Mercedes-Benz G 350 d Professional: Živoucí legenda

• Dynamika 8

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 9

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 8.4

Radosti

• Výjimečné schopnosti v terénu
• Ohromná odolnost prověřená časem
• Spartánský interiér

Starosti

• Spartánský interiér
• Jízda po silnici

I když to moc nevypadá, díváte se na nový Geländewagen. Základní rysy zůstávají po desetiletí stejné, jednoduché hranaté tvary, kola co možná nejvíce v krajích, ryze funkční interiér a hlavně poctivá mechanická technika pod povrchem. Ten s přídomkem Professional je pak zaměřený hlavně na jízdu v terénu, které obětuje téměř vše.

Interiér

Příslušnost k prémiové automobilce slibuje, že budete obklopeni vytříbenými materiály s dokonalým slícováním a nejnovějšími technologiemi. V případě G Professional by nic nemohlo být vzdálenější realitě. Interiér je spartánský, a to tak moc, že v některých ohledech může konkurovat snad jedině těm nejlevnějším autům na trhu. Má to ale svůj účel, pracovní verze Professional upřednostňuje maximální funkčnost a spolehlivost za cenu nižšího komfortu. Co tu není, nemůže se pokazit.

Tak třeba stahování oken je mechanické.  Ano, v autě s cenovkou přes dva miliony korun dostanete okna na kličku. Předpokládám, že je to kvůli tomu, aby ve dveřích nebyla žádná choulostivá elektronika pro případ, že byste vyzkoušeli brodivost 60 centimetrů. Zrcátka jsou velká jako sloní uši a nastavují se, jak jinak, rukou. Zapomeňte také na koberečky, a tím teď nemyslím ty s vysokým chlupem z ovčí vlny, tady zkrátka chybí úplně. Podlaha je plechová a na každé straně najdete špunt, kterým můžete v případě potřeby vypustit vodu.

Některé vymoženosti dnešní doby tu ale najdete – třeba rádio s Bluetooth. Kvalita reprodukce je srovnatelná s telefonem hozeným v plechovém kontejneru, většinu času ho ale přes rámus stejně neuslyšíte, takže je to vlastně jedno. Abych ale Mercedesu nekřivdil, jsou tu částečně elektrické sedačky a dokonce i elektricky nastavitelný sloupek řízení. Především tu ale nechybí tři elektronicky ovládané uzávěrky diferenciálů a redukce.

Spotřeba

Masivní rámový podvozek, předimenzované diferenciály a pohotovostní hmotnost přes 2,5 tuny znamenají, že Géčko si ke svému rozhýbání vyžádá odpovídající příděl paliva. Přestože si pod jeho kapotu našel cestu nový vidlicový šestiválec, který oproti předchozímu motoru G 300 CDI srazil tabulkovou spotřebu na 9,9 litrů na sto, pod dvoucifernou hodnotu se zpravidla nedostanete.

Vyloženě defenzivní jízdou na hranici únosnosti se pod deset dostat dá, mně palubní počítač nejčastěji ukazoval průměr 13 litrů na sto. A při ježdění v terénu se průměrná spotřeba vyhoupla na sedmnáct. Standardně montovaná nádrž o objemu 96 litrů vám naštěstí umožní poměrně slušný dojezd na jedno tankování.

Ovladatelnost

Géčko bylo od počátku konstruováno jako terénní auto a v případě verze Professional to platí dvojnásob. Jízda po silnici, kulantně řečeno, není jeho silnou stránkou, auto se natřásá, vrže, skřípe a děsivě funí, slyšíte kakofonii zvuků od podvozku, ke kterým se přidává sání vznětového motoru. Odhlučnění, pokud tu vůbec nějaké je, za moc nestojí. Do zatáček je potřeba najíždět s citem, vysoká karoserie se citelně naklání a velkou přilnavost nenabídnou ani terénní gumy.

S dynamikou na tom ale G 350 d není vůbec špatně, na stovku se podívá už za 8,8 sekundy od startu a zpoza hranaté kapoty vypadá takový start skutečně impozantně. S narůstající rychlostí klesá i ochota zrychlovat, maximální rychlost je elektronicky omezena na 160 km/h. Ani v takových rychlostech ale auto nemá problémy držet stabilní směr.

I když má auto na silnici bezesporu své kouzlo, jeho silné stránky naplno objevíte až ve chvíli, kdy opustíte asfalt a vezmete ho do pořádného terénu. Třeba na offroadový polygon do Milovic. Tamní trať jsem projel křížem krážem a Géčko se u toho ani nezapotilo. Kam jsem prstem ukázal, tam bez zaváhání dojelo. Není se co divit, světlá výška je u verze Professional je zvýšená na 245 milimetrů a zvýšené má i nájezdové a sjezdové úhly na 36, respektive 39 stupňů.

Tím pochopitelně neříkám, že terén v Milovicích je Mercedesu malý, do některých zamrzlých brodů jsem se zkrátka neodvážil. Ne bez záložního auta a s vidinou toho, že bych jakoukoli případnou škodu musel zaplatit do poslední koruny. Bylo ale naprosto ohromující, s jakou neochvějnou jistotou auto prostupovalo hlubokými vyjetými kolejemi a zdolávalo výjezdy a sjezdy, u kterých by si moderní SUV poškrábala svoji načančanou oplastovanou tvářičku.

Verdikt

Asi by se slušelo začít tím, pro koho Mercedes není. Rozhodně ne pro toho, kdo si za jeho volantem chce hrát na dobrodruha a přitom jeho cesty končí v Pařížské. Na silnici mu budete muset leccos odpustit, je hlučný, nepohodlný a má vysokou spotřebu. Na druhou stranu z něj vyzařuje neuvěřitelné charisma a v terénu se nezalekne (téměř) před ničím. Pokud se řadíte mezi to promile lidí, kteří přesně takové auto potřebují a zároveň si ho mohou dovolit, budete nadšeni. A já vám budu upřímně závidět, protože jde o úžasný kus poctivé techniky.

Za možnost testování děkujeme Off-road Milovice

Měření a technické údaje