Mini Cooper John Cooper Works GP II

• Dynamika 10

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 9

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 9.6

RADOSTI:
Famózní zvuk, za který vás budou sousedi proklínat; na okreskách vás předjede málokdo

STAROSTI:
nedomyšlený kufr; nejspíš už ho neseženete; není úplně levný

“Máme mít nějaký Mini Cooper…”, říká mi Filip, když vyrážím pro jedno z testovacích aut. V aktuální modelové řadě dnes objevíte řadu modelů nesoucí jméno Cooper, takže si ani netroufám odhadovat jaký to bude. Ani v petrolheadském snu by mě ale nenapadlo, že na mě v garážích bude čekat tohle.

Mini Cooper velká fotogalerie

Tedy Mini Cooper John Cooper Works GP II. Abych vás trochu dostal do obrazu, jde o limitovanou edici čítající pouhé dva tisíce kusů. Na Česko připadají dva, jeden už svého majitele má. A druhý? To je právě tenhle. S poměrně úzce omezenou sérií souvisí i cena, která se vyšplhala lehce pod milion. Za to už můžete svou garáž vyplnit skvělými sportovními auty, Toyotou GT86 počínaje, přes Subaru WRX STI až třeba po Nissan 370Z.

A nebo sáhnout po téhle zběsilé nákupní tašce. Na pohled možná nijak speciálně nevypadá, pár samolepek, šedý lak, červené doplňky, čtyřpaprsková kola. Když ale okolo budete chodit dostatečně dlouho, neunikne vám karbonové křídlo na zádi, obří brzdové kotouče s šestipístkovými třmeny a obuté semislicky. Tohle v žádném případě není výbava do města, ale ostře nabitá munice na okresky.

U Mini si vzali do parády běžný John Cooper Works a pořádně ho opepřili. Původní přeplňovaná šestnáctistovka dávala 211 koní, takže motoru dopřáli hliníkovou hlavu válců, jiné písty, lehčí klikový hřídel a samozřejmě se podívali na řídící jednotku. Na závěr už jen protřepat, nemíchat a voilà, výsledkem je sedm koní k dobru a lepší průběh točivého momentu. Přesná čísla? Jasně, tady jsou, 218 koní v šest tisících, 260 Nm od 1750 do 5750 otáček, krátkodobě vás s funkcí overboost může nakopnout až 280 Nm.

Disciplínu z 0 na 100 km/h zvládne pokořit za 6,3 sekundy, maximální rychlost činí 242 km/h. Nic z toho ale nedokáže ilustrovat to, co Mini předvádí na silnici. Podvozek je tuhý jako špalek a ze všeho nejvíc připomíná závodní auto. A stejně se k němu musíte i chovat, nevybíravě ho pošlete do zatáčky, snížený podvozek s absurdními odklony poslušně zaklekne, pneumatiky se zakousnou do asfaltu a s maniakálním přetížením vás protáhnou ideální stopou.

Ford Focus RS vs. Nissan 370Z: souboj koncepcí na Nordschleife (první část)

Srovnávací test | vydáno 8. 9. 2009

Je to nejen velmi rychlé, ale také navýsost zábavné. Řízení je až nezvykle plynulé a citlivé, takže přesně víte, co se děje s předními koly. Přestože mezi nimi nepracuje mechanický samosvorný diferenciál, ale jeho elektronická náhražka, ve výsledku to ničemu nevadí. Trakce mají přední gumy pořád dostatek, takže až na hodně utažené zatáčky si stěžovat nebudete.

Vlastně na to zapomenete hned, co výfuk otevře svá stavidla a z dvojice centrálně umístěných koncovek se začne linout kanonáda, které jsem se během týdne nedokázal nabažit. Výfuk má ve svém repertoáru práskání, bublání a syčení, kterého se dočkáte s každým povolením plynu a častokrát budete jen bezúčelně pumpovat plynovým pedálem, abyste si mohli vychutnat ten boží zvuk.

S ryze závodnickým přístupem se proměnil i vnitřek auta. Všechno na první pohled vypadá jako v jakémkoli jiném Mini, ovšem jen do chvíle, než se podíváte na zadní … ehm, žádné zadní sedačky tady nejsou. Jejich místo vyplňuje červená rozpěrná tyč. Díky tomu zavazadelník ve své kapacitě překonává i sen všech stěhováků – Octavii Combi. Můžete sem naložit až 723 litrů, v kufru ale chybí jakýkoli zádržný systém, takže si ani nechci domýšlet, co by se při nehodě stalo třeba s helmou položenou na podlaze kufru. Přitom by stačila obyčejná síť upnutá do montážních otvorů pro sedadla jako to mají rally speciály.

Přední sedadla dodalo Recaro, takže výborné boční vedení asi nepřekvapí. V naprostém pořádku jsou i ostatní ovládací prvky, volant má jednoduchý tvar, je prostý jakýchkoli tlačítek a díky tlustému věnci padne skvěle do ruky. V zorném úhlu není nic, co by rozptylovalo, naopak je tu jen velký otáčkoměr s digitálním ukazatelem rychlosti.

Cena, jakkoli už může v tuto chvíli být nepodstatná, protože už u nás Mini JCW GP II nekoupíte, je vysoká. Přepočtem na velikost auta, počet míst nebo výbavu je až nekřesťansky vysoká. Nás testovací kus přišel na 979 275 Kč a z příplatkové výbavy měl jen alarm, automatickou klimatizaci a bluetooth handsfree, vše v součtu za 27 200 Kč. A jak už jsem zmiňoval, za milion pořídíte spoustu zajímavých aut s vyšším výkonem, budou univerzálnější a nevím co ještě. Jenže…

Verdikt
… Jenže po svezení vám tohle všechno bude úplně jedno. Nebo alespoň mně by bylo, Mini JCW GP II je asi nejlepší předokolka, jakou jsem kdy řídil. Jen od té chvíle neřeším nic jiného, než dvě zásadní otázky. Jak sehnat auto, které už se neprodává? A kde sehnat milion, aniž bych musel zaprodat svou duši ďáblu?!

Měření a technické údaje