Omyly a mýty při dopravních nehodách

Dopravní nehoda s sebou v praxi přináší nejedno úskalí a zvláštnost, o které řidiči buď nevědí anebo které se vlivem zpopularizovaného názoru staly nepřesnými nebo zavádějícími. V tomto článku bych se na některé z nejčastějších omylů nebo problému zaměřil.

První z nich je otázka přítomnosti policie u dopravní nehody, resp. časté nevolání policie anebo nezajištění dostatečných důkazů o vině toho kterého účastníka nehody. Podle ust. §47 zákona o provozu na pozemních komunikacích platí, že účastnici jsou povinni zavolat k nehodě policii v případě, kdy došlo ke škodě na zdraví nebo smrti, škodě na některým ze zúčastněných vozidel vyšší než 20 000,- Kč, kdy se na zavinění nehody, u které vznikla škoda na vozidlech nižší než 20 000,- Kč, nedohodli anebo když došlo ke škodě na majetku třetí osoby.

Nehody, u nichž došlo ke smrti nebo zranění pochybnosti nevzbuzují, nicméně se mezi řidiči bohužel rozšířil mýtus, že když na vozidlech nevznikla škoda vyšší než 20 000,- Kč a dohodli se na zavinění, pak policii volat nemusí. Ve skutečnosti tato podmínka platí jen v případě, kdy poškozená vozidla patří řidičům zúčastněným na dopravní nehodě, protože v opačném případě dojde ke škodě na majetku třetí osoby a v takovém případě se musí policie volat vždy, i k tomu nejmenšímu škrábnutí.

To znamená, že např. všechna vozidla na leasing, půjčená vozidla, firemní vozidla (ledaže by se jednalo o podnikatele-fyzickou osobu, jemuž by vozidlo patřilo a který by byl současně řidičem vozidla) jsou vozidla v majetku třetích osob a proto u každé dopravní nehody, které jsou účastna tato vozidla, musí být policie, neboť je při nehodě poškozen majetek třetích osob (leasingové společnosti, obchodní společnosti, vlastníka vozidla) a limit škody 20 000,- Kč neplatí. Shodně tak, dojde-li při nehodě k poškození vozovky nebo její součásti (svodidla apod.) anebo v případě, kdy bude poškozena dopravní značka, strom nebo jiný majetek třetích osob. Ve všech těchto případech policie musí být na místě nehody.

Toto nezavolání policie může mít kromě důkazních komplikací, též negativní důsledky v rovině pojistného plnění, např. nezavolání policie je porušením povinnosti dle zákona č. 168/1999 Sb. a pojišťovna, která vyplatila pojistné plnění a ve vztahu ke které bylo zavinění na nehodě dokázáno jinak, je oprávněna požadovat po svém pojištěném (viníkovi), za kterého škodu uhradila, to, co uhradila, a to až do výše 100% pojistného plnění (blíže o této problematice bude pojednáno ve speciálním článku). Shodně tak pojistné smlouvy o havarijním pojištění mají ustanovení o možnosti krácení pojistného plnění pro případ, kdy řidič nezavolá policii k nehodě, ač k tomu byl podle zákona nebo pojistných podmínek povinen.

Další chybou řidičů v případech, kdy policie být na místě nemusí, je, že nepřimějí viníka nehody, který svou vinu nepopírá, aby v písemné podobě svou vinu uznal. Řidiči se někdy mylně domnívají, že samotná výměna osobních údajů a údajů o pojištění je dostačující. Tak tomu ovšem není. Ve skutečnosti je povinností účastníků vyměnit si osobní údaje při každé nehodě a tento postup proto neznamená, že viník s nehodou souhlasí. Argumentace:“Vždyť mi dal číslo své pojistky, což by jinak neudělal.“ není na místě, neboť to je povinností účastníků nehody vždy. U dopravní nehody tak lze v každém případě doporučit písemné přiznání viníka nehody a pokud to odmítá, pak volat policii, aby nehodu vyšetřila. Rozhodně nelze doporučit spoléhání se na ústní sliby o tom, že viník svou nehodu na pojišťovně přizná. Viník si totiž následně uvědomí, že přijde o bonus a vinu nepřizná. V takovém případě je pak poškozený bez důkazů o vině na nehodě a škodu si bude hradit sám.

Mezi další problémové situace patří uhrazení blokové pokuty na místě řidičem, který se svým zaviněním na nehodě nesouhlasí, k čemuž někdy dochází v úmyslu nezdržovat se na místě a s úmyslem řešit věc později ve správním řízení. Po projednání věci v blokovém řízení však žádné správní řízení už neprobíhá, neboť převzetím bločku anebo složenky je řízení pravomocně ukončeno. Dle ust. zákona o přestupcích se proti rozhodnutí v blokovém řízení nelze odvolat a nelze proti takovému rozhodnutí ani podat správní žalobu. Efektivně se tedy bránit nedá. Správní řád sice zná tzv. mimořádné opravné prostředky v podobě přezkumu mimo odvolací řízení, avšak na tento druh přezkumu není právní nárok (správní orgán se uvedenou věcí může, ale nemusí zabývat).

Pokud má řidič pochybnosti o tom, že vina na dopravní nehodě je opravdu jeho, lze doporučit odmítnout projednání přestupku v blokovém řízení, uvést tuto skutečnost do protokolu a v žádném případě si nebrat bloček nebo složenku. Projednání ve správním řízení samozřejmě může být dražší o náklady řízení, nicméně pokud má řidič odůvodněné pochyby, neměl by s projednáním věci v blokovém řízení souhlasit, neboť v opačném případě sám sobě odnímá procesní možnosti, jak takové rozhodnutí změnit.

Aspektům samotné náhrady škody budou věnovány následující speciální články.

JUDr. Tomáš Beran