Může být účastník nehody vinen automaticky?

Pojďme se na ten mýtus s tuhým kořínkem proto raději podívat podrobněji. Mnoho čtenářů možná již slyšelo, četlo nebo dokonce sami prezentovali názor, že určité skutečnosti jsou při dopravní nehodě automatickým ukazatelem na jednoho z účastníků nehody jako na viníka bez ohledu na to, jaká byla míra zavinění na vzniku dopravní nehody.

Nejčastěji se jedná o tyto údajné důvody:
– alkohol nebo jiné návykové látky a
– technický stav vozidel.

Nejprve je nutné na úvod říct, že existuje již dosti ustálená judikatura Nejvyššího soudu v trestních věcech vyjadřující se k míře zavinění na dopravních nehodách a určování jejich viníků (psal jsem o tom několik článků). Z této judikatury vyplývá jeden, dle mého názoru, velmi logický, srozumitelný a případný argument, podle kterého je viníkem dopravní nehody zásadně ten, kdo se dopustil toho jednání, bez kterého by k dopravní nehodě nedošlo.​1) Alkohol a jiné návykové látky

Poměrně tuhý kořínek mezi „urban legends“ má v prvé řadě mýtus o tom, že pokud řidič řídí vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a je účastníkem nehody, pak bez ohledu na ostatní okolnosti je takový řidič automaticky viníkem nehody.

To je samozřejmě nesmysl plynoucí z nerozlišování příčin vedoucích ke vzniku dopravní nehody.

Jízda pod vlivem alkoholu sama o sobě nijak u účastníků dopravní nehody neimplikuje míru účasti na vzniku dopravní nehody. Pokud pojede řidič opilý nebo pod vlivem jiné návykové látky např. po hlavní silnici povolenou rychlostí a jiný řidič z vedlejší ulice nedá tomuto opilému řidiči přednost, bude viníkem nehody řidič, který nedal přednost.

Alkohol totiž v takovém případě neměl žádnou souvislost s nehodovým dějem, když k nehodě došlo pouze z toho důvodu, že řidič z vedlejší nedal přednost.

Samozřejmě ten opilý řidič dostane sankci za řízení pod vlivem alkoholu, ale nikoli sankci za dopravní nehodu. V takovém případě se povedou dvě různá správní (případně trestní) řízení. Střízlivý řidič, který nedal přednost, dostane sankci za nedání přednosti v jízdě a opilý řidič, co jel na hlavní, dostane sankci za jízdu pod vlivem alkoholu. Viníkem nehody ale bude vždy řidič z vedlejší, jako kdyby alkoholu u toho řidiče na hlavní nikdy nebylo, přičemž tato skutečnost má pak zásadní vliv i na otázku náhrady škody (střízlivý řidič, který nedal přednost, se nezprostí své odpovědnosti tím, že bude poukazovat na opilost druhého, pokud ten vliv alkoholu neměl dopad na průběh nehodového děje).

To je ostatně důsledek aplikace principů jdoucích po příčinách dopravní nehody a postihujících to jednání, které k nehodě vedlo. Ta nehoda by totiž bez nedání přednosti v jízdě nevznikla, a proto je jejím viníkem řidič na vedlejší.​2) Technický stav

Obdobná pravidla platí i pro druhou z urban legends, která říká, že účastník nehody jedoucí autem nevyhovujícím technickým předpisům (typicky se sjetými pneumatikami, v zimě na letních v případech, kdy má mít zimní, s prasklým čelním sklem apod.), je automaticky vinen bez ohledu na to, jak k nehodě došlo.

Pokud se vrátíme k tomu příkladu popsanému shora, tak platí totéž. Viníkem bude řidič na vedlejší, protože nedal přednost a nikoli řidič na hlavní, který měl sjeté pneumatiky.

Žádná skutečnost tedy sama o sobě nevypovídá o tom, kdo je účastníkem nehody, a to ani v případě, kdy je sama o sobě porušením pravidel silničního provozu, ledaže příslušná skutečnost měla bezprostřední vliv na vznik dopravní nehody.

Typickým a v minulosti již zmiňovaným příkladem je v tomto směru cyklista nebo auto v jednosměrce v protisměru, kterému musí řidič v situaci, kdy má takovou jednosměrku po pravé straně a není na hlavní, také dát přednost, „i když tam neměl ten druhý co dělat“.

Pozor tedy do budoucna na argumentaci, ve které se porušením druhého účastníka ten první snaží přesunout vinu na druhého účastníka. Porušení druhého účastníka není důvodem k vyvinění se, dokud takové porušení nebylo bezprostřední příčinou nehody.