Nová daň z vlastnictví auta?

Chystal jsem se odlehčit blog autowebu od závažných celospolečenských témat jako tuning a buzerace řidičů pojednáním o světlometech do mlhy, ale redaktor míní a náměstek ministra financí Peter Chrenko mění. Včera totiž vyšlo najevo, že součástí takzvaného druhého Janotova balíčku může být také uvalení silniční daně na všechny provozovatele motorových vozidel. Dosud přitom silniční daň platí pouze podnikatelé.

Podle Chrenkova nápadu (který, dlužno podotknout, zatím není oficiálním návrhem ministerstva) by řidiči podle zdvihového objemu svého auta přispěli do děravé státní kasy částkou tisíc až patnáct set korun ročně. Chrenko tak chce bojovat se strašlivým deficitem veřejných rozpočtů. Proklamovaným cílem návrhu je získat až pět miliard korun ročně, převážně pro Státní fond dopravní infrastruktury.

Z pohledu řidiče je to návrh nehorázný, protože pracuje s nejcyničtější berní taktikou a cílí na jednu z nejvíce vytěžovaných skupin obyvatelstva. Drtivá většina lidí nepoužívá auto z plezíru, ale z nutnosti, a jen tak se ho nevzdá, což na ministerstvu dobře vědí. Provoz auta však už dnes zatěžuje rodinné rozpočty víc, než je zdrávo, a velká část peněz, které ve spojitosti se svým vozem vydáte, končí ve veřejných rozpočtech. Nevěříte?

Možná jste si všimli, že v prvních dnech roku 2010 výrazně podražil benzín i nafta. Na vině nejsou hamižné ropné koncerny ani růst poptávky po „černém zlatě“, ale stát. Zvedla se totiž sazba spotřební daně, která tvoří bezmála polovinu ceny PHM bez DPH, a o jeden procentní bod narostla i daň z přidané hodnoty. Jinými slovy, z přibližně třiceti korun, které dnes u pumpy zaplatíte za litr benzínu, obdrží asi osmnáct korun stát! U nafty je situace obdobná.

Řidiči jsou tedy podrobeni brutálnímu zdanění už nyní. K tomu si přidejte (od Nového roku taktéž zdraženou) dálniční známku, různé místní poplatky jako parkovné, jehož principiální zvrácenost dnes většina veřejnosti už ani není s to pochopit, pokuty za přestupky zjištěné automatickými berními, pardon, bezpečnostními kamerami, DPH odváděné ze spotřebního materiálu a služeb, které v souvislosti s provozem auta nakupujete…

Zkuste si udělat malý orientační výpočet. Pokud za rok ujedete 20 000 km s autem, které má průměrnou spotřebu 8,0 l/100 km, dvakrát jedete do pneuservisu (á 500 Kč bez DPH), jednou na garanční prohlídku (5000 Kč bez DPH) a každé dva roky pořídíte levnou sadu nových pneumatik (6000 Kč/2), odvedete při současných daňových sazbách do veřejných rozpočtů více než třicet tisíc korun, z toho nejméně dvacet tisíc jen na spotřební dani. Za jediný rok! Přitom jsem úplně vynechal pojištění, parkovné, provozní náplně, náhradní díly a další položky, z nichž se odvádí daň z přidané hodnoty.

Je zřejmé, že řidič – soukromá osoba (podnikatelé si aspoň nechají vrátit tu DPH) je dojnou krávou veřejných rozpočtů. Chtít po něm další odvody hraničí podle mého mínění s vykořisťováním. Chrenko za to ale nemůže.

Těžko klást náměstkovi ministerstva financí za vinu, že se snaží dělat svoji práci, totiž odvracet hrozící kolaps veřejných rozpočtů. Jeho návrh je pouze zoufalým pokusem o nalezení východiska ze zoufalé situace, do níž se erární kasa dostala v důsledku zhoubného zvyku politiků – levicových i pravicových – uplácet voliče penězi, které stát nemá. Dokud politická reprezentace nenajde vůli omezit rozhazovačnou sociální politiku, dokud nesníží počet státních zaměstnanců, který navzdory slibům zleva zprava ustavičně roste, zkrátka dokud stát nepřestane „kupovat“ naivní voliče půjčenými penězi, nemají Chrenko a spol. jinou možnost než zase o kousek víc stisknout vemeno těm hloupým telatům, která si vždycky nechají všechno líbit – řidičům.

Jirka Červenka