Subaru Forester 2.0D 2013: Test spotřeby
Na začátku byla poměrně jednoduchá myšlenka. Jakási redakční debata, dost možná u nějakého oběda, na téma „jak moc sportovní jsou SUV,“ když sportovnost mají ve svém názvu, pak se řeč stočila na „jak to jde dohromady s naftou,“ protože ať chceme nebo ne, tak dieselové motory až na výjimky k SUVčkům pasují lépe než benzín, pak jsme skončili u pohonu všech kol, který je u některých velkých aut tohoto typu spíše marketingovou záležitostí, díky které má vůz nálepku 4WD, než že by šl skutečně o pomocníka pro jízdu mimo asfaltový pás. Finální téma? Jak je to u velkých aut – pokud připustíme, že jsou robustní, s hnanými čtyřmi koly, mají naftové pohonné jednotky a zároveň něco sportovního charakteru – se spotřebou?
Původně ryze teoretický debata se posunula to roviny realizace a my jsem si domluvili na testování Subaru Forester Diesel, které by mělo naplňovat všechny naše výše uvedené požadavky a parametry s splňovat tak definici typického SUV. Do auta jsem sedli ve třech lidech, takže řekněme náklad nějakých 250 kg, vytyčili jsme si trasu po městě, okreskách i dálnici a střídali se za volantem s tím, že budeme sledovat spotřebu a výslednou hodnotu jednak okomentuje, ale zároveň porovnáme s jízdním stylem a skutečností, jak se nám s Foersterem jezdilo.
Před vlastní jízdou ještě pár důležitých detailů, které je třeba si spíše zopakovat vzhledem k tomu, že jsme toto auto už na redakční test měli, než abychom je považovali za nově objevené. Forester má v našem případě pod kapotou naftový čtyřválec s protiběžnými písty, tedy takzvaný boxer. Typické uspořádání válců pro Subaru (a také třeba pro Porsche), ale dosud jen u benzínových pohonných jednotek – diesel jako boxer je premiérově použit u osobních aut právě prostřednictvím Subaru. Výkon motoru je 147 koní v 3600 otáčkách, točivý moment 350 Nm v 1600 až 2400 otáčkách.
Na stokilometrovou rychlost se auto dostane za 10,2 sekundy a maximální rychlost je 190 km/h. Samozřejmostí je permanentní pohon všech kol, hnací síla jde na všechna kola přes šestistupňovou manuální převodovku. Auto váží 1631 kilogramů, má slušnou výbavu a velmi pohodlný, a hlavně prostorný interiér se zavazadelníkem o kapacitě 505 litrů. A na závěr s ohledem na náš záměr nejpodstatnější údaj, tedy spotřeba. Ve městě by měl podle tabulek jezdit Subaru Forester Diesel za 7,3 l/100, spotřeba na dálnici by měla být 5,2 l/100 km a kombinovaný režim jízdy by měl vyústit ve spotřebu 5,9 l/100km.
Filip Rakovan
Má strategie byla jasná. Nebudu se nijak omezovat, pojedu tak, jak bych jel normálně, a motor se postará o to, abych nepropálil zbytečně moc paliva. Vím, že umí jezdit úsporně, tak co bych řešil… Co dělat, chce-li člověk pracovat se spotřebou, mám v živé paměti jakýsi BMW řidičský trénink zaměřený na ekonomickou jízdu. Důležité je jet plynule, využívat setrvačnosti, nezpomalovat, neakcelerovat. Ehm, tak přesně tak jsem nejel a důvod je jednoduchý. Forester mne baví, a to neříkám jako subarista, ale jako člověk, který rád řídí.
Podvozek pohon všech kol, manuální šestikvalt, to vše mne pobízelo k tomu, abych si jízdu užíval. Nechal jsem plavat myšlenku, že vypnu klimatizaci, rádio a možná i světla, abych co nejvíce ušetřil energii (však on někdo z kolegů určitě teto styl jízdy vyzkouší) a jel jsem normálně. Po městě podle předpisů nebo tak, abych nebyl nebezpečný. Po dálnici nějakých 130 km/h na okreskách osmdesát. Stanovili jsme si v rámci testu několik pravidel, vlastně jedno a to, že pojedeme v rámci rychlostních limitů a to že je nebudeme překračovat, ale také se jim nebudeme záměrně vzdalovat směrem dolů a riskovat na dálnici třena šnečí jízdu čtyřiceti kilometrovou rychlostí na lehce vytáčenou šestku.
Sledovat hodnoty, psát poznámky. Jaká bude výsledná (nejnižší) spotřeba?!
Po městě jsem jezdil za nějakých 7,8 litrů, na čtyřku jsem nechal auto „klouzat“ ve 1200 otáčkách, jen na nájezdu na dálnici jsem si trochu přišlápl plyn, abych se připojil ve svižnějším tempu a tam jsme jel za nějakých 8,8 litrů. Dálnice samotná, to bylo pak 130 km/h na šestku, nějakých 2500 otáček za minutu. Ve výsledku jsem dosáhl průměrné spotřeby 8,2 litru na 100 kilometrů a nejel jsem rozhodně ekonomicky. Jízdu jsem si užil, nastavil jsem si příjemnou teplotu klimatizace a do rytmu mi hrálo oblíbené rádio. Spotřeba? Pro mne v pořádku.
Ondřej Lilling
Od prvního momentu mne zajímalo, kolik bude Foresteru stačit k pohybu, ať už bude jakýkoliv. Přiznávám, že jsem celý test vyhnal do extrému, hned po nastartování jsem zavřel okénka, vypnul rádio, klimatizaci a vůbec všechny elektronické spotřebiče. Venku byl parní letní den, takže se z auta po pár minutách jízdy stala pojízdná sauna, ale ani to mě nezastavilo od původní myšlenky.
S mým poněkud důchodcovským stylem jízdy se za mnou po chvíli začala tvořit menší kolona, ve městě jsem jen s lehkým brzděním přejel vyvýšený přechod pro chodce (velká výhoda vyšší světlé výšky) a setrvačnost jsem si zachoval i ve většině křižovatek. Při stání na červenou jsem nezapomněl na „manuální“ start/stop a na dálnici jsem se díky silnému provozu mohl bez problémů pohybovat jen osmdesátkou. Pak následoval sjezd, kruhový objezd a cesta z kopce, kde jsem nezapomněl vyřadit a nabrat cennou rychlost.
V cíli testovací trasy ukázal palubní počítač hodnotu 4,6 litru nafty na sto, což je ještě méně, než automobilka udává ve svých tabulkách. V reálu se ale takhle samozřejmě jezdit nedá, z auta jsem vylezl vystresovaný a zpocený jako zmoklá slepice. Přitom jen o litr nafty byl Forester žíznivější v rukou Huga, ten si přitom užíval veškerého komfortu na palubě a svým tempem se bez problémů zařadil do okolního provozu. Po mém soudu se tedy s Foresterem nevyplatí ploužit jako šnek, ale pokud se budete alespoň trochu snažit, můžete i s velkým autem jezdit opravdu za málo.
Hugo Kottás
Jízda kolegy Ondry mne inspirovala v tom, že takhle tedy rozhodně auto používat – i za cenu nízké spotřeby – odmítám. Tak jsem pojal svoji jízdu nejen poněkud humánněji, když jsem dovolil posádce užívat klimatizaci a stahovat okna, ale také realističtěji. Všechny spotřebiče zůstaly zapnuté a svým stylem jízdy jsem se snažil obtěžovat co nejméně nejen posádku vozidla, ale také okolní provoz.
Vyrazil jsem s cílem využívat všech dostupných technik pro udržení co nejnižší spotřeby, ale zároveň se za volantem příliš netrápit. S dostatečným předstihem jsem nechával auto „dokutálet“ na nižší rychlost, abych odstřihl přísun paliva do motoru a zároveň zbrzdil do první vesnice na povolený limit.
Stejně jako Ondra, i já jsem na semaforech vypínal motor – při dlouhém čekání se to vyplatilo. Snažil jsem se perfektně načasovat příjezdy ke kruhovým objezdům a plynule se zařazovat. Když už jsem byl nucen zastavit, deficit jsem nahrazoval plynulými rozjezdy, kdy jsem motor nechal trochu víc vytočit, pokaždé však přesně tak, aby na další rychlosti otáčky nepadly pod kritickou mez, kde motor ztratí dech a akcelerace mu bude činit větší obtíže, za což se odmění vyšší spotřebou.
V zatáčkách, které Forester díky svému DNA neměl problém brát rychleji, jsem obětoval opotřebení pneumatik za pár uspořených kapek nafty a do cíle jsem se pořádně rozjel a nechal získanou kinetickou energii. Kdybych brzdil motorem, přes mírná převýšení bych se asi nepřenesl, proto jsem obětoval trochu nafty nutnou k udržení motoru při životě za setrvačnost, která mne donesla až do cíle. Překvapuje mě, kolik si jí dokáže auto uchovat.
Výsledná průměrná spotřeba 5,6 l/100 km na Ondru sice nestačí, ale porážím Filipa a hlavně, nikdo si na nic během jízdy příliš nestěžoval.
Miro Mihálik
Poznáte to, když dojedete pána v klobouku a kvůli okolnímu provozu či absenci místa k předjíždění se za něj zkrátka chtě nechtě zařadíte, přestože jede alespoň o třicet kilometrů v hodině pomaleji, než mu dovolují předpisy? Tak přesně tímto stylem jsem s dieselovým Subaru Forester při našem redakčním pokusu jet nechtěl.
Netvrdím tím, že občas s lehkou pravou nohou nejezdím. Pokud v testu konkrétního vozu zmíním nejnižší naměřenou spotřebu, pak můžete vzít jed na to, že jsem pár notoricky známých pravidel, jako jsou plynulé rozjezdy, brzké řazení na vyšší kvalty či vyhýbání se vysokým otáčkám skutečně dodržoval. Na druhou stranu však nemám ani v podobných případech potřebu dělat tak na úkor omezování jiných řidičů jen proto, abych ušetřil pár korun navíc. Jinak řečeno i s Foresterem světla svítila, stěrače stíraly a klimatizace chladila.
Výhodou Foresteru je podvozek, díky kterému netřeba tolik brzdit do zatáček
Oproti běžným zvyklostem jsem přitlačil na pilu asi jen ve dvou věcech. Při jízdě jsem se snažil co nejvíce využít setrvačnosti auta a naopak co nejméně používat brzdy. Navenek vám to možná přijde v pořádku, být v závěsu za takto jedoucím vozem ale nemusí být zrovna příjemné. Zdá se, že řidič naprosto dodržuje všechny předpisy, jenže před zatáčkami vždycky jaksi zaspí a téměř zapomene zpomalit a to na jistotě těm vzadu rozhodně nepřidává. Jak říkám, obvykle to nedělám, výjimkou jsou pouze situace, kdy slepne už i hladové oko a pumpa je v nedohlednu anebo v noci na prázdných silnicích. Pak už ale při trochu vyšší průměrné rychlosti a za jiným účelem, pokud víte, co tím myslím.
Lituji pouze, že naše primární pravidlo „jeď s co nejnižší spotřebou“ nebylo na měřeném úseku doplněno o podmínku „a buď v cíli nejpozději v tomto čase“, respektive „je povolena tato nejnižší průměrná rychlost“. Tajemství nízké spotřeby totiž podle mě nevězí pouze v absolutně nízkém tempu, ale snad se shodneme, že hodně záleží také na plynulosti. Výsledek mé snahy vyjádřený průměrem 5,8 litru na 100 km možná nevypadá špatně, mám ale za to, že by na delší cestě a řízení tímto stylem spotřeba ještě spadla dolů. Tedy na okreskách určitě, ale i kdyby ne, závěr je jednoznačný – dieselový Forester je schopen mimo město jezdit obdivuhodně úsporně.
