Mini Cooper S (2014)

• Dynamika 9

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 5

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6.8

RADOSTI
Vynikající motor, skvělé jízdní vlastnosti …

STAROSTI
… na ideálně hladkém asfaltu, krok za hranici retro stylu?

Nové Mini je jiné, než staré nové Mini. Tím chci říct, že jakkoli stále nové Mini navazuje přímo svým vzhledem na předchůdce zejména zvenku, uvnitř auta už jsou vjemy jiné, než ve voze předchozí modelové řady. A narážím i na „rozdíl“ mezi minulým a předminulým Mini, který byl v podstatě okem nezjistitelný.

Takže nové Mini je zcela jiné, než „staré“ nové Mini. Tím chci říct, že jakkoli je evidentní, jaký model jaké značky máme před sebou, stejně tak je nezpochybnitelné, že jde o zbrusu novou generaci. Rozdíly jsou možná „jen“ v detailech – nový vzhled zadních lamp, jiný tvar víka zavazadelníku a decentně odlišný vzhled přídě, ale změny to jsou ve výsledku výrazné.

Stejně jako odlišnost, kterou nevidíme, tedy nová platforma, na které auto sedí. Při pohledu zvenku, bez přímého porovnání s předchůdcem, možná jen stěží odhadneme, že je nové Mini větší, nicméně po usednutí za volant je tento rozdíl, pokud máte zkušenost s předchozí generací, do očí bijící. Ano, nové Mini je prostornější, a to tak, že velmi. Zadní sedačky jsou stále velmi malé a pohodlně se na ně vejde čivava, kabelka nebo malý nákup z luxusního butiku, ale na předních sedačkách je o poznání více místa a pohodlí než dřív. Na můj vkus by mohly být sedáky ještě níže, aby pozice za volantem byla sportovnější, ryzejší a přímočařejší, ale – jak se později ukáže, důraz na „řidičskost“ možná už není prioritou Mini a tudíž není třeba na s ní souvisejících detailech bazírovat.

Co je také zjevné ihned po nástupu na palubu, je nová přístrojová deska. Mně se nelíbí, abych hned na začátku vyjádřil svůj subjektivní názor, předchozí schéma přístrojů se mi zamlouvalo víc, ale to je čistě osobní pohled. Každopádně pokud signalizace stavu paliva v nádrži byla dřív zpracována jako koláčový graf, kterému mizely dílky, tak teď jde o sloupcový ukazatel se zvláštním designem, u kterého mi nejprve jeho funkce ani nedošla.

Mini Cooper Cabrio (2013)

První jízda | vydáno 9. 8. 2013

V jednotlivých funkcích jsem se neorientoval, jednotlivé informace na mne působily ze všech stran tak nějak nepřehledně a chaoticky. Je tady multimediální systém, připojení na internet, okamžitý přístup k sociální síti – je tohle přesně to, co od auta očekáváte? Já ne, hravě bych se dokázal bez těchto záležitostí obejít. Nicméně cítím posun, která Mini udělalo a kam, a rozumím mu – a vyjádřím se k němu ještě v závěru.

O některé své typický prvky nové Mini přišlo, teď mám na mysli ovladače okýnek. Dříve stahování probíhalo přes páčkové přepínače na středové konzole, s novinkou tento prvek zmizel. Na druhou stranu je tady páčkový spínač zapalování, snad odkazující na spínač v závodních autech… Musím zmínit ovládání řidičského rozhraní, tlačítka a otočný volič si Mini půjčilo beze změn z příbuzného BMW. Systém funguje, o tom žádná, ale design tlačítek mi k retro stylu neseděl. Ale to už možná bazíruji na maličkostech.

Naopak mi do ruky pasoval přepínač nastavení jízdních režimů, jakýsi otočný kroužek kolem řadící páky. Ta my do dlaně svým tvarem zrovna nevklouzla, ale zmiňovaný ovladač byl příjemně při ruce. Nabízel volbu mezi ekologickým nastavením, standardním a sportovním. Proč ne, ale…!

Dvoulitrový čtyřválec nabízí slušný výkon a příjemný tah od spodních otáček.

Má osobní zkušenost s ekologickým módem – tak zarytě se drže svého poslání, že když jsem potřeboval v rámci nečekaného manévru v rámci zachování bezpečnosti nečekaně zrychlit, nepovedlo se. Až mne zatrnulo, že jsem ani podřazením nedokázal probudit motor k patřičnému životnímu elánu. Standard v pořádku a sportovní režim také. Snad jen když by každou změnu neprovázela tabulka ne velkém středovém displeji, který by mi vysvětlila, proč je eko-režim ekologický a že ve sportovním si užiji skutečně motokárovou jízdu. Prosté přepnutí by mi stačilo, nerad si čtu za jízdy namísto toho, abych se věnoval řízení. Tohle jsem opravdu nepřijal, ten přístup, to, že mohu za jízdy číst poměrně dlouhé informace. Se svým životním krédem „jdi do všeho po hlavě“ mám daleko k moralizovaní, ale je tohle bezpečné?

Mini Paceman, Countryman, JCW podrobně…

Další novinkou je motor. Tohle je Cooper S, tedy silnější varianta z nabídky, má pod kapotou čtyřválec s objemem dvou litrů. Motor se mi moc, moc líbí, pokud srovnám s původní šestnáctistovkou, tak není tak nervózní, vystresovaný, přebuzení, táhne parádně od spodních otáček. Výkon 192 koní je tak akorát, široké je rozmezí otáček od 4700 do 6000, kdy je jeho maximum k dispozici. A fantastický je točivý moment 280 Nm v ještě širším spektru otáček. Motor opravdu krásně táhne, má sílu, odhodlání, zvuk, charisma. Za mne si zaslouží Mini za pohonnou jednotku velkou jedničku s hvězdičkou.

Možná je to použitím právě většího agregátu, možná nastavením podvozku, nevím, ale pokud se přenesu k jízdním vlastnostem, tak na brzdách, zejména na mokru, se mi zdálo nové Mini více nedotáčivé než dřív. Na hrubém či rozbitém asfaltu se do vozu přenášely velké rázy, je třeba ale podotknout, že i když padla rána jako z kanonu, tak autem to do strany nehnulo ani o centimetr. Na ideálně rovném povrchu pak Mini navázalo na delikátní jízdní vlastnosti svých předchůdců. Přilnavost maximální, schopnost vrhat se do zatáček také. Spotřebu jsem až tak neřešil, nebyl důvod u tohoto typu auta, pokud si vezmu jako společníka na cesty benzínový přeplňovaný dvoulitr a jezdím razantně, nečekám, že se vejdu pod šest, sedm litrů paliva.

Vážně je nutné, aby systém vysvětloval, co znamená „green“ a „sport“?

Nicméně zavazadelník už, jako další „praktický“ atribut vozu, vnímám citlivěji. Nechci v Mini převážet televize, skříně nebo smečku afgánských chrtů, ale pokud jen tak tak naložím helmu, tašku s řidičskými botami a kombinézou plus pár fotografických propriet, říkám si, že pár litrů objemu navíc by neškodilo.

Verdikt
Závěr bude delší. Musí být delší a obsáhlejší, abych přesně vyjádřil svůj názor na nové Mini a auto „neshodil.“ Podle mne Mini udělalo krok k takzvané fejsbukové generaci. Vypadá pořád skvěle, stylově a dynamicky, ale ve chvíli, kdy je stále online, má víc barevné hudby než diskotéka v osmdesátých letech, se jasně odklání od čistého vztahu k řidičské radosti do oblasti lifestylu.

Ale proč ne. Stavět řidičská auta v době, kdy o ně možná není zájem a automobil prodáte spíš než s odkazem na závodnickou historii spojením s digitálním světem, virtuální realitou a nejnovějším chytrým telefonem, by bylo ekonomicky nesmyslné. Není to tak, že by nové Mini nebylo řidičské a řidičsky zábavné, to je – bylo by ale i bez toho všeho multimediálního pozlátka.

Mini umí stále jezdit velmi, velmi rychle a zábavně, vzhledem k překvapivému chování na limitu je možná ještě o chlup náročnější na řízení a zábavnější než dřív, ale se vším svým balastem (a tím myslím internetové technologie, barevné žárovičky a další cukrbliky) neodpovídá podle mne potřebám řidičského nadšence. Tedy možná už v historickém slova smyslu.

Podvozek je značně tvrdý, což možná začínající Mini řidič ocení jako „sportovní,“ a tím se konečně dostávám k definitivnímu závěru. Mini Cooper S se mi líbí, zejména po stránce motorické, ale tak jako už všech jeho předchozích generací řeknu, že bych oželel tvrdý „eskový“ podvozek, spolehl se na měkčí tlumiče a pak by auto přesně vyhovovalo mým potřebám. Bez ohledu na to, jestli mohu skrze auto dávat kamarádům k jejich selfies lajky nebo ne.

Renault Clio R.S. Angel & Demon

První jízda | vydáno 15. 5. 2012

Měření a technické údaje