Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část III.)

Pokračování druhé části článku z pondělí tohoto týden o materiálním aspektu přestupku.

Čtěte také:

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část I.)

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část II.)

Úvodem této části trochu asi zklamu čtenáře, protože se ještě nepustím do příkladů, ale místo toho do reakcí na poslední část článku. Příklady vyjdou v pondělí. Ačkoliv jsem se velmi snažil předejít případným protiargumentům, co to šlo, musím zareagovat na některé názory v diskusi. Cítím to jako nutnost, než se pustíme do konkrétních případů a kdy „už nebude cesty zpět“.
 
1) Protiargument „Materiální aspekt je tu jen na doplnění“

Tady se zastavím asi nejvíc. Jeden z argumentů byl, že např. samotné překročení rychlosti, tedy splnění formálního znaku v podobě spáchání jednání, které je jako přestupek výslovně označeno v zákoně, je již samo o sobě naplněním materiálního znaku v podobě ohrožení bezpečnosti silničního provozu (Mgr. Kolega – příspěvek ze 4.8. 12:53).
 
I když jsem se tím zabýval již podrobně v minulé části článku, ještě víc to rozvedu. Upřímně, rád bych znal detaily argumentace Mgr. Kolegy, protože samotné tvrzení, že splnění formálního znaku implikuje splnění materiálního znaku, dle mého názoru nevychází z textu §2 odst. 1 zákona o přestupcích. Z jazykového a systematického výkladu toho ustanovení se mi jeví, že pro definici jsou třeba tři znaky – zavinění, formální znak a materiální znak. Nevidím mezi nimi nějakou konkurenci nebo prioritu. Pokud by platilo, že materiální aspekt je „jen“ korektiv, co by to přesně znamenalo? Jako že se k němu vůbec a nikdy nepřihlíží, ale v zákoně je uveden, takže jej jen tak přehlédnout dle mého názoru nelze.
 
Pokud je argumentace měkčí, tedy, že se k němu „pouze“ přihlédne, nevidím ani pro to oporu v textu zákona. A pokud ano, jak přihlédne? Co by to znamenalo v praxi? Všechny tři principy se jeví jako stejně důležité a hodnotné. Samozřejmě nevylučuji názor právní praxe nebo soudů, které by to vyložily jinak, ale Mgr. Kolego, máte k podpoře takového závěru nějaký závěr právní praxe nebo konkrétní judikaturu, která by právě takový závěr postulovala? Já jsem se s tím zatím nesetkal.
 
Vycházím tedy i nadále z toho, že všechny tři aspekty jsou z hlediska priority stejně hodnotné, protože zákon nedává v tomto směru vodítko, že by jeden byl důležitější než druhý anebo jeden byl zahrnut v jiném.
 
Nechci opakovat argumentaci již uvedenou, ale nevidím důvod pro podceňování materiálního aspektu. Jistě, myšlenka je to z právního hlediska a zavedené praxe přiměřeně kacířská, protože relativizuje celý systém formálních pravidel, to připouštím, přesto však vidím prostor pro její široké uplatnění. Že s takovou argumentací lze uspět nejdřív ve správní žalobě, bych také viděl jako pravděpodobné. Obecní úřady nejsou na takovou argumentaci připravené nebo schopné adekvátně reagovat. Naději bych viděl až v soudu. I když s přihlédnutím k „hrdinství“ našich úředníků může vynesení takového argumentu v diskusi přinést úředníkovi tolik vrásek, že celou věc zbaběle buď přehodí na kraj a ten to nechá promlčet.
 
2) Protiargument „Zájem společnosti je již v samotném dodržování zákonů“
Tento argument považuji za zvlášť hodný pozornosti, budu mu proto rovněž věnovat patřičnou pozornost, i když to bude spíš pozornost z roviny společensko-filozofické než právní.
 
(autor názoru Tomplee, 5.8., 23:00), cituji:
 
Např. pokud někdo jede rychleji, než je povoleno, i když je to na bezpečném místě, vytváří to v ostatních účastnících provozu pocit, že je obvyklé překračovat povolenou rychlost, a oni to potom budou dělat i v situacích méně bezpečných (preventivní funkce trestů za přestupky). Dále je třeba pohlížet na přestupky ve srovnání s trestnými činy, tedy přestupky nemusí být jednání pro společnost nebezpečné. A nakonec, jak již bylo zde řečeno, materiální stránka je i v případě přestupků spíše korektivní.
 
Zde padlo těch argumentů víc, vezměme je jeden po druhém.
 
První myšlenka (preventivní funkce trestání za „bezpečné“ přestupky) zní, že je nutné lidi považovat za apriori neschopné posoudit danou situaci a tudíž neschopné přijmout zodpovědnost za své jednání, kterým již překročí hranici, kdy je společensky nebezpečné. Budeme tedy raději postihovat i ta jednání, která společensky nebezpečná nejsou jen proto, aby to někdo špatně nepochopil a nevyložil si to nesprávně. Je to ten již jednou (z mé strany) odmítaný styl „nedáme jim ty sirky na rozdělání ohně, dyť by mohli něco zapálit“. Já sice chápu, že ne zdaleka všichni jsou dosažením zletilosti etalonem zodpovědnosti, ale nevěřím, že to tímto způsobem vyřešíme. Je to ta samá principielní otázka „omezím vlastní svobodu z toho důvodu, aby někdo tu samou svobodu nezodpovědně nezneužil?“. Tohle já filosoficky odmítám. Myslím si, že historie a literatura dala toliko příkladů do jakých temných koutů takové uvažování vede, že jej prostě nemohu zodpovědně přijmout. Chápu, že je to relativně jednoduché a elegantní řešení, ale ty důsledky jsou naprosto v nepoměru k tomu, co lze získat. Podrobně jsem to rozebral u létání třísek při kácení lese v minulém článku. Já prostě nemohu s létáním třísek souhlasit. Dle mého soudu je to krátkozraké a je to jen odvrácenou stranou víry ve spásnou úlohu represe ve stylu „budem tvrdě trestat všechny, ať to ty ostatní odradí, co na tom, že to někdo odnese nesmyslně“. To je, ve vší úctě, nepřijatelné.
 
A to už není ani právní otázka, je to otázka přístupu k pravidlům a zodpovědnosti lidí obecně. Tady se určitě neshodneme, protože neexistují „správné“ názory, nicméně závěry o preventivním omezení všech jen proto, aby svou svobodu někdo nezneužil, mi nejsou a nebudou vlastní.
 
To ostatně navazuje na argument, že zájmem společnosti je (slepé) dodržování zákonů a že už jen samotné porušení formálního znaku tímto naplňuje znak materiální. Nemohu se nezeptat, co je to za ten zájem společnosti, který má z lidí dělat nemyslící roboty bez vlastní zodpovědnosti, kteří nemají o ničem přemýšlet a hlavně dělat, co se jim řekne? To mi připomíná bezmyšlenkový armádní dril, tedy mimořádně odpornou záležitost. Já pevně doufám, že „společnost“ nemá zájem na slepém dodržování zákonů, ale má zájem na svobodném rozvoji jednotlivců s přihlédnutím a v respektu k jejich individualitě, samozřejmě nedílně spojené s odpovídající zodpovědností za vlastní jednání. Zákony jsou tady proto, aby sloužily lidem a ne naopak. Jisteže praxe ukazuje spoustu opačných příkladů, ale přistupovat k zákonům už předem s takovým přístupem?
 
Rovněž bych si dovolil nesouhlasit s názorem, že přestupky nemusí být pro společnost nebezpečné. No tedy pardon, ale tomu nerozumím. Když takovou argumentaci otočím, pak jestliže nejsou nebezpečné, proč za ně existují tresty, jejichž obsahem je i dočasné vyloučení některých účastníků ze silničního provozu formou zákazu řízení? Tady vnimám rozpor. Buď to jednání nebezpečné je a to je důvod, proč jej zákon reguluje a trestá anebo není, ale pak to zákon nereguluje. Tak trochu se mi zdá, že tady čtenář pléduje za závěr, že zákony mohou být tak trochu samoúčelné. No tedy, to je hodně odvážné a jdoucí proti všem principům smyslu právní úpravy. Já neříkám, že se to nestává, ale udělat z toho výchozí ideu považuji za „šílené“. Nechci, aby to znělo naivně, dělám v právu denně a iluze o něm nemám, ale když dojde na takovouto diskusi, neodvážil bych se to omlouvat celkově tak, že „samotné porušení zákona stačí, to je jedno, že to nikoho neohrožuje“. Brr, z takového závěru běhá mráz po zádech, k čemupak ty zákony pak máme, když ne k tomu, aby (alespoň ideově, když ne mnohdy fakticky) odpovídaly na společenskou poptávku po úpravě konkrétních společenských vztahů?

JUDr. Tomáš Beran

7.8.2009 9:00| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist