdete vylučovací metodou k tomu, že jedeme verzí Comfort.
Místa na zadních sedačkách je dostatek jak pro ratolesti v dětských sedačkách, tak samozřejmě pro dospělé, klidně vyššího vzrůstu a robustní postavy.
Očekávat spotřebu nízkou jak charakter průměrného českého ministra financí by bylo nemístné, znovu připomínám, že auto je nezajeté, čemuž odpovídalo nějakých 12 litrů benzínu spotřebovaných na sto kilometrů jízdy. Spotřeba ovšem s dalšími najetými kilometry klesala, někde v polovině cesty jsem se dostal na 10, později na 9,6 l/100 km. Za mě v rámci možností velmi slušné. Apetit motoru ještě samozřejmě klesne, obecně je zapotřebí počítat s tím, že atmosférický benzínový dvoulitr ve spojení s automatem a pohonem všech kol si řekne víc než diesel. Naopak je tady ale záruka bezproblémového provozu.
A propos, pohon všech kol. Sněhu bylo na místě poskrovnu, vlastně mimo sjezdovky anebo vysoké horské masivy nebyl, takže klouzání v prašanu se nekonalo, vyjel jsem alespoň na nějakou šotolinu a bláto, a tam, prostě klasika. Forester projel všechno, v klidu, bez zadýchání. Mluvil jsem o tom, že jsem zaplnil Forestera věcmi a na fotce je patrné jak, posádku tvořili dva dospělí a jedno dítě, k tomu lyže pro každého, přeskáče k lyžím, samozřejmě hůlky, oblečení na osobu na týden, jídlo, pití tak, jak to při cestě na hory bývá. Zadní sedačky dělené v poměru 2:1 (poměr odhaduji podle oka, neměřil jsem s přesností na centimetry, pokud by někdo trval na absolutní přesnosti) stačilo sklopit a protáhnout lyže dopředu, veškerá další zavazadla se pak vešla do kufru.
Mohl bych mluvit o tom, jak výtečně jede Forester v zatáčkách, jak skvěle drží stopu, jak je radost s ním jezdit, ale to bych se už asi opakoval po všech těch testech, jen připomenu vynikajíc jízdní vlastnosti a půjdu dál. Člověk na dlouhé cestě přijde na zajímavé detaily, třeba v interiéru. Například že sedačky příjemně vedou bočně, ale na můj vkus by mohly mít delší sedák. Že loketní opěrka je posuvná, což je fajn, ale mohla by být delší směrem vpřed.
Je tady řada schránek, třeba ve dveřích, které pojmou dost drobností, které chcete mít po ruce. Držáky na nápoje. Masivní schránka před spolujezdcem vpředu. Anebo tlačítko SHR off vlevo pod volantem na dosah řidiče. Tím se deaktivuje funkce natáčení světlometů, Jde o nový bezpečnostní prvek, kdy se BiLED světlomety natáčejí vpravo či vlevo podle polohy volantu, tedy tak, aby si řidič při jízdě v zatáčkách příjemné přisvěcoval do směru jízdy.
Volant a inovované ovládací prvky, patrné je přepínání jízdních režimů S/I. V pozadí navigace, naše specifikace integrovaným systémem nedisponovala.
Když už je řeč o novinkách, tak je tady automatika u okna spolujezdce, lampička vedle zrcátka ve stínítku spolujezdce a řada dalších, někdy pouze designových detailů, kterými se nebudeme zabývat. Nový je poměr řízení, je „rychlejší, 14:1, nové jsou nějaké záležitosti na podvozku při mezigeneračním srovnání, to vše se promítá nevtíravě do vylepšených jízdních schopností, což odhalíte při vzájemném a přímém porovnání. Bez možnosti přesednout ze staré do nové verze se budete ve Foresteru prostě cítit dobře.
Závěrem je důležité znovu připomenout, že jsem převzal auto s jen málo najetými kilometry a celá naše cesta probíhala v rámci zajíždění, respektive byla chápana jako příležitost auto zajet a ne drsně testovat. Tím mířím hlavně k tématu spotřeby, která už po překlenutí najetí první tisícovky kilometrů začala klesat a v budoucnu jistě ještě klesne. S velmi syrovým stavem auta souvisí také to, že převodovka zatím fungovala někdy rozpačitě, pozvolně. Ne že by neuměla pracovat rychleji, ale prostě proto, že jsem na plyn šlapal velmi ohleduplně.
Na pohon všech kol, tedy na jeho schopnosti za zhoršených podmínek, tentokrát nedošlo, sníh už byl pouze vysoko na horských štítech a na sjezdovkách.
S jízdou ve zbrusu novém autě souvisí i pachy a vůně, které s tímto souvisí, u každého nového auta dochází k vypalování nových dílů a tady tomu nebylo jinak, někomu by tyto doprovodné jevy mohly vadit, jakkoli nadšenec do aut si je tak nějak „užívá.“ A v neposlední řadě brzdy. I ty je třeba zajet, víme jak, už jsme to řešili mnohokrát, naposledy například při našem testování brzdových destiček Ferodo. Teď Forester brzdil tak, že jízda probíhala bezpečně, nicméně bylo cítit, že až si brzdové komponenty „sednou,“ bude decelerace ještě silnější.
Subaru Forester tedy vracíme s tím, že první nutná porce kilometrů byla odjeta a každý další novinář, který přijde po nás, bude mít auto v lepší a lepší kondici a bude s ním moc jezdit svižněji a svižněji. A za méně… Jinak Forester jako takový opět poukázal na to, co jsme dlouho mimoděk přehlíželi při zaměřeni na jízdu v terénu, nadšeneckou jízdu v zatáčkách – totiž na schopnost tohoto velkého SUV fungovat jeko pohodlný a praktický transport na dlouhé dálniční vzdálenosti.
Technické údaje, detaily výbavy a ceny na Subaru.cz
