Subaru XV 2.0D (2014) na testovacím polygonu Tatra Kopřivnice
Na téma Subaru XV už jsme toho napsali na Autowebu poměrně dost a důvodem, pro který se tento model japonské automobilky objevuje na našich stránkách s větší než minimální četností je třeba i to, že je to velmi dobré auto. Osvěžující svým přístupem k životu, svými schopnostmi, které však nedává nijak okatě na odiv. Auto, které máme k dispozici teď, je verze s manuální převodovkou a dvoulitrovým naftovým čtyřválcem, takže pokud máte dobrou paměť, víte, že jsme takto specifikovaným vozem jezdili už na jaře tohoto roku a vlastně je korektní vás na tento článek odkázat. Jsou zde ovšem nějaká „ale.“
Tím prvním je, že tehdy měl tu čest s XV 2.0D kolega Miro a na závodní okruh do Sosnové s ním vyrazil Hugo a mne auto trochu minulo. A druhá věc – v tomto případě nebudeme řešit znovu klasický redakční test, ale vyrazíme s autem do terénu. Do terénu? Ano, jistě, jakkoli třída crossoverů ústy automobilek přímo nepodbízí k jízdě mimo zpevněný asfalt, pořád zde jsou signály, že by crossovery obecně měly, či mohly, spojovat a kombinovat vlastnosti různých typů aut, SUV nevyjímaje. Potíž pro crossovery pak může nastat ve chvíli, kdy sice s plasty a zvýšeným podvozkem vypadají jako terénní zabijáci, ovšem svým (často) malým motorem a pohonem předních kol mají seriózní problém už na lehce zasněženém parkovišti. To ale není případ Subaru XV. Zopakujme si, že „naše“ XVčko má pod kapotou dvoulitrový turbodiesel se 147 koni výkonu v 3600 otáčkách a 350 Nm točivého momentu v rozmezí 1600 až 2400 otáček. A že výkon plyne přes šestistupňovou manuální převodovku na všechny čtyři kola.
Pohon všech kol Subaru prostě umí. I z toho důvodu jsme vyjeli na zkušebním polygon Tatra Kopřivnice, kde se testují velké nákladní kolosy a vojenské speciály. Nejprve jen zmínka o tom, že cesta z Prahy do Kopřivnice za volantem XV probíhala více než důstojně a pohodlně.
Jen těžko bych hledal nějaká negativa, chtít „rýpat“ tak zmíním sedačky, které by mohly mít lepší vedení – ale jedním dechem musím dodat, že jsem zvyklý na WRX STI a hned toto srovnání vezmu zpět. Kabina je nepřeplácaná, funkčně vybavená, pozice za volantem je výtečná. Řazení sice neucvaká konečky nehtů, ale neurazí a volant nepřekypuje tokem informací, ale čekat komunikační dálnici by bylo nekorektní, je to v pořádku. Spotřeba? Lehce nad sedm litrů nafty na sto (ano, spěchal jsem), dalo by se jezdit i za méně. Vlastně si nejsem jistý, jestli jsem na cestě Praha – Kopřivnice – Praha (plus jízdy na polygonu) tankoval. Možná pár litrů, abych auto nevracel suché, stěžovat si na apetit nemohu.
Fotogalerie Subaru XV 2.0D (2014)
Zpět ale na polygon. Auto přesvědčilo hned na začátku, to když se ukázalo, že jeden z členů redakce, který opatroval klíče od vstupní brány na terénní okruh, už je kdesi v terénu a s vypnutým mobilem – a že my ostatní buď můžeme čekat… Anebo prostě do areálu vjedeme jinou cestou. Kdy pod slovem cesta si představte sráz s bočním náklonem cca dvaceti stupňů, porostlý travou, notně prosycenou ranní rosou. Bylo příjemné vyjet s autem a užívat si jistoty, kterou všechna čtyři kola tím, že neklouzala a držela ve stopě, poskytovala. Vzhledem k točivějšímu charakteru motoru jsem musel malinko poslat agregát do otáček – úplně nad volnoběhem jsem necítil potřebnou sílu (na silnici při rozjezdu mi motor párkrát zdechl), takže s vědomím, že musím „víc točit“ jsem s více prošlápnutým plynem než by tomu bylo u řadového čtyřválce – co já vím od koncernu VW – prosvištěl zvolenou stopou. Bez potíží.
Hravě jsem zvládl i strouhu, která se mi natáhla přes cestu vzápětí. XV má světlou výšku, tuším dvacet centimetrů, a při vhodně zvoleném úhlu přejezdu se levé přední kolo zvedlo do výšky, aby se pak s jistotou zakouslo do stoupání na druhé straně a vytáhlo auta na druhou stranu terénní nerovnosti. S opatrností jsem pak projel i umělé překážky, sloužící pro testování Tater – opatrnost byla na místě hlavně proto, že mezi světlou výškou a rozvorem náprav Subaru XV a Tatry je „lehký“ rozdíl, a spíše než průchodnost jsem se snažil vnímat komfort jízdy. Větší kola možná trochu omezovala pohodlí, které bych u takové jízdy čekal, ale to nic nemění na tom, že jsem projel všude, kam jsem s autem vyrazil.
A ano, když už jsem jednou byl na velkém testovacím polygonu, tak jsem mimo terén dal i pár koleček na okruhu a okreskové dráze. Subaru XV příjemně jelo zvolenou stopou, v zatáčkách si umělo odsadit zadek, když jsem do oblouku přijel rychleji než bylo záhodno a na brzdě se pokusil vůz ohnout do směru jízdy, charakter motoru takovému stylu jízdy nahrával. A já přiznávám, že jsem se za volantem auta, které zábavu nemá v popisu práce, poměrně bavil.
Abych se posunul k nějakému závěru – znovu vás odkážu na některý z předchozích testů, hledáte-li korektní verdikt s přihlédnutím k mnoha faktorům, já optikou člověka, který jezdil v lehkém a středně těžkém terénu a řádil na okruhu musím prohlásit, že Subaru XV, jakkoli se možná posunuje od někdejších hrátek s rally spíše k akcentu stylu crossover a SUV, nehodilo za hlavu atributy, kterými dřív posunovalo Imprezu nad všechny ostatní vozy třídy.
Fotogalerie Subaru XV 2.0D (2014)
Subaru XV 2.0D je velmi příjemné, jízdně schopné a zajímavé auto, se kterým lze jezdit jak ekonomicky, tak také radostně, až zábavně, bez obav z „terénu“ rozbitých parkovišť u sjezdovek, staveb, horských luk či lesních cest. Ve srovnání s konkurencí, zejména při nastavení parametru „cena od“ nemůže předložit argumenty v podobně vtíravě nízké ceny, ovšem řidiče, který se rozhodne pro osobní zkušenost testovací jízdy, v konfrontaci s korejskou, ale i německou konkurencí, dokáže o svých nesporných kvalitách přesvědčit.
