Odtah vozidla – co říká zákon a jaká je praxe. Část 1.

Odtahování vozidel neoprávněně zabírajících veřejné komunikace je situací velice častou a proto není výjimkou, že si správce komunikace někdy počíná velmi svérázně a zasahuje do výkonu práv vlastníka nad míru nezbytnou okolnostem.

Současná právní úprava zná dvě základní situace, kdy může být zasaženo do práv vlastníka (provozovatele) vozidla tak, že je jeho vozidlo odtaženo.

1. §45 zákona 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích: „Kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. … Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.„

§2 písm. ee) téhož zákona: „Překážka provozu na pozemních komunikacích je vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích, například náklad, materiál nebo jiné předměty, vozidlo ponechané na pozemní komunikaci nebo závady ve sjízdnosti pozemní komunikace.„

Z výše uvedených citací plyne toto:

* Tento první případ řeší drtivou většinu situací, při nichž je rozhodnuto o odtažení vozidla. Jde zpravidla o špatné parkování nebo jiné neoprávněné zabrání veřejné komunikace nebo prostranství.

* O odtažení takto ponechaného vozidla rozhoduje vždy policista nebo strážník, který o odtažení sepisuje záznam (protokol), v němž jsou uvedeny rozhodné skutečnosti (čas, SPZ, typ přestupku).

* Odstranění vozidla zařizuje vlastník komunikace, což je buď obec, kraj nebo stát (záleží na typu pozemní komunikace). Na samotné odtažení, tj. přesunutí neoprávněně stojícího vozidla na záchytné parkoviště (nebo někam jinam), si může vlastník komunikace najmout soukromý subjekt.

* Vrácení vozidla ovšem projednává jeho vlastník pouze s vlastníkem komunikace (zpravidla příslušným orgánem obce) a nikoli, jak je častou praxí, se soukromým subjektem, který byl najat na převoz vozidla. Vlastník komunikace nemůže jednostranně přenést výkon této pravomoci na soukromý subjekt tak, aby vlastník (provozovatel) nebo držitel vozidla byl nucen jednat s tímto soukromým subjektem a jemu něco platit. Vztahy mezi vlastníkem pozemní komunikace a na převoz najatým soukromým subjektem jsou soukromoprávními vztahy mezi těmito subjekty a vlastníka vozidla se nemohou nijak dotýkat. Vlastník vozidla proto nemusí nijak vejít v kontakt s obcí najatým soukromým subjektem, který zajistil převoz vozidla. Je smutné, že právě toto se v našich městech děje.

* Vlastník pozemní komunikace je povinen vydat vozidlo zpět, po zaplacení nákladů na odtah resp. po složení zástavy nebo jiné jistoty. Vlastník pozemní komunikace je povinen přijmout jakékoli obdobné plnění i jiné než hotovost. To znamená, že i v případě kdy provozovatel vozidla, který si pro odtažené vozidlo přišel, nemá hotovost, ale hodlá zaplatit jinak např. směnkou, šekem, složením do zástavy hodinek v ceně nákladu odtahu, je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo vydat. Podle do praxe pronikajícího právního názoru nelze zasahovat do práv vlastníka zadržováním vozidla v ceně několikanásobně přesahující náklady odtahu jen proto, že provozovatel vozidla nemá hotovost. Proto postup vlastníka pozemní komunikace, kdy odmítá vydat vozidlo jen proto, že provozovatel nemá hotovost, je v rozporu se zákonem se všemi z toho plynoucími následky.

* Postup provozovatele vozidla v situaci, kdy mu vlastník komunikace odmítá vydat vozidlo, by měl vypadat asi takto: Zavolat policii, aby umožnila provozovateli vozidla bránit jeho vlastnické právo k vozidlu, jehož výkon je svévolně odpírán. Svévolný výkon práva nepožívá právní ochrany a policisté by měli v daném případě asistovat ve prospěch vlastníka vozidla. V případě že policisté odmítnout celou záležitost řešit (což se bohužel stává), nezbývá provozovateli než zajistit hotovost, zaplatit a pak se domáhat škody (resp. ušlého zisku), která byla takovým svévolným postupem způsobena. Vlastník vozidla by se sice mohl bránit žalobou na vydání věci, ale bude nepochybně rychlejší sehnat peníze jinak.

* Závěrem je nutno zmínit, že náklady na odtažení vozidla nemohou být vyšší než náklady skutečné. Zůstává tedy otázkou, zda náklady ve výši jednoho tisíce korun a více skutečně odráží reálné náklady na odtah. Řešení této otázky by ovšem nepochybně skončilo až u soudu. Výše nákladů za odtah v sobě totiž nezahrnuje sankční aspekt (pokutu za přestupek) a nesmí být z tohoto důvodu navyšována. Náklady za odtah a pokuta za přestupek spáchaný nesprávným parkováním jsou dvě různé věci a také tak musí být chápány (což se také neděje).

* Obdobně platí podmínky k odtažení vozidla pro případ, kdy řidič neoprávněně parkuje na místě vyhrazeném pro vozidlo označené znakem O 1 (označení vozidla přepravujícího osobu těžce postiženou nebo těžce pohybově postiženou).

JUDr. Tomáš Beran