Volvo XC60 D4 AWD

• Dynamika 7

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 9

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

RADOSTI
pohodlný podvozek; ticho na palubě; povedený motor

STAROSTI
mizerný výhled přes zrcátko; občas přehnaná bezpečnost

Bylo by snadné začít tím, jak je Volvo XC60 pořád stejné a odkázat vás na test s vrcholným pětiválcem D5. Ale zběsilá barva Rebel Blue není tím jediným, čím se od našeho posledního setkání liší, do nabídky přibyla luxusní verze výbavy Inscription.Modrá barva je ale bezesporu tím nejvýraznějším, s tak agresivním odstínem se v provozu běžně nesetkáte, a když ano, většinou je na něčem ultimátním, jako je Jaguar XKR-S nebo Volvo S60 Polestar. Na SUV byste ho asi nečekali. Pro exhibicionisty je vše v pořádku, já jsem se uvnitř úplně necítil, k autu mi barva moc neladí. Možná je to právě tím, že jsem ji jako první viděl na zběsilém Volvu a teď mi na naftovém SUV připomíná něco jako tvarohové buchty s kečupem.

Jinak ale zůstává vše při starém – je to pořád crossover v dobrém slova smyslu, takže pokud přejdeme šmoulí odstín, je všechno v naprostém pořádku. Přední maskou jde o typické Volvo, kterou odlišují jen diody pro denní svícení, které jsou vyvedeny mimo hlavní světlomety.

Interiér už na některých místech působí trochu zastarale, zvlášť při porovnání s novým Volvem V40, ale zvoleným materiálům nebo jejich smontování lze máloco vytknout. Trochu mě u auta této třídy (a cenové kategorie) zarazily odhalené rámy dveří, zvlášť u tak agresivního laku to bije od očí s uklidňující kombinací vnitřku s příplatkovou kůží Inscription.

Displej má velké rozlišení a příjemnou grafiku, ale intuitivnost multimediálního rozhraní by mohla být trochu lepší.
O pohon se staral prostřední z nabízených dieselů, pětiválec D4 s výkonem 163 koní. Motor měl sice do zajetého daleko, ale o spotřebu se podělím. Pod deset jsem se nedostal, jezdil jsem okolo 11,5 litrů nafty na sto, přičemž většinu času mimo město. Neberte to jako směrodatnou hodnotu, na tachometru ještě nesvítilo ani tisíc kilometrů, takže by to bylo vůči Volvu trochu nefér.

Za studena mu k dokonalé kultivovanosti něco málo chybí, ale jen co se trochu ohřeje, nelze jeho zvuk označit za nepříjemný. Budete ho mít rádi i za to, že táhne prakticky od volnoběhu, maximální točivý moment 420 Nm je tady v rozmezí 1500 – 2500 ot./min., takže s téměř dvěma tunami švédské oceli slušně zahýbe. Ve vyšších rychlostech už akcelerace není tak markantní, když se spojí vysoký aerodynamický odpor a dlouhé zpřevodování, jinak to ani dopadnout nemůže. Pro dálniční závodění raději sáhněte po silnějším pětiválci s padesáti koni k dobru, k běžnému pohybu ale D4 zcela naprosto dostačuje.

Testovaný model měl navíc adaptivní podvozek Four-C s nastavitelnými tlumiči v režimech Comfort, Sport a Advanced. O tom, že Comfort je komfortní asi nemá cenu mluvit, ale považuji za důležité zmínit, že sportovní režim není ve stylu uskákané kozy, ale pořád je příjemně pohodlný. Výraznou změnou je potlačení náklonů v zatáčkách, ale upřímně, moc mi to nevyhovovalo. Společně se sedadly, která nemají kdovíjak dobré boční vedení akorát kloužete ze strany na stranu.

Naftový pětiválec D4 má 163 koní a 420 Nm. Dost na to, aby se tahle masa oceli dala do pohybu.Alespoň si díky přepínání v režimech uvědomíte, že většinu času nemá cenu opouštět komfortní režim. To je přesně to, proč budete XC60 opravdu milovat. To, jakým způsobem dokáže na rozbitých cestách pohlcovat nástrahy silnice, ale zároveň si zachová neochvějnou jistotu, je naprosto fascinující. Na okresce prostě nasadíte tempo, které vám vyhovuje hlukem a pocitem bezpečí a ve výsledku zjistíte že jedete vysoko nad rychlostní limity. Podvozek, ale i odhlučnění odvádí tak znamenitou práci, že byste dali ruku do ohně za to, že jedete o dost pomaleji.

Bezpečnost je alfou a omegou švédské značky a testované XC60 nebylo vyjímkou, mělo na palubě všechno podstatné, co vás má držet daleko od nepříjemného karambolu. Jde ale s (často vtíravou) elektronikou normálně žít? Nechal jsem všechny bezpečnostní systémy v pozoru a na tlačítka jsem za celou dobu ani nesáhl.

Vůbec nejpropracovanější je systém hlídání mrtvých úhlů BLIS. Vlastně o něm při jízdě ani nevíte, maximálně vás dioda upozorní na možný konflikt s vedle jedoucím autem a až když uděláte nějakou hloupost, začne na vás neurvale pípat. Tedy, myslím si to, za celý týden jsem ho svou jízdou neprobudil k výraznější aktivitě, a to ani na dálnici nebo na Jižní spojce.

Zato se systémem, který varuje před hrozící srážkou, jsem přišel do křížku několikrát. Spouštěcím impulsem byla v zatáčce zaparkovaná auta, které Volvo rozpoznalo jako hrozící nebezpečí. Pípání společně s blikáním světelného pruhu před očima není nic příjemného, zvlášť, když na to nejste zvyklí. Ale nejspíš si zvyknete, protože jsem se s tím za týden setkal několikrát. Na nouzové brzdění naštěstí nikdy nedošlo.

Za docela povedený lze považovat i adaptivní tempomat, který dokáže jemně dojet auta před vámi a s citem zastavit třeba na křižovatce. Na prázdné dálnici je jeho nadstandardní péče spíš ke zlosti, s narůstající rychlostí roste i vzdálenost, kterou považuje za bezpečnou, takže často začne brzdit na rychlost auta před vámi zrovna ve chvíli, kdy se ho chystáte přejdet. Volvo XC60 začíná za necelých devět set tisíc korun. To je mnohem méně, než za kolik můžete pořídit faceliftovaný Mercedes GLK, Audi Q5 nebo BMW X3. S nějakou tou výbavou se ceny začínají srovnávat, ale Volvo má pořád jeden válec k dobru. U naftových šestiválců se ale německá trojka vzdálí do jiné dimenze. A to ani nemluvíme o tom, že Volvo často nabízí výhodné pakety za hodně lákavou cenu…

Verdikt
Volvo je posedlé bezpečností… Máte naučený rituál, že sednete do auta, nastartujete, naladíte rádio, nastavíte klimatizaci, připoutáte se a vyrazíte? Špatně. Musíte se nejdřív připoutat. Jinak budete od prvního roztočení motoru poslouchat pípání od bezpečnostních pásů. A to jste se ještě ani nedotkli voliče automatické převodovky.

Přitom zbytek bezpečnostních systémů funguje na palubě bez toho, aniž by vám nějak dávaly najevo svou přítomnost. Možná ve skrytu duše víte, že vás vytáhnou z bryndy, ale to, proč jste do auta usedli, tedy přepravit se z bodu A do bodu B, vám nijak nenarušují. Pokud tedy dokážete změnit své letité zvyky, nebo tolerovat přehnanou péči, budete spokojeni.

Obzvlášť díky adaptivnímu podvozku, který funguje přesně tak, jak má, a to i na českých silnicích. Řadový pětiválec má oproti konkurenčním čtyřválcovým kouskům dostatek kultivovanosti i adekvátní výkon. A neposlední řadě zaslouží pochvalu i interiér, který je prostorný a uklidňující.

Měření a technické údaje