Pět důvodů, proč je tuning mimo
Tuning patří k mým oblíbeným konverzačním tématům. Málokdy si nechám ujít příležitost naštvat kohokoliv, kdo zavede řeč na „vylepšování“ aut. Moje nedávné krátké vystoupení v pořadu České televize Ta naše povaha česká (zhlédnout ho můžete v archívu iVysílání ČT) a následná bouřlivá odezva z mého okolí mě přiměly po čase znovu formulovat, proč je podle mého skromného mínění tuning sice relativně neškodná, leč jinak zcela neproduktivní a v principu pomýlená kratochvíle samozvaných inženýrů.
Aby nedošlo k mýlce, nemluvím tu o politováníhodného fenoménu estetického znehodnocování aut podomácku zprasenými kusy bakelitu, pro kterýžto patologický jev se v českých podmínkách vžilo označení tuzing (©LordMord), ale o takzvaném opravdovém tuningu.
Definice tuningu
Tuning je proces, v jehož rámci vynakládají jedinci obdaření nepřímou úměrou mezi množstvím volného času a velikostí své znalostní báze značné časové i materiální investice na to, aby učinili svá auta horšími.
Tady jsou mé důvody, respektive některé z asi milionu:
1) Tuning pro stromy nevidí les
Pro tunery je příznačná neschopnost pochopit, že cokoliv vymamlasí, bude mít dalekosáhlé důsledky nejen v místě, kde byl tuning spáchán, ale někdy doslova na opačné straně auta.
Jelikož míra sofistikovanosti i toho nejopovrhovanějšího moderního auta řádově přesahuje meze představivosti zneuznaných garážových géniů, přejděme od abstraktních vět k několika velmi konkrétním příkladům.
Nemusí jít zrovna o oblíbený čiptuning („Samozřejmě je to čiplé…“), v odborných kruzích též známý coby nejlevnější cesta k propáleným pístům. Věděli jste třeba, že Porsche odmítá prodávat svá zadní křídla samostatně bez předních spoilerů, protože funkční zadní křídlo ošklivě rozhodí vyvážení auta ve vysokých rychlostech? Ach, ano. To přece platí jen za předpokladu, že křídlo skutečně redukuje vztlak, takže většiny tuningových výtvorů se tahle námitka netýká. Dobrá. Co třeba samosvorný diferenciál? Užitečná věc pro opravdové řidiče, viďte. Až na to, že instalace samosvoru strmě zvyšuje namáhání poloos, takže pokud s ním původní konstrukce nepočítá, nejspíš si někde ukroutíte kolo.
A nedovolte mi vůbec začínat o takzvaném ladění podvozků, procesu, který se až na naprosté výjimky vyznačuje totálním diletantstvím a nepřinese nic jiného než destrukci jízdních vlastností auta. Politováníhodným, ale bohužel častým případem je instalace extrémně tvrdého „sportovního“ odpružení a tlumení na nějakou starou vránu, třeba na bazarovou Octavii s hlučným a líným motorem 1.9 TDI, na jejíž nebohou, léty unavenou karoserii má taková zhovadilost stejný vliv jako sluneční paprsky na hrudku másla. Ne, rozpěra v kufru to fakt nespraví.
2) Tuning je naivní
Často se setkávám s námitkou, že sériová auta zdaleka nejsou dokonalá. Vždyť i ty tvoje obdivované bavoráky a porsche mají své mouchy a občas se kazí, slýchávám. Správná připomínka. Navzdory tomu, jak nesmírným intelektuálním, manažerským i finančním potenciálem disponují automobilky a jak rigorózním testovacím programem jejich výrobky procházejí, pořád jim k dokonalosti cosi chybí. Tak proč si proboha myslíte, že nějaký garážník to dokáže bez chyb?
Pro mě za mě si klidně hrajte po sobotách v garáži místo s dětmi. Laskejte svoje pošramocené ego denním sněním o tom, jak s pomocí pestrobarevných krabic z online tuningshopu prokážete méněcennost superprofesionálně řízených týmů talentovaných konstruktérů, z nichž i ten nejposlednější autor páček pod volantem vystudoval prestižní školu s červeným diplomem a má vyšší IQ i hlubší znalosti než celé osazenstvo průměrného tuningového srazu dohromady. Ale prosím vás, nemluvte o tom nahlas.
Poznámka na okraj: Tím neříkám, že nelze – při vědomí všech následků a souvislostí – účinně modifikovat konkrétní atribut auta za konkrétním účelem: například když si na M3, se kterou občas jezdíte na okruhy, namontujete šestipístkové brzdy místo toho bláta, co tam dávali ve fabrice. Takové cílené modifikace ale nemají nic společného s tím, čemu se u nás říká tuning.
3) Tuning nepočítá s nákladovou optimalizací
Jeden z nejčastějších tunerských pseudoargumentů je, že svým ladičským úsilím odstraňují nedokonalosti vzniklé coby důsledek snižování nákladů v sériové výrobě. Paradoxně právě to je ve skutečnosti snad ten nejpádnější argument proti tuningu.
Nákladově optimalizovány totiž nejsou jen komponenty, na které tuner svým mentálním zrakem dohlédne, ale i všechny předcházející a navazující součásti v dané montážní sestavě či funkčním celku. U sériových aut většinou platí, že jako nejslabší článek je dimenzována ta součást, která se počítá do spotřebního materiálu nebo ji aspoň lze rozumně vyměnit. Když ale takový slabý článek nahradíte „lepším“, přesunete pozici slabého článku na komponenty, které k tomu původně nebyly určeny.
Jakmile začnete vylepšovat, může to dopadnout dvěma způsoby: buď postupně vyměníte dvě třetiny auta, nebo vám vybouchne motor.
4) Tuning je stádní
Tuneři rádi říkají, že jejich bastl je vyjádřením vlastní individuality. Aha. Proto mají všichni nachlup stejná mračítka, proto všichni používají polské imitace zrcátek z M3 a proto opisují nápady jeden od druhého jako na běžícím pásu. Kdepak, na tuningovém srazu individualitu nenajdete. Jen bezmyšlenkovité napodobeniny aut z posledního čísla časopisu „Autosport & Tuning“.
5) Tuning je zbytečný
Já chápu, že chcete někam patřit. A rozhodně je lepší trávit volný čas v dílně nebo na srazu než jezdit na kole, aspoň dokud se nerozhodnete pomstít se majiteli tuning stánku za odchlipující se polep víčka nádrže, nenastartujete svůj hustokchár a nezabijete pár lidí. Ale nenamlouvejte si ani na okamžik, že láska a péče, kterou prokazujete svému ospoilerovanému miláčkovi, má nějaký jiný význam než dát vašemu životu smysl.
I kdybyste nakrásně vytvořili auto, na které se nevztahuje žádný z předcházejících bodů – což se ale v historii tuningu ještě nikdy nestalo – nebo které je dokonce lepší než původní produkt, ať už „lepší“ znamená cokoliv, pořád to nemění nic na skutečnosti, že někdo splnil stejný úkol už před vámi, a mnohem lépe. Správně. Automobilka.
Zkusme si to opět osvětlit na příkladu. Pokud se mi nelíbí dejme tomu Octavia 1.9 TDI s červenýmtéčkemdéčkemíčkemvole, kterou jsem si pořídil na výhodný úvěr od Providentu, protože banka mi půjčku nedala, jistě mám možnost ji vylepšit. Za předpokladu, že jsem opravdu technicky erudovaný a mám k dispozici značné finanční prostředky, existuje malá pravděpodobnost, že náhodou vytvořím něco, co je lepší než sériový produkt. Jenže za částku stejnou nebo nižší než prostředky, které jsem vynaložil na svou ambici stát se Colinem Champanem, nabízí trh nepřeberné množství aut, která můj výtvor překonávají v každém hodnotitelném kritériu. Třeba VW Golf. Pokud nejsem spokojen s Golfem, můžu ho tunit, nebo si koupit BMW řady 3. Když mi nestačí ani to, má pro mě BMW model M3. Pořád málo? Dobrá, potom je tu Porsche 911. GT3. RS. A tak dál. Snad je zřejmé, co se tu pokouším neobratně vyjádřit. K čemukoliv, co váš génius vyplodí, existuje nákladově odpovídající a z funkčního hlediska lepší sériová alternativa se všemi souvisejícími výhodami, jako je záruka nebo schopnost projet bez újmy mycí linkou.
Zkrátka a dobře, normální člověk si prostě vybere auto, jaké mu vyhovuje, místo aby si koupil něco, o čem si myslí, že je to špatné, a pak se v tom doma vrtal.
Jirka Červenka
Nová šance pro hybridní auta: Snížení cen a pohon 4x4
Auta na lanovce. Reportáž, jak se vyrábí Škoda Citigo
Koncept rychlého Citigo veze Škoda k rakouskému jezeru 
Jedete do Polska za fotbalem? Čtěte, na co si dát pozor
Podoba nového kombi BMW 3 odhalena. Kufr už téměř 500 l
Komentáře ke článku