Příběh úspěchu: Brembo SpA (*1961)

Jako mnoho jiných příběhů úspěchu, také historii společnosti Brembo S.p.A provázely miliony hodin tvrdé práce. Byla to však jediná správná vize a rozhodnutí, které firmu v polovině šedesátých let vystřelilo ke hvězdám. Zda jej učinil Alberto Bombassei nebo jeho otec Emillio nevíme jistě, ale první jmenovaný vede firmu dodnes. Jeho odhodlání provedlo začku Brembo všemi hospodářskými otřesy posledních čtyřiceti let.

Světoznámý italský dodavatel všeho co souvisí s brzděním je společností v nejlepších letech. Příští rok oslaví padesátku. Brembo se narodilo roku 1961 v obci Curno na předměstí Bergama. Curno leží na úpatí Alp v Lombardii asi třicet kilometrů od Milána. Směrem na sever se do vysokých hor otevírá údolí Brembana, po němž Emilio Bombassei svou malou dílnu pojmenoval.

Co ztrácelo Brembo na nejstarší velká jména věkem, dohnalo rychlostí, s níž se mezi ně prodralo. Snad měla rodina Bombassei štěstí, každopádně už roku 1964 začal čtyřiadvacetiletý Alberto experimentovat s výrobou brzdových kotoučů. Nebyl jen první v Itálii, byl první na celém kontinentu. V Evropě tehdy rozuměli kotoučovým brzdám jedině Britové.

Ani ti s nimi neměli mnoho zkušeností. Vynalezeny ještě v devatenáctém století, čekaly kotoučové brzdy přes padesát let na vhodné konstrukční materiály. Našel je Dunlop, který dokázal počátkem padesátých let vyvinout spolehlivý systém. Roku 1953 jím osadil závodní Jaguar C-Type a o dva roky později vyjel s moderní technikou slavný Citroën DS. Třeba Němci objevili kotouč až v roce 1961 s Mercedesem 220SE.

Výrobní kapacity byly v roce 1964 stále omezené, přestože poptávka rychle rostla. Ceny kotoučových brzd se držely vysoko. Itálie navíc procházela obdobím bouřlivého rozvoje osobní mobility, a bylo čím dál jasnější, že moderní brzdy dostane dřív nebo později naprostá většina aut. Stačilo jen udělat první krok. Emilio Bombassei se nebál a odměnou mu byl ještě v roce 1964 kontrakt od Alfy Romeo.

Roku 1965 zaměstnávalo Brembo výrobou kotoučových brzd už 28 lidí a rostlo. Všechny ostatní činosti firma opustila, stále však měla blíž k venkovskému servisu než k podniku světového formátu. Překlenout hlubokou propast mohli Italové jedině usilovným vývojem a ten není možný bez zkušeností s těmi nejnáročnějími podmínkami. V Curnu nechtěli zůstat u druhořadé výroby spotřebního zboží, stočili proto svou pozornost k závodění.

Celý svět sužovala hospodářská krize, ale Alberto Bombassei, který převzal vedení podniku od svého otce, rodinné firmě věřil. V roce 1975 dosáhl průlomu. Sám Enzo Ferrari zadal Brembu vývoj a výrobu brzd pro rudé vozy z Maranella. Firmě se otevřela cesta ke zušenostem ve formuli 1 a malý výrobce náhradních dílů mohl úspěšně dokončit svůj přerod ve špičku oboru.

Pozice Italů na závodních tratích jsou od té doby velmi silné na všch úrovních včetně té nejvyšší. Italové navíc posílili v roce 2000, když koupili britského konkurenta AP Racing. Výrobky Brembo S.p.A uvidíte na závodech Formule 1, MotoGP i Superbiků. Nemusí se skrývat jen v kolech. Například dceřiná značka Sabelt prodává vše od triček přes závodní boty po bezpečnostní pásy a sedadla.

Do historie osobní přepravy se Brembo zapsalo prvními hliníkovými brzdiči, jimiž si počátkem osmdesátých let získalo zákazníky jako Mercedes-Benz, BMW, Porsche a řadu dalších. Někteří z nich dodnes montují výhradně brzdy značky Brembo. Italskou techniku najdete také v mnoha amerických autech včetně Chevroletu Corvette i Dodge Viper a pokud si koupíte motorku, téměř jistě bude mít na brzdách známé logo ve tvaru písmene b.

Jestliže roku 1975 mělo Brembo 146 zaměstnanců, dnes pro něj pracuje pět a půl tisíce lidí. Deset procent z nich se zabývá výhradně výzkumem a vývojem. Pracoviště mají ve čtrnácti zemích světa včetně Číny, Brazílie nebo Spojených států amerických. Vloni se Brembo zavázalo vystavět za 35 milionů eur továrnu v Ostravě, kde do roku 2015 zaměstná dalších 446 lidí. Roční obrat celé společnosti činí téměř miliardu eur.