Peugeot 308 SW 1.6 BlueHDI 120 k (2014)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 8

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 8

Radosti

Spotřeba ve všech režimech ruku v ruce s výkony

Starosti

Podvozek sladěný s kvalitou německých a nikoli našich silnic; ergonomie

Ať se to někomu líbí či nikoli, obecným etalonem dieselového kombíku je v české kotlině pořád Octavia a musím přiznat, že v zásadě proti tomu nic nemám. Jedná se o vůz, který jde příznivcům tohoto typu aut na ruku ve spoustě ohledů a jen málo věcí dělá špatně – nabízí hodně místa, nepřeberné množství motorizací, vyloženě špatně ani nejezdí a pochopitelně má tu výhodu, že je od domácí značky, byť kontrolované německou automobilkou.

Ve stínu takového auta se konkurenci jistě nežije snadno, poměrně pestré složení vozového parku nicméně ukazuje, že to není ani nemožné. Bude mít jeden z nejnovějších přírůstků v tomto segmentu, Peugeot 308 SW, dost ostré lokty, aby si v honbě za Octavií Combi udržel od těla i své další rivaly, jako je Golf, Astra či Focus?

Interiér

Čistě podle prostých tabulkových parametrů by měl francouzský kombík zářit. Ve srovnání s hatchbackem výrobce prodloužil jeho rozvor až o jedenáct centimetrů a výsledných 2730 mm, které byste naměřili od nápravy k nápravě, neohroženě kraluje nižší střední třídě. Potíž je akorát v tom, že papírové předpoklady neznamenají mnoho v konfrontaci s prostou realitou.

Zatímco prostoru na předních sedadlech nemůžu vytknout ani „ň“, vzadu ho přibylo mnohem méně, než byste v kontextu s jezevčíkovitým profilem karoserie asi očekávali.  Nemůžu popřít, že pár centimetrů pro kolena navíc se zde objevilo a dvojice s průměrnou postavou tu místo najde bez sebemenšího odepírání, jenže v kombinaci s pořád relativně nízkým stropem je to na téměř 4,6 metru dlouhé auto málo.

Pokud přemýšlíte, kde se ty centimetry navíc rozpustily, stačí otevřít páté dveře. Zavazadelník má už v základní konfiguraci objem až 610 litrů, pravidelný tvar vymezený kromě jiného také rozměrnými odkládacími kapsami po stranách a nad nimi jsou chytře umístěné páčky sklápění sedadel. Zatáhněte za ně, opěradla spadnou do roviny a máte před sebou prakticky menší dodávku schopnou pojmout 1660 litrů nákladu či zavazadel. Ještě k tomu přihodit pár sítí, háčků, nakládací otvor bez schodu a zahrádkáři budou prodejcům Peugeotu líbat ruce.

Přesto bude výše uvedené pro výlety do přírody či k nákupnímu centru stačit vrchovatou měrou, poněkud méně nadšení však vyvolá návrat za volant. Nejsem vůči Peugeotům a obecně vozům od PSA zaujatý, ale jejich poslední interiéry jsou mírně řečeno na štíru. S kvalitou bych problémy neměl, byť nemám tendenci pasovat je mezi nejlepší, seskupení ovládacích prvků do velkého dotykového displeje včetně klimatizace však bylo dle mého skromného mínění holé neštěstí.

Informační obrazovka a její virtuální tlačítka občas nezareagují na první dotknutí, odezva je zpomalená skoro jako u zamrzlého mobilu a některá nejzákladnější data je nutné lovit z hloubi ne zrovna nejpřehlednějšího menu – nemluvě o tom, že subjektivně nevypadá převratně ani použitá grafika.

Pohon

Znatelně více fortelu dali Francouzi do vývoje pohonných jednotek. Zkoušel jsem jich několik, k některým se ještě dostanu v příštích testech a ne všechny mě zaujaly, naftová šestnáctistovka však patří k těm, které se pamatují snadno.

Předně proto, že je relativně kultivovaná a tichá. Při nízkých otáčkách si vzdáleně dieselově švitoří, uprostřed a nahoře míra dunění a cvakání nepřekračuje komfortní akustickou hranici, a přestože průběh výkonu není i kvůli malému objemu zrovna lineární, má lehký chod a když na to přijde, umí ukázat i drápky.

Náběh očekávané síly transformované do zátahu je těsně pod 2000 ot./min. pozvolný, ale pak narůstá řádově a do čtyř tisíc otáček máte po první akceleraci tendenci přemýšlet, kde se to v těch šestnácti stech kubících vzalo.

Poměrně dobrá dynamika je o to obdivuhodnější, že je zde šestistupňový manuál vhodný svým zpřevodováním spíše pro americký osmiválec než malý diesel. Trojku lze roztáhnout až na 150 kilometrů v hodině a při dálničních rychlostech motor netočí ani dva tisíce otáček. Jak správně tušíte, má to alespoň zajímavý vliv na spotřebu.

Spotřeba

Peugeot v normovaném laboratorním testu, při kterém se přelepují spáry na karoserii, přehušťují pneumatiky a odpojuje alternátor, dosáhl v průměru jen 3,2 litru na 100 km, a je tedy zřejmé, že tohle v běžném provozu nedá ani éterická nožka lesní víly, realita však překvapivě daleko není.

S jen trochou snahy kombinující opatrné rozjezdy s následnou svižnější jízdou je možné pohybovat se ve městě za 5,1 litru a plynulé přesuny s postrkováním auta na šestku vyjdou při rychlostech od 80 do 90 km/h na 2,4 litru na sto. Bez odříkání je možné ve smíšeném provozu jezdit do pěti litrů a tudíž ujet na nádrž přes tisíc kilometrů, a ani skutečně rychlé přesuny z ní neodsávají více než sedm až osm litrů.

Ovladatelnost

Pokud se prodloužení rozvoru nijak zásadně nedotklo vnitřního prostoru pro posádku, pak ho na jízdních vlastnostech bylo znát docela hodně. Že by byl kombík na řízení zábavnější, říci nemůžu. Posilovač se angažuje na můj vkus poněkud přemotivovaně, i když výhrady vůči přesnosti či konzistenci odporu nemám. Auto je však stabilnější, klidnější a naprosto netečné vůči ubrání plynu.

Navzdory jednoduché torní příčce umí poslušně zasednout do tlumičů a odolávat značným bočním silám, pohádka však končí při přejezdu ostré příčné nerovnosti. Zadní náprava má v závislosti na její výšce, respektive hloubce a špičatosti v repertoáru celou plejádu reakcí od prostého zavlnění zádě až po poměrně nepříjemné odskočení doprovázené tlumenými, ale přesto nepřeslechnutelnými ranami.

Verdikt

Od Peugeotu 308 SW s malým dieselem jsem nečekal, že by mě mohl oslovit a vzít jakýmkoli způsobem za srdce, a když nad tak tím přemýšlím, neklidný spánek po vrácení klíčku vážně nemám. Musím ale připustit, že si mé sympatie v jistém ohledu získal a největší podíl má na tom nepochybně povedený motor. Připouštím, že pokud jde o výkony, možná to bylo prostou nedůvěřivostí, přesvědčil mě ale nejen svou příjemnou dynamikou, ale především efektivitou a provozními nároky.

Ve světle těchto zjištění je poněkud méně příjemný fakt, že Peugeot prodává tuto motorizaci až od středního stupně výbavy Active a navíc nijak levně. Oproti 1.6 e-HDi s výkonem 115 koní si připlatíte téměř 27 tisíc a naopak naftový dvoulitr se 150 koňmi je dražší pouze o rovných dvacet tisíc. Kromě toho není 308 SW 1.6 BlueHDi žádná láce ani ve srovnání s konkurencí, i když nutno dodat, že jeho výbava je mírně nadprůměrná.

Tím se tak trochu dostávám k tomu samému, co jsem nedávno psal v testu výtečně motorizovaného Citroënu C1 s dvanáctistovkou a musím to konstatovat i tentokrát. PSA opět chytře propojilo povedený motor s konkrétně zaměřeným automobilem, nenabídne jej ale každému. Toto spojení považuje za jakýsi nadstandard a chce si jej nechat náležitě proplatit. Proč ne, chtít samozřejmě může, ale v době, kdy VW válcuje evropské prodeje, nižší střední třída je konkurencí nabita k prasknutí a Francouzi byli nuceni odprodat část svého podniku Číňanům, to není zrovna nejrozumnější politika.

Měření a technické údaje