Rozsah dokazování v přestupkovém řízení

Judikatura Nejvyššího správního soudu tu a tam přináší zajímavá výkladová stanoviska, dnes to bude o rozsahu dokazování.

V návaznosti na diskusi pod mým posledním blogem, která se týkala i rozsahu dokazování, resp. různých představ jednotlivých diskutujících nad tím, jak by mělo vypadat dokazování při přestupkovém řízení a jaká pravidla by se měla aplikovat, se nabízí rozbor jednoho z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) pod č.j. 4 As 28/2010-56.

Předmětem této věci byla následující situace, která se bude vysloveně „líbit spravedlivým“.

Řidič jel kousek od konce obce údajně rychlostí 108 km/h, po odečtení tolerance to bylo 104 km/h. Ačkoliv to v dané věci není to nejpodstatnější, kdeže to stáli policisté, když měřili? Kus před koncem obce. Ano, jistě, jak jinak, řidiči už vidí, že se blíží konec obce a začínají zrychlovat, tak tam postavíme radar, abychom pěkně vybrali. Musím nicméně upozornit, že předmětem sporu bylo i to, kde došlo ve skutečnosti ke změření a jestli to už nebylo za značkou „Konec obce“, nicméně v přestupkovém řízení policisté svorně tvrdili, že to ještě těsně v obci bylo. Takže to jen na úvod k tolik známému přístupu policie k bezpečnosti silničního provozu. Ale teď to hlavní a podstatné, co se bude „líbit“.​Řidič byl změřen, ale nezastavil a ujížděl. Policisté vyrazili za ním a dojeli ho po určité vzdálenosti, kde na ně řidič už čekal. Tam ale řidič, kterého ztotožnili, uvedl, že vozidlo v době měření neřídil, že seděl jako spolujezdec a že řidič zmizel a že nebude vypovídat, kdo to byl, protože by způsobil nebezpečí stíhání sobě nebo osobě blízké.

Úředníci na prvním a druhém stupni, včetně krajského soudu, se s ním „nemazali“ a dali pokutu tomu, kdo na policisty čekal. Tento řidič se bránil tím, že policisté ztratili nejméně jednou na určitou dobu předmětné vozidlo z dohledu a nemohou proto vyloučit, že se řidiči vyměnili. A protože „in dubio pro reo“ a mají tedy pochybnosti o tom, kdo vozidlo řídil, nemohou jej uznat vinným z přestupku.

Nejvyšší správní soud dal řidiči za pravdu, když uvedl několik (mělo by se říct samozřejmých) skutečností, které vyplynuly z rozsahu dokazování v daném případě:

– řidič navrhoval, aby se provedla rekonstrukce průběhu celého děje tak, aby bylo možno vyvrátit jeho námitky o tom, že jej policisté mohli celou dobu vidět, s čímž NSS souhlasil; jasně tak konstatoval, že není možné se spolehnout pouze na dvě výpovědi policistů, pokud obviněný namítá, že skutkově jejich tvrzení neodpovídají a pokud existují pochybnosti o tom, co vypověděli a že je nutné provést konkrétní důkazy tak, aby se námitky obviněného dostatečně vyvrátily;- pokud tedy není zjevně vyloučené, aby nebylo možné to, co obviněný uvádí a pokud není možné vyvrátit danou skutečnost jinak, je nutné provést rekonstrukci na místě, znalecký posudek, ohledání apod. podle námitek obviněného;

– správní úřad se nemůže spokojit s lakonickými tvrzeními, kterými odmítá návrhy na provedení dokazování obviněným, pokud jsou alespoň trochu relevantní a musí je vyvracet;

– to samozřejmě dává velký prostor pro návrhy na doplnění dokazování a i řadu znaleckých posudků, kterými se bude konkrétní skutečnost prokazovat;

V poslední debatě nad blogem padlo, že takové složité dokazování není na místě. Jak uvádí NSS, na místě rozhodně je. Správní orgán musí vyvrátit relevantní námitky obviněného, a pokud je chce odmítnout, musí provést důkazy, kterými takové vyvrácení námitek podloží, a to konkrétními skutkovými okolnostmi. Tedy žádné „nám je jasné, že lžeš a že jsi to auto řídil“, ale pěkně kvalitní a propracované důkazy, kvalitní a propracovanou argumentaci.

Stěžovateli navíc napomohla nekvalitní práce policistů na místě, kteří pořádně nebyli schopni určit, kde to vlastně měřili, jejich výpovědi nebyly konzistentní a s tím bylo spojené i mimořádně nedůsledné a odbyté dokazování správním úřadem, který se s dokazováním obtěžoval stejně „důkladně“ jako policisté. Aroganci policistů a úředníků typu „jsme to tak řekli, tak to tak je“ NSS velmi nekompromisně odmítl s tím, že úřady se musí víc snažit z hlediska dokazování a patřičně jej vždy dotáhnout do uceleného konce, pokud chtějí někoho uznat vinným.To je ostatně, dle mého názoru, naprosté minimum toho, co by mělo být samozřejmé. Nekvalitní, nepodložená a odbytá práce policie a správních úřadů nemůže být podkladem pro rozhodování o sankcích v rámci správního řízení. Pro každého to tedy znamená o možnost víc, jak trvat důsledně na prokazování konkrétních skutečností a o možnost víc, proč a jak trvat na provedení těch či oněch důkazů, což, znovu opakuji, je naprosté minimum toho, co by mělo být samozřejmé.

Např. u prokazování materiálního aspektu přestupku u rychlosti nebo jiných přestupků bude tento judikát vítaným pomocníkem. Policisté a úředníci se budou muset více snažit, aby vyvrátili konkrétní námitky obviněného a nikoli je odmítali bez náležitého odůvodnění. Dle mého názoru je to dobrý krok na cestě k právnímu státu, kdy jsou to policisté a úředníci, kteří musí do relevantních podrobností dokázat konkrétní skutečnosti a vyvrátit každou relevantní námitku namísto arogantního a vrchnostenského „střílení od boku“ bez obtěžování se sofistikovaným a propracovaným dokazováním.

Jen dobře a víc takových rozhodnutí, která budou klást na profesionalitu, preciznost a kvalitu policejní práce a práce úředníků obecních a městských úřadů větší důraz a nutit je, aby svou práci prováděli důsledně a pořádně.Závěrem bych jen uvedl jako předběžnou námitku do diskuse, že jestli na to policisté a úředníci nejsou vybaveni nebo toho nejsou schopni, pak takovou práci nebo činnost dělat prostě nemohou. Ostatně na bezpečnosti silničního provozu bychom úbytek takové „kvalitní“ práce policie, jak byla popsána shora, stejně nepoznali, protože ta s bezpečností silničního provozu beztak nemá nic společného.

A jestli NSS poskytuje argumentaci k tomu, aby takové „práci“ byly kladeny „překážky“ (jak se na to vždy s takovým nevěřícným výrazem policisté a úředníci při jednání tváří a jak to nazývají společně s odsudkem, že jim někdo kazí pohodlné teplíčko u radaru a psacího stolu) a klade důraz na to, aby byla buď vykonávána pořádně anebo vůbec, lze to považovat jen za přínos. Za nekvalitní a neprofesionální práci si totiž ze svých daní policisty a úředníky neplatíme.

9.3.2011 7:00| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist