Lexus NX 300h AWD

• Dynamika 7

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 8

Radosti

Neotřelý vzhled, (nejenom) jízdní komfort, prostornost kabiny

Starosti

Dynamika v konkrétních situacích, kabina plná tlačítek, brzdy

To, že tady máme malé SUV značky Lexus je logické. Nemyslím to tak, že je-li za námi mezinárodní prezentace, na které byl kolega Miro, pak nutně musí následovat test v českém prostředí. Chci tím, říct, že je logické, že tak, jak během let někdejší SUV Lexusu, RX, rostlo a zvětšovalo se, vytvořilo prostor pro nový, kompaktnější model. Začnu nejprve již zmiňovaným vzhledem, který musí posoudit každý sám podle svého vkusu, mne se Lexus NX líbí, opravdu si myslím, že vypadá – kdyby nic jiného, vedle německé konkurence s konvenčním vztahem k designu, atraktivně, neopakovatelně, ojediněle. 

Interiér

Chtěl bych pokračovat v superlativech  po usednutí do kabiny, ale to bohužel nemohu, hned v prvním okamžiku za volantem jsem byl zaskočen, kolik tlačítek dokázali japonští inženýři do interiéru dostat. Začal jsme poctivě počítat a u třiceti jsem přestal, a to jsem jen přešel od volantu na středovou konzolu, odhadoval bych jich tak na padesát. A to je celkem dost, minimálně pro člověka, který sedí ve voze poprvé, najít tu kterou funkci bylo chvílemi zdlouhavé.

Na druhou stranu ale přiznávám, že mám rád „tlačítkový“ styl raději než soustředění všech funkcí do jednoho systému ovládaného třeba skrze dotykový displej. Chci zapnout kameru, kterou mohu sledovat při parkování prostor kolem dokola auta? Pak zmáčknu tlačítko.

Chci zapnout vyhřívání sedaček? Zmáčknu jiné tlačítko. Větrání sedaček? Jistě, zase jiné tlačítko. Takže ano, těch tlačítek, čudlíků, ovladačů a mačkátek je tady opravdu hodně, ale co si uvědomuji, tak i přes ten značný počet nevypadá interier přeplácaně, chaoticky, nepřehledně. Jde v zásadě jen o to jezdit s autem a intuitivně se naučit, kde které tlačítko je. A hotovo.

Nicméně i zde je rozhraní, které se ovládá přes touchpad, a já bych chtěl říct, že právě v tu chvíli jsem si uvědomoval, jak jsou tlačítka nepřekonatelná ve své jednoduchosti. Cokoli nastavovat nebo měnit pomocí laskáním plastové destičky konečky prstů mi nesedělo. Nešlo. Joystic s „enter klávesou“ po stranách z většího RX, panečku, na ten opravdu moc rád vzpomínám a v NX mi chyběl.

Jinak sedačky vpředu pohodlné, posunu-li se dále v kabině, ale bez nějakého zásadního bočního vedení, vzadu místa víc než dost a kufr odpovídající velikosti, s možností zvětšit kapacitu sklopením opěradel zadních sedaček, elektricky, z kufru, pěkně – jak jinak – několika tlačítky.

Pohon

Představovat pohon asi netřeba, odkáži vás na článek s prvním seznámením, kde kolega Miro jezdil s autem a podrobně o něm referoval a jen připomenu, že zde máme benzínový čtyřválec s objemem 2,5 litru a dva elektromotory, na přední a zadní nápravě. Čili auto funguje jako čtyřkolka. A tím „funguje“ myslím opravdu funguje, ale o tom až za moment. 

Jednotlivé motory mají slušný výkon a točivý moment, ale jednoduše sčítat nelze, podle tabulek je výsledný výkon celé hnací soustavy 197 koní a to nemusí na první pohled vypadat špatně (jakkoli prostý součet 155 koní plus 105 kW plus 50 kW by byl působivější) a jeden by mohl očekávat i slušnou dynamiku.

Spotřeba

Mluvíme-li o hybridu, tak spotřeba paliva by měla být jeho silnou stránkou. V případě Lexusu NX 300h hovoří teoretické údaje o 5,1 l/100 km, realita v mém případě byla ale jiná. Leckdy jsem se s okamžitou spotřebou dostal na dosah dvaceti litrů (ale to souvisí s tím, co jsem s autem dělal a z fotek je zřejmě, že pomalá jízda mezi dvěma obchodními centry to nebyla).

V průměru jsem se stále držel pod deseti litry, přesně to bylo 8,6 l/100 km, nejlepší dosaženou spotřebu jsme měl, shodou okolností, právě 5,1 l/100 km. Já byl s apetitem auta spokojený, protože pokud jsem chtěl jezdit úsporně, tak jsem jezdil, ve chvílích, kdy jsem se pokoušel o dynamickou jízdu, jsem nemohl logicky očekávat, že si motor jen tak usrkne tu a tam z nádrže.

Mercedes-Benz B 200 Natural Gas Drive (2014)

První jízda | vydáno 17. 9. 2014

Ovladatelnost

Zcela bez skrupulí, jakkoli je asi hybridní SUV tím posledním autem, se kterým by měl člověk jezdit po závodním okruhu, já jsem s NX na závodní dráhu vyrazil a protáhl jsem ho po trati v Sosnové u České Lípy. Samozřejmě že ne s úmyslem pokoušet se na okruhovém dnu držet krok s ostrými hatchbacky a pak Lexusu spílat za jeho nedokonalost, prostě a jednoduše jsem chtěl vyzkoušet jeho schopnosti v prostředí bezpečnějším než jsou veřejné silnice.

Lexus NX mne potěšil. Nejprve se vrátím k motoru a řeknu, že byly chvíle, kdy mi svou silou vyhovoval, pružné zrychlení a tak dále. I takové, kdy jsem nutně potřeboval cítit pod plynovým pedálem větší elán. Zejména při předjíždění bych potřeboval mít větší jistou, že když položím rychle plynový pedál k podlaze, reakce nastane hned, bude to reakce okamžitá. Chápu konstrukční vlastnosti bezestupňové převodovky, na druhou stranu elektromotor na zadní nápravě, s točivým momentem dostupným od nula otáček, by třeba mohl být aktivnější. Nepomůže řazení pádly, nepomůže sportovní režim. 

S tím jsem tedy vjížděl na závodní okruh a byl jsme si vědom, že ohledně pohonu se musím držet v patřičných mezích, zajímal mne ale podvozek a pohon všech kol. Pohodlné nastavení filtrovalo nerovnosti mimo okruh a na dráze auto sice šlo do mírných náklonů, ale drželo ve stopě, na limitu se projevovalo nedotáčivostí, ale zadní kola pomáhala rovnat vůz do správného směru. A když jsem „náhodou“ vyjel z asfaltové dráhy na nezpevněný terénní polygon, projel jsem všechna místa, do kterých jsem se odvážil.

Čekat od řízení nějakou extrémní komunikativnost by bylo nepatřičné, na okruhu mi nevadilo razantnější pronikání zvuku motoru do kabiny, na silnici už ano, hlavně při předjíždění, kdy při akceleraci vůz sice nezrychloval, ale dost ječel, a gumy s vyšším profilem také nelze označit za to správné vybavení pro sportovní jízdu, ovšem NX 300h není sportovní auto. Je to kompaktní hybridní SUV a jako takové ho musím, co do jízdních vlastností, ohodnotit velmi kladně.

Na okruh samozřejmě nepatří, ale vezmu-li závodní dráhu jen jako příležitost k dobrému a bezpečnému otestování, tak mne v tomto „klinickém“ prostředí Lexus nezklamal. Když jsem se dostal do tempa a zbytečně nebrzdil, tak podvozkově šlo řešit většinu situací a při správném rytmu (rychle natolik, abych nemusel brzdit a pomalu tak, abych nešel po tečně za přídí ven) NX 300h jezdilo po dráze s celkem slušným nadšením. 

Ještě zmíním brzdy. Nelíbili se mi, neboť při sešlápnutí pedálu zjevně docházelo nejprve k rekuperaci energie… Subjektivně, „pocitově“ bych to popsal tak, že jsem jel (svižně), šlápl jsem na brzdivý pedál, auto sice zpomalilo, ale ne tak, jak jsem očekával podle intenzity šlápnutí na pedál. Musel jsem tedy znovu a více přitlačit na brzdu, pak auto začalo brzdit, ale to už jsem byl u překážky blíž, než jsem čekal ve chvíli začátku brzdění, takže jsem musel na pedál znovu, potřetí a opravdu razantně dobrzdit. Za týden testu jsem se nenaučil jezdit plynule. 

Verdikt

Ve verdiktu se odrazím od „hvězdičkového“ hodnocení nahoře v začátku textu a jeho vysvětlením se dostanu k závěru. Dynamika je jasná, už jsem ji zmiňoval a vzhledem k velkému benzínovému motoru a dvěma elektromotorům bych čekal větší zapálení pro věc, nicméně nemohu mluvit o horší dynamice obecně, pouze při ostrém kickdownu. Spotřeba je jasná, jezdím pomalu – auto nežere, šlapu na plyn – spotřeba roste. A praktičnost – za mne v pořádku, stejně jako X-faktor, který je tím důvodem, proč byste si měli tohle auto koupit. 

Neumím si přestavit Lexus NX 300h jako přímou konkurenci pro německá SUV s jejich naftovými přeplňovanými motory, jejichž majitelé mohou jezdit rychlostmi nad 200 km/h, zatímco s Lexusem NX zvládnou na dálnici „pouze“ 180 km/h, ovšem příznivec japonského stylu, který ale nechce funkční/nevzhledné plasty tradičních orientálních značek a prahne po kvalitě a pro-evropském pochopení, městském komfortu, určitě najde v Lexusu NX 300h zalíbení.

Měření a technické údaje