Škoda Superb – první jízda
První generace Škody Superb to měla nahnuté. Mám pochopitelně na mysli její moderní inkarnaci, nikoli luxusního veterána ze čtyřicátých let minulého století. Vznikla jako třetí model současné mladoboleslavské automobilky, po Fabii a Octavii. Mnozí jí přisuzovali velkou budoucnost – viděli jí v hradních službách a jako odvoz pro byznysmeny, k čemuž jí předurčoval téměř bezkonkurenční prostor na zadních sedadlech.
Bohužel trh rozhodl jinak a jednu dobu to vypadalo, že se Superb bude muset úplně přestat vyrábět. Prodeje klesaly, na Hradě příliš mnoho Superbů nesloužilo a úspěšní byznysmeni si kupovali přece jen luxusnější a dokonalejší Mercedesy, BMW a podobně. Superb měl totiž jednu podstatnou nevýhodu – konstrukčně vycházel z dnes již předminulé generace Volkswagenu Passat, respektive z jeho prodloužené verze, určené pro východní trhy. Už za svého života byl tedy o generaci pozadu a na jízdních vlastnostech to bylo znát.
Nyní však přichází nová generace a základní hendikepy jsou ty tam. Technika je opět víceméně z Passatu (a částečně z Octavie), tentokrát ovšem z toho současného. Nedá se sice říct, že bych byl jeho velkým fanouškem, zejména design se mi zdá poněkud mdlý, ale rozhodně mu neupírám technickou vyspělost. Superb má tentokrát opravdu na čem stavět. Pokud jste si mysleli, že byl starý Superb dlouhé auto, vězte, že ten nový je ještě o 35 mm delší. Rozvor má ovšem naopak o 42 mm kratší, protože motory už leží v přídi napříč. Jízdním vlastnostem to jenom prospívá.
Škoda Superb II fotogalerie – vše co potřebujete vidět
Nový Superb nastupuje proti drsné konkurenci: Renaultu Laguna, Hondě Accord, novému Citroenu C5 a Fordu Mondeo. Věru nesnadní soupeři, jak z hlediska jízdních vlastností, tak pokud jde o dílenskou kvalitu. Jak se s tím škodovka dokázala srovnat?
Poměrně dobře, ale všechno je relativní. Jakmile nasednete, obklopí vás na první pohled kvalitní interiér. Dokonce ani ta hliníková ozdoba na volantu mi v reálu nevadí tak, jak jsem se bál. Snad jen to dřevěné obložení palubní desky mi příliš nesedělo, ale doufejme, že nebude problém ho v objednávce nahradit hliníkem, nebo jiným modernějším materiálem.
Ergonomicky se mi všechno zdálo v pořádku až na jednu jedinou věc. Ta mě ale u všech současných škodovek a Volkswagenů štve tak, že už jí odmítám přehlížet. Když se podíváte vpravo těsně vedle sloupku řízení, uvidíte perfektně vybrané místo na vaše pravé koleno – což je příjemné zejména máte-li delší nohy, jako já. Automobilka se dokonce chlubí, že díky užší středové konzole je tam o 15 mm víc místa na šířku. Jenže jakmile zastrčíte (ne zrovna nejmenší) klíčky do zapalování, máte útrum. Klíček mě celou cestu nepříjemě dloubal do kolene. U aut jiných značek s tímhle problém nemám a jistě by se to dalo nějak vyřešit – buď menším klíčkem, přesunutím startovacího zámku, nebo bezklíčovým startováním.
Navigační systém s dotykovým displejem jistě nebude zrovna nejlevnějším prvkem výbavy, ale konečně má skutečně pohlednou grafiku. Až dosud to ve škodovkách vypadalo jak na Amstradu z konce osmdesátých let, zatímco teď mi to nejvíc připomělo grafiku iPhonu, což je skutečně pochvala. Kromě toho se za displejem skrývá vyspělý zábavní systém s pevným diskem, čtečkou SD karet a schopností přehávat obrázky a filmy.
K dalším novinkám ve výbavě patří světla AFS, která se umí přizpůsobit stylu jízdy a dokonce i počasí, takže poskytují vždy co nejoptimálnější výkon. Všechny modely dostanou devět airbagů (včetně kolenního) a také další výbava je ve srovnání s konkurencí výrazně bohatší. O inovativním dvojitém otevírání víka zavazadlového prostoru, kterému firma říká Twindoor, už jste asi slyšeli. V zásadě jde o možnost otevřít kufr buď jako u sedanu, nebo i se zadním oknem jako u liftbacku. Mít velký přístupový otvor do 565 litrů (po sklopení 1670 l) velkého kufru je jistě fajn, ale není mi zcela jasné, proč mít vlastně obojí.
Pod kapotou můžete mít šest různých motorů. Mezi hodně zajímavé bude patřit čtrnáctistovka TSI s turbodmychadlem, výkonem 92 kW/125 koní a točivým momentem 200 Nm. Na tak velké auto se ale zdá tak mrňavý motor jako ne zrovna nejlepší nápad. Přestože automobilka udává zrychlení na stovku za ještě snesitelné 10,5 sekundy, horší to bude s pružností při jízdě. Kolegové, kterým se tahle verze dostala do ruky, si stěžovali, že při dálniční akceleraci ze stokilometrové rychlosti bylo třeba podřazovat až na trojku a hnát otáčky do červeného pole. Dalším motorem je výborný čtyřválec 1.8 TSI (118 kW/160 koní a 250 Nm) a benzínovou nabídku završuje šestiválec 3,6 FSI (191 kW/260 koní a 350 Nm), který se bude dodávat pouze s převodovkou DSG a pohonem všech kol Haldex čtvrté generace.
DSG si ale budete moci objednat i k dalším motorům – benzínové osmnáctistovce (u ní bude dokonce sedmistupňová) a obou naftovým dvoulitrům. U posledního motoru, starého známého 1.9 TDI, se budete muset spokojit s pětistupnovým manuálem.
Nabídka motorů vypadá opravdu zajímavě a byl pro mě docela oříšek, jakou verzi při první jízdě vyzkoušet. Nakonec jsem zvolil variantu, o které se dá poměrně jistě tvrdit, že bude nejprodávanější: naftový dvoulitr s manuální převodovkou. Pravda, zvolil jsem silnější a modernější, o výkonu 125 kW/170 koní. V ceníku sice najdete dvoulitry dva, ale rozhodně nejde o identický čtyřválec s rozdílným laděním.
S tímto motorem do koncernových vozů konečně přichází systém common-rail (jistě, některá velká Audi už systém CR používají pár let, ale to jsme v trochu jiné objemové kategorii) a tím pádem i kultivovanost. Společně s dobře zvládnutou hlukovou izolací to znamená, že máte na dálnici v autě naprostý klid. Při akceleraci rozeznáte, že vás pohání diesel, ale není to nic rušivého.
Trochu starost mi tak dělá jen zmínka kolegů, že ten samý motor v kombinaci s převodovkou DSG se na dálnici projevoval nepříjemným duněním. Těžko říct, mám to jen z doslechu a jako jeden z možných důvodů by se nabízela absence dvojhmotového setrvačníku, který se k DSG možná prostě nevešel. To je ovšem jenom čirá spekulace a raději si počkáme na pořádné testování. V našem autě se žádné dunění nekonalo.
Všechny ovládací prvky jsou hladce a bez větších odporových sil, řízení je přesné, ale nemáte z něj pocit precizního a hbitého volantu Fordu Mondea. Pokud je vaším cílem trochu zábavnější jízda, Ford, případně Mazda6, vás pravděpodobně pobaví lépe. Jenže v takovém případě budete v menšině. Naprostá většina zákazníků chce především jízdní komfort – a ten se škodovce povedl na jedničku.
Pravda, rakouské silnice jsou hladké a vyžehlené, ale těch pár nerovností, které jsem cestou našel, spolknul Superb jak malinu a tvářil se, že si jich ani nevšiml. Tvrdě nastavené podvozky některých soupeřů, ale i koncernových spolubojovníků (Audi) si o takové podajnosti a jízdním komfortu mohou nechat jenom zdát. V reálném světě by tohle měla být jedna z nejsilnějších stránek vozu.
Se Superbem jsem jezdil pouze jeden den, takže těžko vynášet nějaké komplexnější soudy, ale na první vyzkoušení působí Superb dobře, místy dokonce velmi dobře. Cena za nejlevnější motorizaci a výbavu je až překvapivě nízká, Superb bude začínat na 619 900 Kč. Sice se dá očekávat, že s dieselovým motorem a nějakou tou výbavou cena vyšplhá o pěkných pár desítek až stovek tisíc výš, ale pořád by to ještě mohlo být relativně levné auto, zejména pokud cenu srovnáte s jeho vnějšími a vnitřními rozměry. Nerad bych se mýlil, ale troufnu si tvrdit, že Superb má před sebou světlou budoucnost.
Honza Koubek
