Nová Škoda Superb (2015): první jízdní dojmy
V rámci zažitého standardu by se na tomto místě možná patřilo zasadit představovanou novinku do historického, konkurenčního a nevím jakého ještě kontextu, případně stručně pohovořit o její konstrukci či motorizacích, mám ale za to, že zrovna v případě nového Superbu by to povětšinou bylo pouze ono pověstné nošení dříví do lesa, ať už bych daný pokus o tradiční úvod uchopil z kterékoli strany.
Tím nechci největší modelovou řadu Škody ve třetí generaci hned na začátku nějak idealizovat a podsouvat vám myšlenku, že jsou z ní všichni natolik paf, aby jim stálo za to mít ji kompletně v malíku – její existence bude naopak nemalému počtu z vás asi lhostejná – pravdou ale je, že jsme na toto téma poslední dobou napsali příliš mnoho článků, abych vám mohl v teoretickém rozsahu říci cokoli nového.
Také proto nechci opakovat mnohokrát omílané, pokud byste ale po přesných číslech definujících Superb opětovně toužili, můžu vás odkázat na některý z předchozích rozsáhlých materiálů. Vy ostatní se pohodlně usaďte, jdeme rovnou jezdit…
Pokud nemáte rádi fronty, případně se v nich iniciativně necpete dopředu za pomoci ostrých loktů, nepočítejte s tím, že byste mohli na akcích podobného typu cíleně ukořistit hned napoprvé nějaký slušný motor či konkrétní odstín karoserie, náhoda nicméně chtěla, že se mi pozdní nástup do prořídlého chvostu zástupu novinářů tentokrát vyplatil. Kdosi od Škody dodatečně objevil neobsazeného Superba s nejvýkonnějším benzínovým dvoulitrem, pohonem všech kol, automatem DSG a navíc také ve špičkové výbavě Laurin & Klement.
Přestože to asi nebude nejprodávanější verze, jako pomyslná hranice stanovující měřítka daného modelu jsem to za špatnou volbu nepovažoval, navíc Superb má kromě jiného vyniknout také jako luxusní limuzína pro klientelu s napjatým rozpočtem, takže proč rovnou nezjistit, jestli byl splněn úkol z nejnáročnějších. A pojďme si rovnou říci, že pokud je pro vás synonymem přepychu především prostor, Superb ani tentokrát nezklame.
Říci, že je jeho interiér po dalším prodloužení beztak dostatečného rozvoru obrovský, by daný stav věcí obsáhlo jen zčásti, podívejte se na to ale takhle. Po snadném a rychlém nastavení sedačky do příhodné pozice za volantem si za mých pohodlně uvelebených 195 centimetrů sedl spolucestující s dalšími, odhaduji asi 190 centimetry tak, že si ležérně přehodil nohu přes nohu a před jeho koleny zůstalo nejméně deset dalších čísel. Vytrval tak až po serpentiny. Analogii hledejte také v zavazadelníku. Konstruktéři nás sice (kvůli úsporám finančním i na hmotnosti) obrali o dveře Twindoor, nicméně také z fotek sami poznáte, že kufr spolkne dvojici normovaných příručních zavazadel do letadla jako příslovečný pes mouchu.
V tomto případě nejsou různé úchyty a další zádržné systémy pouhou formalitou typu „simply clever“, ale doslovnou nutností, pokud nechcete drobnější předměty lovit od opěradel zadních sedaček teleskopickým podběrákem nebo mít zamazané oblečení od (časem zákonitě) špinavého nárazníku.
Čistě z formálního hlediska nemám nic ani proti pracovišti řidiče či obecně prostředí kolem posádky. Ve volbě materiálů či jejich zpracování se mi chyby zběžnou prohlídkou objevit nepodařilo, čímž netvrdím, že tam stoprocentně nejsou, je však trochu škoda, že Superb nepůsobí výjimečněji svým designem.
Dostanete sice větší displej multimediálního systému, pár dalších tlačítek k obsluze bohatší výbavy a „elegantněji působící“ elektro-hydraulické ovládání ruční brzdy, jinak se ale při hledání rozdílů s Octavii nemáte o co opřít. Jestli to byl záměr, mise byla splněna a není důvod dále se tím zabývat, možná ale nebudu sám, kdo si bude myslet, že by originálnímu hranatému exteriéru slušela i vizuálně více odvázaná kabina.
Z předchozích vyprávění asi už víte, že se kromě dvojího ovládání víka zavazadelníku musel odporoučet také povedený benzínový šestiválec, pokud si ale nepotrpíte na jeho charismatický zvukový projev, výkonově strádat nebudete. Jeho nástupce ne nepodobný pohonné jednotce ze Seatu Leon Cupra sice dva válce i příslušnou akustiku postrádá, díky turbodmychadlu však dostanete dvacet koní navíc.
Stejnou kultivovanost a jemný charakter od čtyřválce pochopitelně očekávat nemůžete, ploše a nudně však nezní. Více parády naděluje svému okolí skrze dvojici sympaticky brblajících koncovek výfuku, nad čtyři tisíce otáček však pustí příjemně jadrné tóny také do interiéru. V intencích limuzíny určené k cestování na delší vzdálenosti není mechanické ani elektronické audio motoru natolik výrazné, aby jej kdokoli s citlivějším sluchem považoval za nemístně vtíravé, ale zkrátka pasuje k Superbu tak akorát.
Docela by se mi zamlouvala tato pohonná jednotka nezatížená šestistupňovým DSG a pohonem všech kol, vždyť ve zmiňovaném, o třídu menším Seatu právě takto funguje výtečně, bez automatu a 4×4 ji však v Superbu mít nelze. Čistě z pohledu dynamiky ale stížnosti nejsou na místě. Přestože nejvýkonnější sériová Škoda všech dob není z nejlehčích a i bez řidiče váží 1540 kg, na rychlosti ji to mnoho neubírá. Na stovku dokáže akcelerovat za 5,8 sekundy, tedy na úrovni menší a lehčí Cupry a o vteřinu rychleji ve srovnání s Octavii RS, navíc na dost dlouhé rovince se umí rozjet na 250 km/h.
Zatímco na rovné silnici budete nejsilnější nový Superb vnímat jako velmi rychlý a nenuceně svižný automobil, ještě působivější umí být po sjetí z dálnice. Devadesátikilogramová redukce hmotnosti oproti modelu se šestiválcem uplatněná především v prostoru nad přední nápravou a nová platforma s jinak naladěným odpružením a adaptivními tlumiči se postaraly o jistotu a ovladatelnost, kterou jste u Superbu dosud nepoznali.
Tím nechci z mladoboleslavské novinky dělat nejsportovnější vůz značky, mám za to, že v tomto směru nadále dominuje Octavia RS, především pak v nové variantě RS 230, nový Superb se však i přes svou velikost velmi snadno řídí.
Předně asi stojí za zmínku fakt, že v zavěšení zmizela přehnaná houpavost a nežádoucí vůle uchycení ramen předchůdce, která sice podporovala jízdní komfort, ubírala ale na jistotě při zatáčení. Nový Superb se při ostřejší jízdě náklonům zcela neubrání, po zasednutí do tlumičů však zůstává stabilní, nevlní se a prostě poslušně sleduje stopu danou úhlem natočení volantu.
K podobnému stylu jízdy vybízí rovněž navolená kalibrace řízení, které sice není příliš sdílné a mezi silnici a řidiče pořád staví svůj digitální firewall, pokud jde o podrobné mapování profilu, je však výtečně naposilované – se stoupajícím tempem či navoleným sportovním režimem vyžaduje relativně více síly – a kromě toho také dost rychlé, abyste ani v nejprudším vracáku nemuseli dělat více než jednu otáčku volantem jedním či druhým směrem.
Přidejte k tomu dobře dávkovatelné a nevadnoucí brzdy a dostanete velký vůz, který se ovládá jako… nemám lepší příměr, ale asi jako o třídu menší auto formátu Octavie, možná rovnou té v provedení RS, což ještě podporuje zmiňovaná analogie obou palubních desek.
Čtyřkolka je v tomto případě (tedy na zcela suchém povrchu) podružná záležitost. Systém není primárně naladěn tak, aby pomáhal zádi zatáčet, ale spíše účinně potlačuje prokluz kol a svou efektivitou pouze podporuje neutrální chování a omezuje ztráty výkonu, i když možná na sněhu či vodě ukáže i svou hravější tvář.
Že jsem dosud hlavně chválil? Byl k tomu důvod, tak proč to neříct narovinu. Superb je zkrátka velké, prostorné, překvapivě dobře ovladatelné auto a s nejsilnějším dvoulitrem umí být i solidně rychlý, když jsem jej ale několikrát přirovnával k Octavii, platí to zčásti také o jednom nepřehlédnutelném neduhu.
Tím je hlučnější podvozek na osmnáctipalcových kolech, ačkoli záleží také na zvoleném režimu adaptivního podvozku a konkrétní motorizaci. Vůbec nejpohodlnější byla verze 1.4 TSI se 150 koňmi, která jako řízená střela zrovna nepůsobila, vysloveně líná ale není a komfortní v nejpohodlnějším módu umí být náramně. K tomu přidejte tichý motor (ne, odpojení dvou válců v režimu částečného zatížení opravdu slyšet není), hladce pracující šestistupňový manuál, zbytek pozitiv a vyjde vám, že ani nejslabší v ČR nabízený benzínový Superb nemusí být šlápnutím na hrábě v trávě.
V žebříčku kvality jízdy se za zážehovou čtrnáctistovkou v těsném závěsu drží nejslabší naftový model 1.6 TDI se 120 koňmi, na standardním podvozku s pasivními tlumiči, bez ohledu na nazuté osmnáctky. Se Superbem má docela dost práce, při plném využití výkonu a častém využití šestistupňové manuální převodovky však vyslovenou brzdou provozu není.
Naopak nejsilnější nafta zastoupená dvoulitrem o výkonu 190 koní dynamicky příliš nezaostává ani za špičkovým 2.0 TSI, na krátkých ostrých nerovnostech nicméně trpí stejným problémem. Adaptivní tlumiče ve sportovním a někdy také normálním režimu nedokáží odfiltrovat hluk a částečně také vibrace s tak bohorovnou suverenitou, s jakou Superb předvádí své zbylé schopnosti.
Vyřeší tuhle neopomenutelnou nepříjemnost sedmnáctky? Jak na nich ale bude Superb se svým výrazným designem vypadat? A jakou bude mít spotřebu v reálném světě…
Snad nemusím nějak zvlášť zdůrazňovat, že v rámci prvního seznámení tady pár důležitých otázek zůstalo bez odpovědí, stejně tak je ale bezpředmětné připomínat, že se s novou mladoboleslavskou vlajkovou lodí nesetkáváme naposled. Jestli nám okolnosti umožní sdílet s vámi poznatky o všech variantách, v tuto chvíli nevíme, každopádně tímto prohlašuji sezónu Superbu III za zahájenou.
