Mini John Cooper Works Paceman ALL4 Steptronic (2016)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7

Radosti

Motor a zvuk; naladění pohonu všech kol; mrštná ovladatelnost; hravý design

Starosti

Pomalá převodovka a logika řazení; stísněný interiér; diskutabilní image

Že se nová Mini tak trochu proti významu vlastního názvu neustále protahují a nafukují je známá věc. Může se vám to nelíbit, ale to je tak asi všechno, co s tím naděláte. Osobně jsem v této otázce poněkud zdrženlivý a vlastně mne všechna větší Mini než klasický hatchback nechávají chladným, včetně Pacemanu, třídveřového crossoveru se splývavou zádí. Třeba na tom ale něco změní nejostřejší verze John Cooper Works…

Interiér

Začnu tradičně uvnitř. Paceman je model, který ještě neprošel přeměnou do další generace, takže má starší interiér, který si ale podle mě zachovává více své typické hravosti. Vše korunuje velký analogový rychloměr uprostřed palubní desky, který odkazuje na původní Mini ze 60. let. Je sice nečitelný a vlastně k ničemu, ale líbí se mi víc než novodobá podoba centrálního displeje s diodami okolo. V souvislosti s tím je také nutno zmínit, že je tu stále ještě starý ovladač multimédií, který se oproti kopii iDrive z nového Mini ovládá hůře, všechno ostatní se ale nese na retro vlně, kterou buďto milujete, nebo nenávidíte. Já se kloním na první stranu, do druhé škatulky bych naopak zařadil stísněný prostor, především na zadních místech v oblasti hlavy. Vpředu je ale pozice za volantem příkladně nízká a po ergonomické stránce toho také nelze moc vytknout.

Pohon

Pod kapotou také najdete starší turbem přeplňovanou šestnáctistovku oproti novějšímu dvoulitru, která nabídne nepatrně méně výkonu a točivého momentu, konkrétně 218 koní a 280 Nm, s overboostem pak 300 newtonmetrů. Dal bych ale ruku do ohně za to, že má trochu ostřejší charakter, říznější zvuk a hlavně ve sportovním režimu se neozývá umělé hučení z reproduktorů. JCW se standardně dodává s pohonem všech kol ALL4, šestistupňová automatická převodovka Steptronic je za příplatek a musím říct, že se k charakteru auta se moc nehodí. Výfuk si díky ní umí často hezky zpatra odplivnout, ale váhavější reakce a nelogické řazení kolébkovými tlačítky na volantu dokáží otrávit požitek z jízdy. Vyšší hmotnost téměř půl druhé tuny je také znát, cítíte, že s sebou táhnete zbytečnou zátěž navíc, pořád je ale tohle dost rychlé auto.

„Stará šestnáctistovka má říznější zvuk
a navíc nezní z reproduktorů jako nový dvoulitr.“

Spotřeba

Jakkoliv by se mohlo zdát, že menší zdvihový objem a přeplňování se zaslouží o nízkou spotřebu, pravda leží na opačné straně. Jednak je tu ona již zmíněná hmotnost a nepříliš efektivní automat tomu také moc nepřidává. Ve výsledku budete jezdit po městě zhruba za dvanáct litrů, když se budete krotit, mimo město lze jezdit klidným stylem i za osm. V opačném extrému jsem jezdil do 17 litrů, pravdou ovšem zůstává, že jsem na spotřebu vůbec nebral ohledy a jízdu jsem si chtěl hlavně užít. Také jsem nádrž vypotřeboval za méně než 300 kilometrů…

Ovladatelnost

Mini totiž u všech svých modelů křížem krážem prezentuje ovladatelnost jako motokárovou, a přestože je to hlavně marketingové heslo, něco na tom bude. Pravdou je, že se tohle auto protahuje zatáčkami velmi mrštně. Přilnavý podvozek a agilní nastavení podvozku ale s sebou přináší také jistou daň v podobě komfortu odpružení. Jízdu si užijete především na zrcadlově hladkém asfaltu, podvozek ale na „menších“ osmnáctipalcových kolech snese i nějakou tu ránu a neuskakuje tolik, ale třeba na městské dlažbě s ním nebudete chtít trávit mnoho času. Mnohem raději se vydáte na zatočenou okresku, kde si dosyta užijete relativně citlivého a především ostrého řízení. Pohon všech kol ALL4 se chová podobně jako systém xDrive, za normálních okolností putuje stejné množství točivého momentu na obě nápravy, ale v případě potřeby může na zadní kola putovat až 100 % síly. Suchý povrch ale znamená po většinu času neutrální vyvážení a zadkem pohodíte jen tvrdě na brzdách nebo odstavením plynu uprostřed zatáčky. Jakmile ale zaprší nebo dokonce zasněží, atraktivita čtyřkolky rapidně stoupá, protože se můžete klouzat bokem tak snadno. A to je něco, co vám klasické Mini prostě nedá.

Verdikt

Mini Paceman ve vrcholné verzi John Cooper Works je především hračka pro ty, co na ni mají a kterou si člověk nevybírá rozumem. Protože je tu menší, mrštnější a rychlejší klasické Mini JCW, anebo větší a praktičtější Mini Countryman JCW. Pokud se vám ale Paceman prostě líbí, tak si jej pravděpodobně také koupíte, a já vám k tomu mohu říct jen tolik, že v této verzi dostanete to nejlepší. Ač se to nezdá a zarytí puritání nad ním možná ohrnou nos, s přicházející chladem a nepěkným počasím je tohle navíc velmi zajímavá zimní hračka.

Videotest: Mini Paceman Cooper SD ALL4 (2014)

Videotest | vydáno 4. 3. 2014

Měření a technické údaje