Škoda Kodiaq 2.0 TDI 4x4 DSG 190 k: Očekávání naplněno?

Velký test | vydáno 21. 7. 2017

Velikost textu: a a a

Celkové hodnocení:

  • Dynamika:
  • Chování na silnici:
  • Provozní náklady:
  • Praktičnost:
  • X-Factor:
  • Celkové hodnocení:

Zásadní milník v historii tuzemské automobilky, velké a robustní SUV. V našem testovaném případě snad se vším, co si může (nejenom) tuzemský řidič přát.

Radosti

  • Prostornost
  • Pohodlí
  • Chytrá řešení
  • Jízdní vlastnosti

Starosti

  • Dynamika
  • Kultivovanost řazení
  • Pro někoho uniformní vzhled

Nová Škoda Kodiaq je přelomovým modelem v historii značky Škoda Auto, pokud kompaktní Yeti naznačil směr do světa SUV, tak Kodiaq vyšlápl do zatím Škodou neosídlených končin velkým krokem. Jeden by teď mohl začít řešit historické konsekvence, vzpomínat na opravdu dávné předchůdce nebo naopak spekulovat o tom, jestli se bude či nebude (samozřejmě že bude) Kodiaq úspěšně prodávat, ale od toho tady nejsme. Úkolem dneška je test daného konkretního vozu a jako obvykle začneme rovnou prvotním seznámením zvnějšku.

Tradičně hlásím u vzhledu auta, že jde o subjektivní věc, že estetično lze jen těžko měřit a paušalizovat, jakkoli platí určité společenské normy krásy, založené na symetrii a podobně. Pořád a pořád je skutečností, že co člověk, to názor. Ten můj je jasný a nekomplikovaný - mně se Kodiaq nelíbí. Při velikosti a hřmotnosti vozu lze jen těžko očekávat nějaké elegantní a ladné křivky, což je v pořádku, nicméně přední maska je prostorem pro kreativitu návrhářů a právě tam se mi Kodiaq nelíbí. Už jsem o tom kdysi psal, že sourozenecký Seat se mi zamlouvá více a platí to stále. 

Škoda Yeti (od 2009)

Ojetá auta | vydáno 29. 7. 2012

Jinak je tady pár detailů, které se mi zvenku na Kodiaqu líbí, třeba zadní světla se zajímavými detaily lomených čar. Vadily mi chrániče dveří, které vyskakují při každém otevření. Tu a tam nějaká automobilka s řešením problému "abych neodřel na parkovišti auto vedle" přijde, zatím jsem na takový systém, který by se mi líbil, nenarazil. Naposledy Ford, tam mne neustálé klikání a cvakání při každém otevření a zavření dveří doslova iritovalo, Kodiaq zvládá proces tišeji a klidněji, přesto jsem ale chráničům začal spílat velmi brzy. Na můj vkus jsou umístěny nešťastně v místech, na která sahám, když dveře zavírám a otvírám. A nejenom já, každý, koho jsem vezl, si na to stěžoval také, na to, že si občas do štěrbiny mezi dveřmi a chráničem skřípl prsty.

Mimochodem smysl takového řešení mi uniká v tom ohledu, že, budu-li mluvit sobecky, mne zajímá hlavně to, aby mého Kodiaqa neodřel na parkovišti před nákupákem pán ve starém Renaultu 19, než že bych se měl já, svědomitý řidič, který dbá na to, aby neničil majetek ostatních, bát, že nějaké auto vedle odřu. Pokud by měla evropská supervláda v Bruselu udělat jeden dobrý krok, ať nařídí ochranu dveří pro všechna auta, jak nová, tak stará, v opačném případě tento prvek na svém autě nepotřebuji. Ne pokud mi trhá igelitky, které dávám na zadní sedačky a odírá prsty.

Jinak má podle mého názoru, až na tu přední masku a pro mne osobně ne právě líbivá přední světla, Kodiaq nekonfliktní vzhled, který je podřízen účelu, což je za mne v pořádku. 

Interiér

To v kabině, to je jiná káva, tam se neubráním nadšení a chvále hned od samého začátku. Nebojím se říct, že tady Kodiaq může hrdě stát bok po boku SUVčkům prémiovějších značek. Za volantem se příjemně sedí, materiály na první pohled evokují kvalitu, styl, úroveň, bytelnost. Centrální displej vypadá jako tablet a má fantastické rozlišení. Když srovnám s francouzskou produkcí, tak je o kategorii, možná dvě výše, než třeba Peugeot, a čistotou zpracování a vhodnou volbou materiálu je na tom řádově lépe než Renault (připomínám, jak jsem si onehdy několikrát stěžoval na to, že se okraj obrazovky modelů s kosočtvercem ve znaku rychle ohmatá).

Na druhou stranu pokud třeba Peugeot 5008 soustředí ovládání většiny funkcí na středový panel a jeho blízké okolí, Kodiaq věří jak dotykové obrazovce, tak klasickým tlačítkům, kterých je podle mne až příliš a je složité se v nich rychle orientovat. Tak třeba tlačítko pro přepínání jízdních režimů je utopení vpravo dole od voliče převodovky a pokud jsem řešil, jestli je lepší měnit jízdní nastavení v Mercedesu kolébkovým přepínačem nebo v BMW dvěma tlačítky, tak přístup Kodiaqu "zmáčkni tlačítko na středové konzole a pak vybírej v široké nabídky na obrazovce" je pro mne zcela nevhodným. I když jednotlivé módy mění velmi zásadně charakter auta. Výtečně, ale o tom až později.

Jinak sezení v sedačkách vpředu je moc pohodlné, místa na sedačkách v druhé řadě je opravdu velkoryse, cestovat jako spolujezdec je ještě příjemnější než se držet volantu, tady skládám Kodiaqu velkou poklonu. Větší, než jakou vyseklo mé dítě a bouchlo se do hlavy o držák, asi na tablet, umístěný zezadu na sedačce spolujezdce v první řadě. Pod hlavovou opěrou čněl držák, který jsem hned, poté, co se ratolest dvakrát bouchla do hlavy, odmontoval. Nejsem příznivcem digitální zábavy během jízdy, to si radši s dětmi zahraji slovní fotbal, a tak nevím, jestli to byl držák na tablet, obrazovku DVD (pokud je mezi tím rozdíl...), ale co mne jako lehce paranoidního rodiče napadlo, byla otázka, co by se stalo, kdybychom nedej bože nabourali a dětská hlava se hrnula dopředu vstříc tomuto držáku.

Dětí jsem mohl vozit opravdu hodně, a to díky třetí řadě sedaček. Dvě provizorní sedačky se snadno vyndavají z úložného prostoru v kufru, přístup na ně je pro děti celkem snesitelný, dospělého bych se tam poslat neodvážil. Detail z kategorie nepříjemných - rovná podlaha kufru je tedy tvořená zadními stranami sedaček, na kterých jsou nějaké čudlíky související s konstrukcí sedadla. Některá už byla olámaná, a i mne se "povedlo" při nandavání nákupu za to zachytit a - zničit už druhou igelitku. Rovná ložná plocha vznikne i po složení druhé řady sedadel. Snadno se uvolní táhly z kufru, nespadnou však až do vodorovné polohy, je třeba jim pomoci, výtečné je, že docvaknutím pak jsou sedadla zaaretovaná, takže tady máme nejenom rovnou ložnou plochu, ale navíc s podlahou, která se nehne a nemá tendence se za jízdy nadzvedávat.

Kufr je velký, pokud vás toto zajímá. Opravdu velký, nese některá chytrá řešení pro Škodu typická, třeba vyjímatelnou svítilnu, ale co je důležité, že jeho kapacita je opravdu monstrózní, se sklopenými sedačkami do Kodiaqu naložíte až 2005 litrů nákladu. Kufr jiným pohledem - otevřel jsem zavazadelník a nakládal tašky a další zavazadla, po několika minutách se najednou páté dveře začaly zavírat, právě když jsem byl natažený do kufru a rovnal tašky v útrobách auta. Jestli šlo o nějakou mou chybu, bezpečnostní prvek "když zapomenu zavřít kufr, po čase se sám zavře" nebo něco jiného, nevím, ale kdyby nic jiného, překvapilo mě to.

Jen pro úplnost, lze i více, pokud zvolíte pětimístné provedení, daní za šesté a sedmé sedadlo je objem o šedesát litru menší ve srovnáním s 2065 litry po střechu naloženým Kodiaqem s pěti sedadly.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3
Zobrazit všechny fotografie

Mluvíme-li o střeše, tak ta v tomto exempláři byla panoramatická se stahovací clonou. Jestli něco mám rád, jsou to velká střešní okna, je to pro mne příjemnější způsob ventilace než stahování bočních okének, nebo klimatizace, co mám radši než látkovou clonu pod velkou skleněnou střechou, je světlo nepropouštějící systém. Myslím že Nissan tohle uměl velmi dobře... V Kodiaqu to není tak zlé jako u konkurence s perforovanou textilií, přes kterou do kabiny pronikají nežádoucí sluneční paprsky, nicméně nějaké to slunce do interiéru i přes stropní clonu šlo. 

Téma clony a ochrany před sluncem podruhé, jsou tady vytahovací roletky v zadních dveřích a za ty Kodiaq srdečně chválím.

Pohon

O pohon auta se stará dvoulitrový turbodiesel s výkonem 190 koní a točivým momentem 400 Nm, přičemž hnací síla jde na všechna čtyři kola přes sedmistupňovou automatickou převodovku se dvěma spojkami. Díky takové hnací soustavě zrychlí Kodiaq na stovku za 8,8 sekundy a maximálkou je pak rychlost 209 km/h. Pro úplnost opět zmíním, že pětimístná verze by na tom byla o chlup, doslova, lépe, ta jede až 210 km/h a sprintuje z nuly na sto za 8,6 sekundy.

Motor je nejsilnější alternativou v naftové nabídce a pokud jsem jel sám s prázdným autem, na dynamiku jsem si až tak nestěžoval, s plně naloženým vozem jsem se ale sám sebe ptal, proč nemá Kodiaq šestiválec. V nízkých rychlostech pružné zrychlení bylo dejme tomu ok, ve vyšším tempu zrychlovat už si dal Kodiaq trochu načas, když jsem zkusil rozjet auto ze 160 km/h na 200 km/h, trvalo to desítky sekund.

Nejde ale o tato absolutní čísla, dvě stě stejně nikdo s Kodiaqem asi jezdit nebude, vrátím-li se z německé dálnice s neomezenou rychlostí zpět do našich teritorií, chybělo mi ale nadšení, odhodlání v zákonem povolených mezích. Problém nevidím jen v motoru, ale také v převodovce, když jsem šlápl na plynový pedál a poslal ho až k podlaze, optikou člověka, který chce bezpečně předjet, se dlouho nedělo nic, než auto zabralo, jednou jsem dokonce musel autu, kterému jsme vjel do cesty blikat omluvně proto, že i když jsem měl podle mého dost času na to abych předjet a neomezil auto za mnou, s prodlevou akcelerace se to nepovedlo. Byly chvíle, kdy převodovka neřadila rychle, byly chvíle, kdy se chovala ucukaně a neuroticky.

Při zcela stereotypní jízdě bez snahy o dynamiku, se Kodiaq choval příkladně, postě jel a jel a jel, nebál bych se ho nazvat solidním dálničním korábem a přepravníkem na dlouhé vzdálenosti.

Kaitolu o pohonu využiji ke zmínce o jízdě v terénu. Je tady "offroad režim," který jsem aktivoval, když jsem se pokusně snažil ráno vyjet do travnatého kopce zbroceného rosou a deštěm a - povedlo se. Povedlo se projet i lesní cestou vymletou ve dvě koryta. Zvládl jsem i bahno, když přišel slejvák. Do trialu tak, jako s Jeepem Wrangler bych se nepouštěl, proč také, výjezdy mimo zpevněný asfalt v "civilním" pojetí běžného motoristy zvládl Kodiaq velmi dobře. I díky kamerovému systému, díky kterému je možné sledovat okolí v rámci 360stupňového pohledu a směrovat tak auto mezi kameny, mimo největší díry, mimo louže... Anebo bezpečně mezi okraje betonových obrubníků při nájezdu do myčky či mezi kolejnicemi před kartáči tamtéž.

Spotřeba

Vedle objemu zavazadlového prostoru další velmi sledovaná disciplína v určitých kruzích, já uvedu, že jsem jezdil jak pomalu, tak (se snažil) také dynamicky, v zácpách, na okreskách i na dálnici. V jednu chvíli si bral Kodiaq něco přes osm litrů nafty na sto, což bylo veselé, že jsem konzultoval s kolegou, který jel souběžně se mnou v BMW M3 a hlásil mi u benzínového šestiválce tu samou spotřebu. Každopádně pro větší zřetelnost nabídnu obrázky palubního počítače se spotřebu měřenou v několika formátech (od startu, od tankování...).

Ovladatelnost

Opět palec nahoru, jak moc je Kodiaq dobrý na dálnici, tak je dobrý i na okreskách. Pokud přepnu z normálního do sportovního režimu, auto přituhne, zrychlí, neodskakuje na nerovnostech, hravě se vrhá do zatáček a zarputile drží stopu. Dá se jet velmi rychle, a to díky parádnímu podvozku. Pokud mne něco napadlo, když jsem vymetal klikaté silničky v mých oblíbených testovacích lokacích, takže u Kodiaqu podvozek dalece překonává motor a že agregát ve stylu 3.0 TDI by mu zatraceně slušel.

Ovladatelnost v širším pohledu... Tak třeba ovládat navigaci je intuitivní, byť někdy člověk musí těkat na středový panel. Tomu se lze vyhnout hlasovým ovládáním. Vyzkoušel jsem jak u navigace, kde to fungovalo, tak také u ladění rádia. Pro zajímavost jsem zkusil naladit pomocí hlasových pokynů Radio RockZone. Nepovedlo se hned napoprvé, protože vysloveno "rokzoun" systém nic nenašel. Až když jsem pronesl počeštělé "rokzóne", systém se chytil, pikantní je, že při opakování pokynů zaznělo z centrálního mozku "rokzoun". Každopádně to zafungovalo a společnou řeč s Kodiaqem, nebo spíše paní Kodiaqovou (jestli lze volit mezi mužským a ženským hlasem nevím, neřešil jsem, a vlastně na tom nezáleží), jsem našel.

K navigaci ještě to, že mne občas vedla k cíli nelogicky, a jednou chybně, když mne dovedlo k odbočce, která byla definitivně přepažena svodidla a jako nájezd na dálnici zrušena. Nevím, jak stará byla tato technická překážka a jakého data byla aktualizace map, ale tady se tyto dva věci "nepotkaly".

O tom, že ovládání některých funkcí pro mne bylo obtížnější díky velkému počtu tlačítek už jsem zmiňoval. Jedno tlačítko jsem nenašel, a to tlačítko na vypínání systému start stop. Který mne jednak zpomaloval, jednak iritoval tím, že při přepnutí řazení do sportovního režimu fungoval. Když chci pirátsky vypálit ve sportovním režimu ze světel, nechci, aby mi předtím motor na červenou zhasl.

Další tlačítko, které jsem chtěl použít, ale nakonec jsem to neudělal, bylo zapínání asistence pro jízdu v pruzích. Nefungovala podle mého optimálně. Ano, když byly pruhy výrazné, tak mne (při řízeném pokusu a záměrném nedržení volantu) držela ve správném směru, jindy se ale neděle nic, opakováním pokusné jízdy tím samým místem vidím problém v omšelých pruzích na silnici, a co mne vadilo nejvíce, že se mě systém pokoušel tahat zpátky do pruhu při přejíždění. Když jsem dal blinkr, a začal měnit směr, čekal jsem hladký manévr a ne to, že se budu prát s volantem, který mne bude chtít vrátit do původní linie. Ve výsledku jsem ale nechal systém aktivní.

Za co musím Kodiaq pochválit, to je adaptivní tempomat. Pracoval jsem s ním velmi rád při popojíždění v kolonách. Tam si auto nechávalo zbytečně velké odstupy od vozu vpředu, plynule dobrzďovalo, a co je skvělé, že Kodiaq uměl zpomalit, respektive zastavit až do nulové rychlosti na semaforech, a pak se automaticky zase rozjet. Paráda, dávám plec nahoru.

Verdikt

Vyslovit verdikt si vyžádá více slov než je tomu obvykle zvykem, nerad bych Kodiaq nepatřičně zkritizoval, nebo naopak oslavoval, ani jedno si podle mne takové auto, a přiznávám nezaslouží a přiznávám, že si dávám záležet i z patriotizmu, který ke značce Škoda cítím, a to ať už jsem z jejich aut nadšený anebo ne. 

Nechci hodnotit, jak se bude chovat Kodiaq s jiným, menším motorem, to není na pořadu dne, nicméně 2.0 TDI s výkonem 190 koní mi přijde na plně obsazenou sedmimístnou verzi málo. Vzhled také nepovažuji za objektivně důležitý, po praktické stránce a po jízdní stránce či ovladatelnosti je na tom Kodiaq velmi dobře, ale to stále nemusí být ta správná optika, kterou je na auto potřeba nahlížet.

Když jsem si dával dohromady poznámky, chtěl jsem si sám sobě odpovědět na otázku, zda bych si Kodaiq takový, jaký jsem měl k testu, koupil. A odpověděl jsem sám sobě, že ne. Přejdu to, že pokud počítám dobře, tak se ze základní cenu motorizace 848 900 Kč se všemi příplatky cenovka posunula někam na 1,2 milionu Kč a prohlásím, že vlastně jiný racionální důvod, proč si Kodiaq nekoupit, není. Vše, co má dělat, dělá a velmi dobře, až výborně.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3
Zobrazit všechny fotografie

Není to podle mne žádný krasavec, ale neurazí, a zvládne cestu jak na hory, tak do opery. Je prostorný, a to monstrózně. Je praktický. Jezdí s rozumnou spotřebou. Je pohodlný. Je výtečný při jízdě na dálnici a na klikatých okreskách. Disponuje technologiemi a asistenty, které příkladně fungují... Po racionální stránce mu vlastně nelze až tak moc vytknout. Po té emocionální mne ale nechal Kodiaq zcela chladným. Což ve výsledku může znamenat jen to, že pokud rezignujete na zábavu, extravaganci, smyslnost, a dbáte na pragmatismus a rodinné hodnoty, je Škoda Kodiaq 2.0 TDI 4x4 autem, které by vás mělo zajímat. Očekávání tedy naplněno? Bezezbytku.

Měření a technické údaje

Motor
Konstrukcečtyřválec
Palivonafta
Plněnípřeplňování turbodmychadlem
Uloženívpředu napříč
Zdvihový objem (cm3)1968
Kompresní poměr15,5 : 1
Vrtání x zdvih (mm)81,0 × 95,5
Převodovkasedmistupňová automatická
Poháněná kolavšechna čtyři
Podvozek
Vpředuzavěšení MacPherson se spodními trojúhelníkovými rameny a příčným zkrutným stabilizátorem
Vzaduvíceprvkové zavěšení s podélným a příčnými rameny a příčným zkrutným stabilizátorem
Brzdy vpředukotoučové, s kotouči s vnitřním chlazením a jednopístovými plovoucími třmeny
Brzdy vzadukotoučové
Pneumatiky vpředu215/65 R17
Pneumatiky vzadu215/65 R17
Výkon a spotřeba
Nejvyšší výkon (kW/k v ot./min.)140/190 v 3500–4000
Točivý moment (Nm)400 v 1750–3250 ot./min
0-100 km/h (s)8,8
Nejvyšší rychlost (km/h)209
Spotřeba paliva (l/100 km)6,6 / 5,3 / 5,7
Objem nádrže (l)60
Rozměry a hmotnosti
Délka (mm)4697
Šířka (mm)1882
Výška (mm)1655
Rozvor náprav (mm)2791
Provozní hmotnost (kg)1695
Hmotnost přívěsu nebrzděného (kg)750
Hmotnost přívěsu brzděného (kg)2000
Zavazadlový prostor (l)650 / 835 / 2005
Ceny
Základní cena modelu693 900 Kč
Základní cena test. verze848 900 Kč

Komentáře ke článku

  • Názory užívatele Kodiaqa Zobrazit
    21. 7. 2017, Antonín Hadač
  • Spíš zklamání Zobrazit
    21. 7. 2017, autor mnoha PNK (Politicky Nekorektních Komentářů)
  • osobní zkušenost Zobrazit
    22. 7. 2017, kesu

Honda Jazz Type-R: Splašená krabička pro důchodce vypadá lákavě

Máte slabost pro naprosto nudná auta přeměněná v pořádné bestie? Potom je Honda Jazz Type-R něco pro vás.

Honda Jazz Type-R: Splašená krabička pro důchodce vypadá lákavě
JUDr. Tomáš Beran

Právní poradna

Dobrý den, trošku tápu v tom, jak si mám vysvětlit tuto situaci: http://abload.de/... Více

Odpovídá: JUDr. Tomáš Beran

Chtěli byste se projet?

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

© 2000 - 2017 Media Marketing Services a. s. Perucká 7 120 00, Praha

Přihlašte se k odběru newsletteru Autoweb.cz!

  • Získáte informace o žhavých novinkách ze světa aut
  • Budete mít možnost účastnit se soutěží o atraktivní ceny
  • Zajistíte si neustálý přístup k informacím o autech z domova i ze světa
  • Nepřijdete o žádné důležité informace ze světa automobilismu
  • Užijete si pravidelná redakční videa, reportáže a videotesty
Odběr novinek lze kdykoliv odhlásit
TOPlist