Osoba blízká nekončí! Část III.

Po prvních dvou dílech bych se rád podíval na některé „zaručené“ recepty a nápady, které se v diskusi pod posledním článkem objevily.

Po prvních dvou dílech, diskuse k nimž byla místy velmi podnětná, bych se rád podíval na některé „zaručené“ recepty a nápady, které se v diskusi pod posledním článkem objevily nebo i jinde na internetu nebo v médiích zazněly a okomentoval bych, co si o nich myslím a jaké mají dle mého názoru vyhlídky na úspěch.

1) „Řetězení“ řidičů

Jako časté řešení se nabízí to, že provozovatel splní svou povinnost tím, že sdělí údaje o osobě, která vozidlo měla řídit, ale tato osoba využije svého práva nevypovídat.

Toto řešení totiž hned v úvodu naráží na to, jak jsou koncipovány povinnosti provozovatele vozidla v §10 odst. 1, písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., podle kterého platí, že:

„Provozovatel vozidla nesmí…přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.“

Z tohoto ustanovení totiž dle mého názoru plyne povinnost provozovatele znát celý „řetěz“ až k řidiči, tzn. i když vozidlo svěří jedné osobě a ta jej následně svěří další osobě, provozovatel vozidla musí znát konečného řidiče. Alespoň to dle mého názoru nebudou mít úřady a soudy problém ze shora uvedeného ustanovení dovodit.

Pokud tu povinnost ale provozovatel poruší, tzn. uvede osobu, která ve skutečnosti nebyla řidičem a provozovatel tedy identitu řidiče neznal, hrozí mu za to postih 5 až 10 tisíc Kč pokuty a pokud se jedná o provozovatele fyzickou osobu podnikající nebo o právnickou osobu, pak pokuta dokonce až 100 000 Kč.Jak vidno, nevyplatí se to. Pokutu zaplatíte stejnou a u podnikatelů i  mnohem vyšší. Já bych tedy shora uvedený postup nedoporučoval, protože sice možná provozovatel vyklouzne z oprátky sankce za to, že nesdělil identitu řidiče (protože ji sdělil), ale zase sám sebe „udá“ za jiný přestupek nebo správní delikt popsaný shora.

Určité „přepinkávání“ úřadu od jednoho člověka ke druhému tedy dle mého názoru nebude fungovat. Jakmile úřad zjistí, že provozovatel ve skutečnosti nezná identitu řidiče, snadno změní kvalifikaci a pokutu si vybere na takto změněné kvalifikaci (navíc u podnikatelů hrozí mnohem vyšší sankce).

Čtěte také: Osoba blízká nekončí – část I.

To vše navíc za podmínky, že úřad takový postup nevyhodnotí jako důvod pro zahájení řízení proti provozovateli, protože „nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě“, jak to zákon stanoví. Tuto argumentaci by úřad měl snazší zejména tam, kde osoba, kterou provozovatel jako řidiče udá, vše popře, tj. řekne, že ona auto neřídila. Jak bude v praxi soudy toto ustanovení interpretováno, však nelze dopředu odhadnout.

2) Řidič umřel

Jeden zajímavý nápad měl čtenář pod posledním dílem, kdy se ptal na to, jestli by fungovala varianta, kdy je uveden řidič, který „mezitím“ umřel, tzn. zemřel mezi spácháním přestupku a jeho řešením.

Odhlédněme na chvíli od určité morbidnosti tohoto návrhu a i od toho, jak zjistit, že někdo umřel (včetně jeho osobních údajů) a že měl řidičský průkaz a  podívejme se na ten nápad právní optikou.Všechno záleží na tom, a  to se týká prakticky i dalších možností, včetně uvádění cizince jako řidiče, jak budou úřady aplikovat ony dvě základní podmínky pro zahájení řízení o správním deliktu proti provozovateli, tj. (znovu to zopakuji):

§125f odst. 4

„Obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a

a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo

b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.“

Znovu zopakuji, že správní úřad musí použít jednu ze dvou výše uvedených argumentací, aby mohl provozovatele postihnout a základní otázka tak stále zní, zda skutečnost, že provozovatel sdělil identifikační údaje o  řidiči, je dostačující pro to, aby úřad nemohl důvod ad a) shora použít.

Když se na to podívám očima praxe, která tady byla dosud, tak pokud se např.  jednalo o firemní vozidlo a příslušná společnost uvedla jako řidiče konkrétního zaměstnance, úřady automaticky zahájily řízení proti takové osobě jako proti obviněnému. Takový postup by samozřejmě byl tím, co je pro úspěšnost shora uvedeného nápadu a i uvádění cizinců jako řidičů, nezbytné.Pokud totiž úřady budou postupovat tak, že po sdělení identity řidiče od provozovatele automaticky tuto osobu obviní, tzn.  zahájí řízení proti ní, pak už nebudou mít možnost postupovat podle ad a) shora, ale pouze podle ad b) shora. Tím si ale zásadně zúží manévrovací prostor, protože nebudou moci zastavit to řízení z žádného jiného důvodu, než uvedené shora, aby dosáhly na provozovatele.

Pokud to ale zahájí proti zemřelému obviněnému, tak už to nemohou zastavit podle ad b) shora, ale pouze podle §76 odst. 1, písm. i) zákona o  přestupcích (obviněný zemřel) a tím by z toho byl provozovatel venku. Totéž by mělo platit i k cizinci. Aby mohl správní úřad z důvodu ad b) řízení zastavit, musel by se k tomu řidiči fakticky dostat, což se mu u  cizince nepovede a po roce marného dopisování by měl řízení zastavit podle §76 odst. 1, písm. f) zákona o přestupcích (odpovědnost za přestupek zanikla).

Jestli to ale takto v reálu bude fungovat, teprve uvidíme.

Příště se podívám na další nápady.

29.1.2013 9:30| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist