Toyota GT86 vs BMW M3 (E46)

Je fér srovnávat dvanáct let starý bavorák s novou Toyotou, jejichž jediným společným znakem je koncepce pohonu? Ale když je venku tak krásně...

Zvedá se pomalu mlha a možná jedno z posledních sluníček roku 2012 si dere cestu skrze šedivou hmotu. Silnice jsou suché a takový den přímo vybízí k tomu, abyste vytáhli své auto aspoň ještě jednou, než se odebere k zimnímu spánku.

Otevírám garáž a startuji řadový šestiválec S54B32 v BMW M3 (E46), které má k dnešnímu dni najeto 149 785 km. Nové bílé Mitsubishi Oultander dnes musí uhnout, takhle krásný den si nezaslouží, abych si ho kazil za volantem naftového SUV.

Z výfuků emtrojky se line libá vůně splodin podléhající normě Euro 3 a motor se pomalu zahřívá. Převodovka jde velmi těžce a zařadit u studeného auta zpátečku vyžaduje ani ne tak hrubou sílu, jako spíše trpělivost. Mimochodem, už jsem vám vyprávěl o své „opravě“ převodovky?

Toyota GT86 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Toyota GT86 fotogalerie

Teď odbočím a vzpomenu na naší zářiovou společnou projížďku. Byli jsme se projet a v půlce cesty prostě přestala emtrojka řadit. Podařilo se mi tam vrazit tak čtyřku a šestku, trojka s dvojkou tam nešly vůbec. Občas jednička. Nevěděl jsem, co se mohlo stát, ale soustrastná gesta kamarádů jasně vyjadřovala obavu z velmi drahé a složité opravy.

Ještě že mám schopného mechanika. Ohledáním vozu zjistil, že to bude jen nějaká hloupost a rozebrání centrálního panelu u páky převodovky ukázalo, že pouze vypadla tyčka řazení. Následné tři dobře mířené rány kladivem vrátily tyčku ne své místo a od té doby mi auto řadí ještě lépe, než jsem ho kupoval. Odhadované náklady na tuto opravu byly poděkování a asi dvanáct haléřů v opotřebování kladiva. Ani nechci domýšlet, kolik by si za tuto opravu naúčtovali v autorizovaném servisu BMW…


Oba soupeře od sebe dělí více než jedno desetiletí. Toyota tak doplácí na nutné ústupky ekologii a bezpečnosti.
Ale proč jsem takhle odbočil. Co mi auto přestalo řadit, dostal jsem se do fáze rozhodování, jestli bych ho neměl vyměnit. Jenže za co? Porsche 911 je stále, žel bohu, trochu mimo moje finanční možnosti a o Toyotě GT86 všichni mluví v superlativech. Mohl by to být ten typ auta přesně pro mě – rozumná velikost, použitelnost každý den, solidní výkon, mechanická jednoduchost (až primitivnost) a především ochota jezdit dveřmi napřed.

A tak teď stojím se zahřátou a po dlouhé době umytou (ona je skutečně tmavě modrá!) emtrojkou na parkovišti na kraji Prahy a čekám na Ondru s Hugem, kteří mají dorazit s Toyotou GT86. Tento článek tedy vznikl z čistě sobeckého důvodu: chci zjistit, jestli mám emtrojku prodat, něco si připlatit a koupit si novou GT86.

Vyrážíme směrem na západ od metropole po dálnici D5 a při takovém tom klidném cestovním tempu pod dálničním limitem si uvědomuji, jak je to moje auto vlastně příjemné. Jistě, je to už starý střep, takže mi občas zahučí v klimatizaci, drnčí mi něco vzadu za sedačkou, klepe se mi jeden panel na dveřích a při každém přeřazení vzadu u diferenciálu trochu bouchne. Ale už jsem zažil horší pazvuky u mnohem mladších a ne tolik vytěžovaných aut.

Řadový šestiválec vydává skutečně lahodné tóny a na plyn reaguje krásně prograsivně. Mě se líbí, jak emtrojka není taková přebuzená a dá se s ní jezdit velmi klidně. Není to auto, které by nutilo řidiče dupad na plyn a přejít na agresivní styl jízdy. Když ale chci, dynamiku dostanu, jenom se musí řadit a pracovat s pedálem plynu.

Je ale čas na změnu, takže na odpočívadle sedám do Toyoty. Ihned si uvědomuji, jak je tady mnohem méně místa. Ono to na první pohled nevypadá, když do Toyoty sednete třeba z velkého SUV, ale po přesednutí přímo z kupé E46 je vidět, jak je Toyota GT86 skutečně malé a kompaktní auto. A také jak působí lacině. Zatímco interiér emtrojky je takový bytelný a po letech stále hodnotný, vnitřek japonského vozu působí docela plastově a levně.Čert ale vem nějaké plasty, spíše mi vadí malý rozsah nastavení volantu. O pozici za volantem v GT86 se všude tolik básní, ale mě nevyhovuje – nebo aspoň nevyhovuje na sto procent. Volant bych potřeboval ne blíž k hrudníku, ale tak o tři až pět centimetrů výš. Naštěstí se na to dá zvyknout a po chvilce působí interiér Toyoty akceptovatelně. Je to tu trochu jak v Mazdě MX-5 – malé, jednoduché, levné, ale především funkční a ergonomicky celkem zdařilé.

Plochý čtyřválec Toyoty má trochu jinou charakteristiku než šestiválec v BMW. A teď mi nejde o dynamiku jako takovou, ale o podání výkonu. Zatímco v bavoráku pedál plynu reaguje po celé své dlouhé dráze, u Toyoty pedál zareaguje v první třetině a pak už se nic neděje. Musím se tedy hodně překalibrovat, protože v nízkých rychlostech působí GT86 trochu nervózně a přebuzeně. Když se ale podřadí a drží se motor ve vyšších otáčkách, je to mnohem lepší a motor reaguje přirozeněji na pohyby pravou nohou.

To je ale tady na dálnici jedno. Nasazuji tempomat na 120 km/h a jedu především stylem „na spotřebu“. Ano, na spotřebu… Zatímco emtrojka při takovém tempu bere nějakých devět až deset litrů na 100 km, Toyota nemá problém jet za sedm a půl litru. Všímám si ale, že v ní nepříjemně hučí od kol a celá působí takovým podivně kamenným dojmem. U auta s hmotností o asi čtvrt tuny nižší než v případě mojí emtrojky jsem čekal trošku lehčí a plavnější jízdu. Takhle jsem byl skutečně překvapen, že je moje staré auto o dost kultivovanější a především pohodlnější než nová Toyota.


Na dlouhých cestách po dálnici je M3 překvapivě pohodlnější a kultivovanější než moderní Toyota.

Dost už bylo dálnice, takže sjíždíme na okresky kousek od Berouna, kde mám apexy očichané jako pes patníky ve svém revíru. U Toyoty není potřeba nic přepínat do sportovních režimů a přenastavovat podvozek, řízení a řazení. Toyota je prostě „sportovní“ pořád – už jak jí nastartujete, taková je. Tohle nepřetvařování se mi moc líbí a jediné tlačítko, které tu najdete, je k vypnutí stabilizačního systému nebo jeho přepnutí do sportovního benevolentnějšího režimu.Když chci, aby Toyota jela rychle, musím s autem skutečně pracovat. Tohle bude dobré! Není to jako moderní hothatche s přeplňovanými motoryodtažitým řízením, které vám dovolí jet bez emocí neskutečně rychle – stačí tam nechat čtyřku. Tady musím využívat všechny hned za sebou naskládané rychlosti. V zatáčkovitých sekcích jedu stylem 2 – 3 – 4 – 3 – 2 – 3 – 4 – 3 – 2 a tak dál a tak dál. Přesto nemám dojem, že by byla Toyota pomalá. Poměr výkonu k hmotnosti vychází na asi 150 koní na tunu a to je na malé sportovní auto na úzkých klouzavých gumách z Priusu docela dost.


Motor v GT86 je mnohem menší a slabší, ale také se musí namáhat s o čtvrt tuny nižší zátěží. Zvukový doprovod v M3 je ale nezaměnitelný.

Pružná akcelerace od nějakých 4000 ot./min. je velmi slušná a motor se rád točí, až jednoho začne mrzet, že omezovač zasahuje před 8000 ot./min. Jen je škoda, že plochý čtyřválec s přímým vstřikováním nemá atraktivnější, dramatičtější zvuk. Je spíše jen hlučný a celé to působí tak trochu jako uřvaná vesnická kapela. Čekal bych výraznější zvuk sání a klidně i dramatičtější tóny z výfuku.

Následné přesednutí zpět mi jen dává za pravdu. Řadový šestiválec v M3 svým zvukovým projevem navozuje takovou zvláštní auru a pocit, že i kdyby auto mělo jen padesát koní, nebrzdilo a nezatáčelo, jen kvůli tomu zvuku by mu člověk odpustil všechno.

Ale když nebudu hodnotit zvukový projev, nejvíc mě právě na pohonu Toyoty mrzí ta podivná charakteristika pedálu plynu, který není tolik progresivní. Dá se na to zvyknout, ale ohledně motoru právě neprogresivní reakci na plyn považuji za nejslabší článek – nikoli tuhé a mechanické řazení, příjemně tvrdou spojku a samotné nastavení pohonné jednotky – její ochotu a lehkost vytáčení. Tohle je vážně skvělý motor, jeden z nejlepších čtyřválců na trhu. Vidíte, ani nepotřebuje pomalé turbo nebo těžký kompresor.V čem se ale obě auta až nečekaně liší, je chování v zatáčkách. Čekal jsem podobný charakter, ale Toyota je mnohem agresivnější a rychlejší. Hodně dělá její rychlý převod řízení a určitě i geometrie podvozku, protože zatímco u BMW M3 jsou cítit pohyby karoserie, výrazné přesuny váhy, ale i jakási klidnost povahy, Toyota je přímočará a reaguje na povely okamžitě. Japonské auto prakticky nezná nedotáčivost, bavorák se svým těžkým předkem se občas musí do zatáček přemlouvat. Nebo ten pocit aspoň dělá jeho v porovnání s toyotou pomalý a dlouhý převod řízení a výrazné přesuny váhy.


I když je těžká a trochu neohrabaná, ukáže M3 na okresce Toyotě záda.

Přesto se mi na zatáčkovité silnici příjemněji řídí stará, těžká a naklánějící se emtrojka. Je taková plynulejší a lépe dává pocítit tu hranici, kdy se dostává ke svému limitu. Celé to působí velmi plynule, klidně a rozvážně. Toyota je tou svou horlivostí velmi náročná na pozornost a vyžaduje mnohem větší soustředění – je náročnějí na řidiče a skutečně se musí řídit. Je to auto, které nedovolí řidiči povolit ani v civilních rychlostech.

V každém oblouku se hladově vrhne po apexu a tendence k přetáčivosti je mnohem výraznější, občas skoro až nebezpečná a nepříjemná. Někde na okruhu to může být zábavné a zajímavé, ale na silnici s nerovným povrchem jsem si za volantem GT86 nepřipadal kdovíjak relaxovaně. Víte, já když se jdu projet, chci si vnitřně odpočinout, odreagovat se a uvlonit se. To s Toyotou dost dobře nejde a spíše jsem byl při jejím řízení pořád ve stresu a v napětí. Čím déle ale o tom přemýšlím, tak mám pocit, že to byl jen strach z toho, že auto neznám tak dobře jako to své a že bych prostě potřeboval víc času, abych se s ním naučil.Toyota GT86 vyžaduje úplně jiný přístup než všechna soudobá moderní auta. Nejde do ní sednout a hned jet pilu s vědomím, že případné smyky zkrotí všudypřítomná elektronika. Musel bych se s ní naučit jezdit a potřeboval bych mnohem delší čas než pár dní. Je z ní totiž cítit nátura skutečného charakterního sportovního auta pro zapálené řidiče – auta, které budete chtít řídit a které vás donutí se naučit řídit, protože vám ani nic jiného nezbude, pokud ho budete chtít zvládnout.


Toyota GT86 je pravověrný sporťák – musíte se s ním naučit jezdit, pokud chcete být rychlí.

Když se dívám na současnou produkci aut, nedokážu najít jiné auto, které by se svou povahou přibližovalo mému ideálu tolik jako právě Toyota GT86. Ani mnou tolik vychvalovaná Mazda MX-5, ani Nissan 370Z či Hyundai Genesis, které spíše toleruji proto, že jsou za opravdu dobré peníze. Porsche BoxsterCayman jsou cenově už moc daleko.

Ale i přes to, jak je Toyota dobrá, nějak v sobě nedokážu najít vnitřní sílu, abych prodal BMW M3, něco připlatil a koupil si právě Toyotou GT86. Upřímně jsem od ní čekal mnohem víc a svým způsobem jsem byl z jejího jízdního projevu trochu zklamaný. Neberte mě špatně, je to vskutku boží auto a já vám gratuluji, pokud jste už třeba složili zálohu a teď jen čekáte, až vám přijde.

Klidně to tedy můžete brát i jinak. Sám si jen snažím namluvit, že mám doma pořád lepší auto, ale ve skutečnosti jen nedokážu najít odvahu podat inzerát a konečně ten starý olítaný střep prodat hned první nabídce. Protože potom by existovala jen jedna jediná (a finančně reálná) možnost, ve které bych si chtěl vozit o volných sobotách a nedělích zadnici. Toyota GT86.

Dalibor Žák (foto: Ondřej Lilling)

24.12.2012 8:20| autor: Ondřej Lilling

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist