Testujeme pneumatiky Dunlop: Na vodě

Jízda s pneumatikami na suchém asfaltu leccos prozradí, ovšem k pomyslnému lámání chleba dojde až na mokru. Jedeme na kropený testovací okruh.

Sliboval jsem, že pneumatiky vyzkoušíme na mokru a teď je ideální příležitost. Tedy pneumatiky Dunlop Sport Maxx RT, abych připomněl model obutí, které máme k dispozici pro dlouhodobý test, a se kterým jsme už jezdili nejen v běžném provozu, ale také testovali na rychlostní zkoušce nebo závodním okruhu.

Rozměry pneumatik jsou 245/40 R18 a máme je na autě s pohonem všech kol a výkonem lehce přes 300 koní. Tak tedy voda. Vyrazili jsme, jak možná víte, na víkendovou řidičskou akci do rakouského Melku na známý Wachauring. To je technicky poskládaný okruh s permanentním kropením vodou. Celá dráha má v závislosti na konfiguraci necelé dva kilometry.

Začíná se cílovou rovinkou, pak je táhlá zatáčka na pravou ruku, krátká rovinka, doleva přes horizont dolů do kaskády pravé a levé zatáčky, ty na sebe přímo navazují, a v rámci kterých se šplhá opět do kopce, pak další kombinace ostrých zatáček a táhlá pravá s nájezdem na cílovku. A to samé v protisměru, čili jsou k dispozici dvě dráhy s velmi specifickým profilem, permanentně pod vodou. Jak se budou naše pneumatiky chovat?

No jak, s trochou nadsázky, jako kdyby tam žádná voda nebyla. Lehce cynicky bych možná prohlásil, že jsou Dunlopy až příliš dobré. Myslím to tak, že jsem vyrazil na závodní okruh s nadšením, že budu jezdit bokem, driftovat jako o život, ale skutečnost byla jiná. Pneumatiky měly takovou přilnavost, i na vodě, že bylo téměř nemožné je obvyklými drifterskými triky destabilizovat. Jistě, byla tady možnost přefouknout je, na nějaké čtyři atmosféry, aby se z plochého běhounu stal vyboulený s menší kontaktní ploškou, ale to jsem nechtěl, protože pak bych netestoval obutí v režimu, v jakém je používám běžně na silnici.

Takže první závěr – pokud jsem jezdil dynamicky, ale stále s velkou rezervou a poměrně velkou vzdáleností k limitům, gumy překypovaly přilnavostí. Skvěle odváděly vodu, fungovaly přirozeně, nezáludně, chvílemi jsem až nevěřil, že mohu jet na mokru tak rychle a stále s ideálním gripem. Tedy ideálním pro rychlou jízdu ve stopě, ne pro lumpárny s dveřmi napřed.

Pokus číslo dvě, tedy přesněji řečeno mentální přepnutí na vyšší rychlost. Auto má tedy pohon všech kol a výkon přes 300 koní a to jsou ingredience, které doplním vyšší, mnohem vyšší nájezdovou rychlostí než doposud a tak auto destabilizuji. V zatáčkách s menším poloměrem se nedělo nic moc, tam jsem výrazně zrychlit nemohl, auto stále drželo na gumách a pokud k něčemu došlo, tak spíše k nedotáčivosti, k tomu, že se auto utrhlo pod hmotností přídě na přední nápravě a namísto celkového skluzu se sunulo po tečně ke kraji asfaltového pásu.

Drift and Drive Training Melk 2013

Zobrazit všechny fotografie

Ovšem delší, táhlejší zatáčky? Nutně jsem musel přijet k nájezdu rychleji, poměrně dost nad stokilometrovou rychlostí. Tam auto skandinávským způsobem rozhodit, využít hybnosti, kterou mělo a s nižším kvaltem, než by bylo zdrávo, udržovat otáčky a nechat protáčet kola. Přesnou rychlost neznám, protože jednak v takovém kalupu už bych neměl čas sledovat tachometr a za druhé ten stejně ukazuje při jízdě bokem nerelevantní údaje. A GPS jsem u sebe neměl. Každopádně rychlost bylo dost velká na to, abych tohle zkoušel kdekoli jinde než na uzavřené závodní dráze.

Pneumatiky ztratily přilnavost, i když stále jsem cítil, že se jim nechce – pro srovnání jsem nazul zkusmo lehce řezaný slick a na tom jsem klouzal bezvládně jako ze zasněženého kopce na lopatě, takže v povrchu dráhy to nebylo. Pořád jsem vnímal snahu gum držet se podkladu zuby nehty, než si uvolněně hrát. A jakmile jsem, byť jen trochu, povolil na plynu a otáčky klesly, tak se všechna čtyři kola okamžitě zakousla do asfaltu. Což znamenalo samozřejmě neustále a pečlivě sledovat natočení volantu, protože pokud by v té rychlosti a okamžiku znovunabytí adheze mířila přední kola do boxové zídky nebo svodidel, zadělal bych si na pěkný karambol. Ale to jsem nepatří. Takže ano, závěr číslo dvě říká, že jezdit bokem na Dunlopech šlo, ale ne hladce a plynule, což když otočím znamená, že se na vodě dá jezdit poměrně ostře a razantně a gumy drží, drží a drží.

Řídili jsme: Ariel Atom

Reportáže | vydáno 22. 10. 2013

Jediným okamžikem, kdy jsem ztratil kontrolu bylo, když jsem záměrně vlétl do velké kaluže vody, odhadem deset centimetrů na výšku, v nepřiměřené rychlosti. Aquaplaningu jsem se nevyhnul, voda z pod gum nestačila odtéct a pak jsem musel řešit nenadálou situaci přesně podle pouček. Slabá stránka Dunlop Sport Maxx RT? Ehm, ne, v daných podmínkách by přilnavost neztratily snad je dřevěné obruče formanského žebřiňáku z devatenáctého století. Tohle prostě nemohlo dopadnout jinak. Když pak na sešlápnuté spojce klesla rychlost, voda odtekla a ně několika metrech se gumy opět chytily. Na rovné dálnici bych takovou eskapádu asi ustál, na okresce, pokud bych náhodou jel tak rychle a bezhlavě za podobných podmínek, asi ne. Jenže já nejsem sebevrah.

Definitivní verdikt z „mokrého testování?“ Jednoznačný. Dunlop Sport Maxx RT nejsou příliš vhodné na řidičské radovánky typu driftování a powerslidy, jejich destabilizace vyžaduje velmi pevnou ruku a značné nájezdové tempo. Jako obutí pro seriozního řidiče s ambicemi rychlé, přesné a bezpečné jízdy i za nepříznivých podmínek typu silného deště se pak Dunlopy Sport Maxx RT více než osvědčily.

24.10.2013 1:31| autor: Filip Rakovan

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist