Náhrada škody při dopravní nehodě – 3. část

Tentokrát o náhradě škody na zdraví, půjčovném, ušlém zisku, ztrátě na výdělku a nákladech právního zastoupení.

Škoda na zdraví – rozsah náhrady škody na zdraví je přímo určen ustanoveními §442 a násl. občanského zákoníku. Jednorázově se hradí bolestné a ztížení společenského uplatnění (tzv. trvalé následky). Jak bolestné, tak ztížení společenského uplatnění se určuje podle ustanovení vyhlášky č. 441/2001 Sb., resp. podle příloh této vyhlášky, ve které jsou jednotlivá zranění a újmy „ohodnoceny“ body, přičemž každý bod má hodnotu 120 Kč. Posudek o bolestném vydává zpravidla ošetřující lékař, shodně tak posudek o ztížení společenského uplatnění. Ztížení společenského uplatnění se však vyčísluje až po ustálení zdravotních komplikací, obvykle po jednom roce od nehody.

Předmětné nařízení umožňuje v odůvodněných případech i mnohonásobné navýšení základní hodnoty bodu a v některých zvlášť závažných případech trvalého poškození zdraví se bolestné nebo ztížení společenského uplatnění může pohybovat v řádech milionů korun. Z praxe nicméně plyne, že každý pokus o zvýšení bolestného nebo ztížení společenského uplatnění musí projít soudem, neboť i když pojišťovny navýšení těchto nároků nerozporují, z ekonomických důvodů k úhradě těchto nároků nad základní rámec vyžadují odsuzující rozsudek.

Poškozený má v rámci náhrady škody na zdraví nárok též na náklady léčení, jmenovitě na ty náklady, které jeho zdravotní pojišťovna neuhradí. Mezi takové nehrazené zdravotní úkony mohou patřit např. některé estetické zákroky po dopravní nehodě a současně má poškozený právo na úhradu nákladů na léčebné přípravky, které zdravotní pojišťovna buď vůbec nehradila anebo u nich hradil spoluúčast. Mezi účelně vynaložené náklady s léčením patří i náklady příbuzných na cestu za poškozeným do nemocnice, náklady spojené s přibráním ošetřovatelky apod.

V případě smrti mají pozůstalí nárok na jednorázové odškodnění od 85 000 Kč do 240 000 Kč podle stupně příbuzenského vztahu, nárok na přiměřené náklady spojené s pohřbem a ti, kdo byli na zemřelého odkázáni výživou, mají nárok na uhrazení nákladů na výživu.

Ztráta na výdělku – ztráta na výdělku se týká pouze zaměstnanců, kteří pobírají mzdu nebo obdobné plnění mzdě odpovídající. Tato ztráta je reprezentována rozdílem mezi průměrným výdělkem před dopravní nehodou a výší dávek nemocenského pojištění. Poškozenému k uplatnění tohoto nároku tak postačí vyčíslení průměrné mzdy jeho zaměstnavatelem a doložení této částky a výše dávek nemocenského pojištění.

Ušlý zisk – ušlý zisk mohou uplatnit osoby samostatně výdělečně činné, kterým v důsledku dopravní nehody ušly příjmy, kterých by jinak dosáhly. Typický je tento případ u dopravců, kterým uchází zisk právě z toho důvodu, že jejich vozidlo bylo poškozeno a „nemůže výdělávat“. U ušlého zisku bývají někdy komplikace s jeho vyčíslením a proto lze zpravidla doporučit zpracování znaleckého posudku pro účely jeho vyčíslení daňovým poradcem. Samotný ušlý zisk se zpravidla dokládá nerealizovanými zakázkami společně s přehledem obvyklých příjmů ve srovnatelném období. Znalecký posudek na tuto otázku lze však v každém případě doporučit.

Půjčovné – pokud si poškozený na dobu opravy půjčí vozidlo, aby nahradil výpadek vlastního vozidla, které je v rámci oprav v servisu, má nárok na úhradu nákladů s půjčovným spojených. Tento nárok však zahrnuje několik „ale“, na které je třeba upozornit. Za prvé pojišťovny povinného ručení odmítají uhradit půjčovné tam, kde to není ekonomicky nutné. To znamená, že se nikterak nebrání úhradě půjčovného u vozidel užívaných pro podnikání – upřímně řečeno, takový postup pojišťoven je ryze pragmatický, neboť je pro pojišťovnu vždy levnější hradit půjčovné než ušlý zisk. Komplikovanější je to ovšem u vozidel, která nejsou užívána pro podnikatelskou činnost, neboť u těch pojišťovny zpravidla argumentují neexistencí nutnosti půjčovat si náhradní vozidlo právě s ohledem to, že to ekonomicky nutné není. Výjimky z tohoto postupu vnímají ve vztahu k vozidlům užívaných pro osoby na vozidlo jakkoli nutně odkázané (tělesně postižení, doprava do míst s nižší dostupností veřejné dopravy apod.).

Toto stanovisko pojišťoven je nicméně diskutabilní, nemá jednoznačnou oporu v zákoně a ani judikatura obecných soudů nedává v tomto směru jednoznačnější odpověď. Praxe však zůstává taková, jak byla popsána shora.

S úhradou půjčovného je spojen ještě jeden právní aspekt, a to odečítání fixních nákladů z půjčovného. Fixní náklady, jinak řečeno pevné náklady, jsou náklady, které by poškozenému vždy vznikly a tudíž nejsou chápány jako škoda. Těmito fixními náklady se rozumí zejména opotřebení vozidla, ke kterému by došlo, kdyby vozidlo nebylo v opravě. Jinými slovy, pokud by nedošlo ke škodní události, pak by poškozený se svým vozidlem normálně jezdil a za každý takto ujetý kilometr by se jeho vozidlo opotřebilo. Toto opotřebení samozřejmě nikdo nikomu nehradí a proto pokud si poškozený půjčí vozidlo z půjčovny, s každým kilometrem, který se svým poškozeným vozidlem neujede – neboť je toho času v opravě – se jeho vozidlo v opravě neopotřebí o každý jeden neujetý kilometr.

Tím se poškozený defacto obohacuje, neboť opotřebení půjčeného vozidla půjčovně nehradí a kdyby mu pojišťovna zaplatila půjčovné vozidla v plné výši, pak by dostal v ceně půjčovného uhrazeny i fixní náklady. Ty ale, jak bylo shora popsáno, nikdo nikomu nehradí a tudíž musí být z půjčovného odečteny. To poškozeného někdy značně překvapí, neboť má dojem, že by mu pojišťovna měla uhradit půjčovné celé. To ovšem není pravda, neboť jeho vozidlo se tím, že bylo v servisu a nejezdilo se s ním, neopotřebovalo, ačkoli by se jinak opotřebovalo a proto jsou fixní náklady odečítány.

Jestliže tedy oprávněnost samotných pevných nákladů není po právní stránce zásadně spornou otázkou, vzniká spor ohledně výše fixních nákladů. Pojišťovny zpravidla vycházejí z částky fixních nákladů, na kterou má zaměstnanec nárok při užití vlastního vozidla pro pracovní cesty dle zákona o cestovních náhradách, která činí 3,80 Kč/km. Tato částka je ovšem diskutabilní, neboť je evidentní, že u různých druhů vozidel bude skutečné opotřebení a tedy výše pevných nákladů rozdílná. Může se totiž stát (příklad pro ilustraci), že poškozený si půjčí vozidlo s půjčovným 1 000 Kč na den a ujede denně 250 km. V takovém případě mu pojišťovna půjčovné zkrátí o 950 Kč a poškozený tak půjčovné ponese prakticky celé sám. Vzhledem k tomu, že se takový postup jeví často jako nepřiměřený, lze v případě nesouhlasu s výší fixních nákladů nechat zpracovat znalecký posudek, který by (případně) odlišnou výši pevných nákladů objektivně stanovil.

Otázce znaleckých posudků a jejich hrazení, nákladů právního zastoupení a krácení pojistného plnění budou věnovány články další.

JUDr. Tomáš Beran

27.10.2005 8:00| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist