Volkswagen Passat Variant 2.0 BiTDI 4Motion R-Line DSG 240 k (2016)

• Dynamika 9

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 8.6

Radosti

Pozoruhodně rychlý a skvěle ovladatelný diesel…

Starosti

…který se zrovna spotřebou chlubit nemůže

Koncern Volkswagen s představením ostrého Passatu R prozatím nemá důvod pospíchat, díky loňské ženevské studii Sport Coupe GTE nicméně víme, že by konstruktéři mohli mít našlápnuto k něčemu opravdu zajímavému. Podařilo se jim zkřížit aktuální modulární platformu MQB s napříč uloženým přeplňovaným vidlicovým šestiválcem a navíc dozadu integrovat elektromotor, takže výkon příštího super-Passatu kolem 400 koní se zdá být naprosto reálný.

Než skutečné „eRko“ dorazí, budou wolfsburským vrcholem střední třídy skromnější přeplňované čtyřválce s dvouspojkovou automatickou převodovkou, pohonem všech kol a sportovně se tvářícím paketem R-Line, výkonově však majitelé strádat nemusí. Tabulkovou špičkou je prozatím benzínový dvoulitr, nicméně skutečnou atrakcí současného Passatu je naftové biturbo s výkonem 240 koní, které byste na rozdíl od nejsilnějšího 2.0 TSI mezi předními koly mladoboleslavského sourozence hledali marně.

Nemusím snad upozorňovat na zjevný fakt, že jsme se menší zajížďkou právě dostali k dieselové špičce Passatu přítomné v tomto testu, a pokud máte chuť, klidně si ještě odskočte do galerie podívat se podrobněji, protože subjektivně tohle auto za pohled docela stojí. Sám za sebe připouštím, že se mi kromě těch falešných výfukových koncovek v zadním nárazníku Passat Variant v tmavé barvě a na velkých kolech docela líbí i kvůli jeho stylistické jednoduchosti, předpokládám ale, že tady asi nejste proto, aby vám někdo vykládal, co si myslet o designu…

Interiér

Naopak funkční stránka kabiny by vás zajímat mohla, takže rovnou říkám, že pokud paket R-Line za něco stojí, tak jsou to jeho výrazněji konturovaná přední sedadla. Poskytují lepší než běžnou oporu, můžete si prodloužit jejich sedáky a přitom nesvírají a ani nejsou měkká či tuhá natolik, aby na delší cestě omezovala prvotřídní komfort.

Co si myslet o tříramenném volantu s plochým spodkem či pogumovaných kovových pedálech, a jestli jsou zrovna v naftovém Passatu nutností, nechám na vašem posouzení, osobně bych je ale k životu na této palubě nepotřeboval, ačkoli proti kvalitě zpracování či upotřebitelnosti v zásadě nic nemám.

Pohon a spotřeba

Tajemství tohoto dvoulitru a jeho obdivuhodných výkonových parametrů nespočívá pouze v instalaci dvou nestejně velkých, vzájemně se doplňujících turbodmychadlech, ale především maximálním plnícím tlaku až dva a půl baru. Také díky tomu motor produkuje již zmiňovaných 240 koňských sil a momentová křivka vrcholí hodnotou až 500 newtonmetrů dostupných v rozmezí od 1750 do 2500 otáček za minutu.

První chvilka po nastartování přitom příliš působivá není. Na volnoběhu se do interiéru přenáší nepatrné vibrace a především v nižších otáčkách je motor docela hlučný. Rozhodně tedy více, než byste od jednoho z nejmodernějších a nejvýkonnějších vznětových agregátů ve své objemové třídě čekali.

Rozjezdem na docela krátkou jedničku se čtyřválec trochu zklidní, především ale začne předvádět takové představení, že na sledování nějaké kultivovanosti nebudete mít čas. Předně výtečně reaguje na plyn, zabírat začne už od patnácti set otáček a na jednotlivé kvalty sedmistupňového DSG táhne jako (promiňte ten málo konformní výraz) píchlá svině.

Opravdu neznám jiné sériové auto této velikosti, které by při hmotnosti přes 1,7 tuny dokázalo s dvoulitrovým dieselem udělat stovku za 6,3 sekundy.

Nominální výkon nastupuje v rovných čtyřech tisících otáčkách, motor se však lehounce nechá vytáčet ještě o kus výš. Novější TDI s manuálem bez obtíží zvládají skoro 5500 ot./min., tady však elektronika dvouspojkového automatu zasahuje pokaždé už při 4800 otáčkách a to i v případě přepnutí převodovky do manuálního režimu.

Právě uvedené DSG se zdá být nejslabším článkem řetězu, i když se o nic vážného nejedná. Pod plným zatížením kopne jen decentně, to bych mu nevyčítal, software však ne vždycky dokáže vyčíst chování řidiče v sekvenčním módu a při hledání správného meziplynu při podřazování občas trochu cukne.

Kde 2.0 BiTDI naopak excelovat neumí vůbec, je jeho spotřeba. Rozežraným bych jej nenazýval, ale oficiálně udávaných 5,4 litru by za volantem udělala asi jen Alenka z říše divů. Dostat se na průměrných osm litrů na sto mimo město tolik složité není, jen trochu svižnější jízda anebo častější přískoky mezi křižovatkami však vyžene spotřebu na devět až deset litrů.

Pokud se rozhodnete vyhnat pavouky ze všech zákoutí motoru a pořádně mu šlápnete na krk, poměrně snadno se dostanete na čtrnáct až šestnáct, i když je nutné uznat, že tato čísla plně odpovídají dodávaným výkonům a vynikající dynamice.

Ovladatelnost

Vnímání podvozku a obecně jízdy nejvýkonnějšího naftového Passatu do značné míry ovlivňují velké devatenáctky balíčku R-Line. Jestli vám můžu poradit, vyhněte se jim. Na německých dálnicích či jakémkoli jiném rovném povrchu otravně působit nebudou, naopak budete pouze těžit z trakce větší kontaktní plochy, kdekoli jinde a obzvlášť pak na našich propadlých kanálech a ostrých zlomech se však zavěšení bude poněkud trápit.

Ke cti tvůrců slouží fakt, že adaptivní tlumiče umí udržet pneumatiky ve spojení i s asfaltem čtvrté cenové skupiny a jemné vibrace vesměs zachytí, navíc se zvyšující se rychlostí začne odpružení fungovat nepatrně lépe, relativně velké rány přenášející se také k posádce vás však budou nutit autem kličkovat, a to důstojně zrovna nevypadá.

Naproti tomu jedničku (možná i s hvězdičkou) dostává Passat za schopnost zatáčet. Lví podíl má na tom samozřejmě čtyřkolka využívající Haldex a elektronickou uzávěrku XDS+, což asi není zrovna nejsofistikovanější systém 4×4, přesto ale funguje náramně. Řízení je především v nižších a středních rychlostech lehčí, než by se mi líbilo, přesnost a vyvážení mu nicméně nechybí a příď vozu velmi ochotně následuje povely volantem.

Přidání plynu v zatáčce navíc vyvolá mírnou stáčivost kolem svislé osy, kdy zlehka cítíte přenos výkonu na zadní vnější kolo. V takových případech Passat nedotáčivost prakticky nezná a překvapivě se zdá být řidičsky velmi uspokojivý.

Verdikt

Hledáte-li úsporný Passat, asi jste již z napsaného pochopili, že byste měli na verzi 2.0 BiTDI rovnou zapomenout. Za hubičku – hlavně kvůli odporům v nasávání a nutnosti rozpohybovat značnou hmotu – jezdit opravdu neumí, i když s trochou snahy se běžné spotřebě dieselů přiblížit umí.

Za normálních okolností by byla taková pohonná jednotka samoúčelným nesmyslem, ne však v tomto voze, který dostal poměrně schopný podvozek, jehož jedinou pihou na kráse jsou velká kola zdůrazňující rozbité silnice. Tím to ale nekončí.

Výměnou za poněkud častější tankování umí tento Volkswagen nabídnout více než zajímavou dynamiku, která z něj dělá skutečný silniční expres na delších trasách a neopomínal bych ani fakt, o kolik poslední dobou spadly ceny na čerpacích stanicích.

Pokud tedy dokážete ignorovat poznámky svého okolí o lidovém voze za cenu luxusního Audi, vězte, že bych měl jen málo důvodů, proč vám tento Passat vymlouvat.

Měření a technické údaje