Opel Insignia 1.6 Turbo SIDI 2013

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 8

• X-Factor 4

• Celkové hodnocení 6.4

RADOSTI
Kultivovaný motor, střídmě sympatický vzhled přístrojové desky

STAROSTI
Neintuitivní navigace, místo na zadních sedačkách

Nechci se nijak vyhýbat odpovědnosti, nicméně rovnou vás odkážu na předchozí testy Opelu Insignia, a v případě auta, se kterým jsem právě dojezdil, se soustředěním na novinky a odlišnosti, které jsou podstatou tohoto testu.

Máme zde tedy nový Opel Insignia a já „nový“ chápu v tomto případě ne jako zbrusu nový, ale modernizovaný. Pokud se tedy zaměřím na novinky, tak nutně musím jmenovat přehlednější přístrojovou desku s menším počtem ovladačů, ovládací plošku uživatelského rozhraní a samozřejmě motor. Jde o čtyřválec s přímým vstřikováním s objemem 1,6 litru.

Opel mu říká Eco Turbo (ještě by měla dorazit silnější varianta s označením Performance Turbo), má výkon 170 koní a točivý moment 260 Nm. Tedy přesněji je to o 20 Nm více při overboostu. Subjektivně – výkonu má auto podle mne celkem dost, ani v jednu chvíli jsem neregistroval nějakou emočně podloženou katapultáž směrem vpřed, na to je motor „malý,“ ale sílu pro dynamickou jízdu nepostrádá.

V žádném okamžiku jsem netrpěl pocitem, že nemohu akcelerovat nebo bezpečně předjíždět. Žádné drama, ale také žádný pocit bezmoci. Navíc se agregát projevoval kultivovaně, plynule, hladce, tiše – když bych si měl postěžovat na hluk, tak bych zmínil šum od (zimních) pneumatik spíše než cokoli jiného.

Opel Insignia 2.0 Turbo

Velký test | vydáno 21. 12. 2009

Výkon z pohonné jednotky jde na přední hnaná kola přes šestistupňovou manuální převodovku. I zde bych chtěl mluvit o plynulosti a sametovém chodu, nicméně… dráhy jsou na můj vkus příliš dlouhé a vzdálenosti mezi jednotlivými kvalty vzdálené i při vertikálním pohybu řadící páky přes středovou polohu. Kdesi v pozadí cítím sportovní nádech a převodovka s tuhým chodem, ale dlouhými drahami mi tento pocit zbytečně kazí. Řazení je ovšem sice „dlouhé,“ ale plynulé.

Sportovní dojem, který zmiňuji, možná také podtrhuje paket OPC, který byl na „mém“ voze aplikován. Nevím přesně co zahrnoval, tipoval bych na velká kola s disky ve sportovním designu, odtrhovou hranu na víku zavazadlového prostoru, přední splitter pod nárazníkem. Nevím přesně. Insignia nevypadala zle, možná bych si uměl představit výraznější lak karoserie a ne černý, ale to je jednak otázka ryze subjektivního vkusu, a za druhé snadná věc při rozhodování nad paletou barev u objednávkového formuláře.

Motor je hlavní novinkou Insignie, jde o velmi povedenou pohonnou jednotku

Kufr? Nějakých 530 litrů a vzhledem k velkému vstupnímu prostoru a hloubce převezete vcelku vše, co vás u transportu v autě tohoto typu napadne. Zpět ale za volant, pokud bych měl okomentovat jízdu, tak řeknu, že byla příjemná, klidná, nezáludná, tichá, kultivovaná. Někdy až rutinní či monotonní. Každopádně motor, abych se vrátil k podstatě testu, fungoval dobře, nikdy mne nenechal na holičkách, a otázkou k debatě tak zůstává spotřeba. Ta tabulková je sedm litrů, já jsem jezdil za jedenáct – přiznávám že dynamicky, hodně „dynamicky,“ nevzpomenu si na okamžik, kdy bych se s autem nějak ploužil, takže dám ruku do ohně, že dva litry z průměrné spotřeby bych hravě sundal jen lehkým ubráním plynu.

Hovořil jsem o výbavě, interiéru prospělo, že na přístrojové desce evidentně ubylo ovladačů a tlačítek. Tedy já měl ten pocit. Nepočítal jsem je, ale teď se mi zdála středová konzola přehlednější. Totéž nejsem schopen říct ale o navigaci, té jsem nepřišel na chuť vůbec, neporadil jsem si sní, nepřišel jsem jí na zoubek a stále jsem tápal. I třeba v tom ,jak odstranit z obrazovky seznam stanic rádií, který překrýval mapu navigace.

(Nejen) navigaci lze ovládat pohybem prstu po aktivní plošce touchpadu.

Mluvil jsem i o touchpadu, kterým lze ovládat některé funkce a musím říct, že jsem využil možnost práce s ním pouze dvakrát. Nepracovalo se mi s ním dobře, jak přeskakoval kurzor na obrazovce mezi položky jinak, než jsme intuitivně čekal, mi vadilo. A za druhé poloha touchpadu vzhledem k mé pravé ruce byla tak moc posunuta dozadu, že se mi s ním pracovalo velmi nepohodlně. Musel jsem sahat mezi sedadly až příliš nazad na to, aby to pro mne bylo komfortní.

Ještě několik drobných výtek – zpětná zrcátka vypadají pěkně, ale jsou malá a výhled je mírně omezený. Systém varování zapomenuté karty bezklíčového zapalování je lehce paranoidní. Výstražně píská, když necháte „klíč“ v autě a vystoupíte, to je v pořádku, ale že píská, i když sedíte v autě a jen otevřete dveře, to už je možná příliš.

5 častých způsobů sezení za volantem – a proč jsou špatně

Rady a tipy | vydáno 31. 10. 2012

Verdikt
Asi bych nevykřikl „Insignia,“ pokud by mne někdo zaskočil otázkou na sedan/liftback v dané cenové kategorii s výkonem mezi 150 a 200 koni, ale to bych kladl spíše jako důsledek mediální masáže ostatních automobilek než samotnému Opelu. Nicméně když už jsem s Opelem Isnignia 1,6 Turbo SIDI jezdil, byl jsem s ním jako s autem na každý den, až na zmiňované detaily, v podstatě spokojený.

Čistě subjektivně nepřijdu na důvod, proč bych měl Insignii chtít, na druhou stranu ryze objektivně tu nevidím žádný zásadní důvod proti pořízení auta. Jako náročný řidič preferující sportovní akcent auta a jízdní vlastnosti bych si ho asi nekoupil a uvažoval spíše o Mazdě 6, ale neměl bych problém ho, jako nekonflitkního společníka, doporučit jako firemní vůz třeba pro obchodního cestujícího.

Měření a technické údaje