Legendy minulosti: Nejrychlejší automobily světa

Věřili byste, že první sériové osobní auto, které překročilo rychlost 200 km/h, jezdilo až po druhé světové válce? Tam to ale všechno začalo.

Po druhé světové válce měla Evropa přeci jen trochu jiné starosti než honbu za světovým rychlostním rekordem. Prioritou byla na jedné straně demarkační čáry obnova průmyslu a normálního chodu života, na druhé revoluce proletariátu. Že se zrovna naše zem nacházela na té špatné straně, s tím už teď nic neuděláme. A tak v době, kdy Klement Gottwald hlásal k lidu, že se právě vrátil z hradu, ve Velké Británii dokončovala automobilka Jaguar roadster označený jako XK120.

O rok později tento dvoumístný automobil uháněl rychlostí 201 km/h a stal se tak prvním sériovým produkčním autem, které překonalo tehdy magickou rychlost 200 km/h. Jaguar XK120 se vyráběl od roku 1948 do roku 1954. Označení 120 znamenalo maximální rychlost v mílích za hodinu, v tomto případě 193 km/h. Auta bez čelního okna a s dobře seřízeným řadovým šestiválcem 3,4 l (základ měl 160 koní) se ale dostala právě přes 200 km/h.


V roce 1954 ale dorazilo trochu jiné auto – Mercedes-Benz 300 SL. Jako první přišel s funkčním mechanickým vstřikováním paliva a jeho třílitrový řadový šestiválec ze sebe dostal výkon 215 koní. Ačkoli Mercedes sliboval závratné rychlosti, model 300 SL se v roce 1955 dostal „jen“ na 225 km/h. Přesto to v té době bylo nejrychlejší auto na světě, aspoň tedy oficiálně. Zpřevodování nicméně umožňovalo dosáhnout teoreticky na 260 km/h, ale žádný sériový Mercedes 300 SL tak rychle nejel.


V roce 1961 ale titul putoval opět do Velké Británie. Aston Martin představil model DB4, který si vzal do parády Zagato. Spádové karburátory Weber dokázaly do řadového šestiválce 3,7 litru dostat tolik benzínu, že auto posílalo na zadní kola přes čtyřstupňový manuál výkon přes 300 koní. Není divu, že pro něj maximální rychlost 247 km/h nebyla problém. Neoficiálně se tento model dostal i přes 250 km/h.


Nedlouho potom se ale do hry vložili Italové. V roce 1963 totiž automobil Iso Rivolta Grifoosmiválcem Chevrolet 5,4 l o výkonu 355 koní dosáhl na nejvyšší rychlost 259 km/h. Na dlouhou dobu to bylo nejen nejrychlejší auto na světě, ale také zahájilo italský boj o to, kdo se dostane v maximální rychlosti ještě dál.


Rok 1967 znamenal představení supersportu Lamborghini Miura, který byl zároveň nejrychlejším produkčním autem světa. S dvanáctiválcem se dostal na 275 km/h, i když jsme si v samostatném článku napsali, že díky mizerné ovladatelnosti prvních exemplářů byla taková rychlost velmi nerealistická.


Jenže už o rok později putovala pomyslná trofej jinam. Ferrari totiž představilo model 365 GTB/4 Daytona, který se díky dvanáctiválci 4,4 litru o výkonu přes 350 koní uměl rozjet na 280 km/h. Pak ale přišla ropná krize 70. let a na dlouhou dobu se nic nedělo. Vlastně se během té doby žádné auto o rekord ani nepokoušelo. Automobilky experimantovaly s alternativními pohony, řešila se spotřeba a nad supersporty se stahovala mračna.


A pak si Ferrari v 80. letech uvědomilo, že by bylo vhodné posunout laťku zase o kousek dál. Představil se model Ferrari 288 GTO s přeplňovaným osmiválcem 2,86 l. Výkon lehce přes 400 koní a točivý moment 500 Nm dovolovaly překonat 300 km/h – vůbec poprvé tak nějaké sériové auto jelo. Při testu magazínu Auto, Motor und Sport v roce 1985 se ručička zastavila na hodnotě 303 km/h.


V roce 1986 se ale pohár stěhoval do Německa. Porsche 959, které se dá považovat za nejpropracovanější auto své doby a které vlastně napovědělo, kudy se budou moderní supersporty ubírat, dosáhlo na 314 km/h. Pokud se podíváte na dnešní auta, třeba na Nissan GT-R nebo McLaren MP4-12C, jsou mu vlastně velmi podobná – malé motory, velká turba a výkonné počítače, které kontrolují všechno.


Ferrari ale zřejmě skutečnost, že mu Porsche sebralo titul nejrychlejšího auta, bralo jako obrovkou morální prohru. A tak se do věci vložil supersport Ferrari F40, který hned v roce 1987 zase odvezl titul do Itálie. Na 326,2 km/h byli už Němci krátcí.


Na přelomu 90. let docházelo k recesi, přesto se na superrychlá auta úplně nezapomnělo. Výrobci ale spíše hledali cestu, jak udělat motor efektivnější a jak snížit emise. Přesto se v roce 1991 ukázal automobil Bugatti EB110 GT. Dvanáctiválec 3,5 litru dopovala čtyři turbodmychadla, takže dosahoval výkonu 560 koní. Magazín Auto, Motor und Sport s ním jel 336 km/h – nejrychleji ze všech produkčních aut v historii.


A tím začala další bitva. Už o rok později se Jaguar XJ220 v silničním testu britského Autocaru rozjel na 343 km/h. Sice to nebylo slibovaných 354 km/h (odkaz na číslo 220, tedy 220 mil za hodinu), ale pořád to bylo nejrychleji na světě.


Další rok se představil McLaren F1. Jeho dvanáctiválec 6,1 litru s výkonem 627 koní měl s lehkým a aerodynamicky velmi zdařilým autem málo práce. McLaren dosáhl na 372 km/h, kdy se jeho motor dotkl omezovače otáček. Po odmontování omezovače pak auto uhánělo v roce 1998 dokonce 391 km/h, takže ještě vylepšilo svůj rekord.


Koncem 90. let už byla rychlost 300 km/h pro exkluzivní sportovní vozy samozřejmostí, přesto se zdála hranice 400 km/h technicky nedosažitelná. No, dneska už to číslo tak dramaticky nezní, protože víme, že existuje něco, co se jmenuje Bugatti Veyron.


Rok 2005 tak byl zlomový – vůbec poprvé jelo nějaké silniční auto rychleji než 400 km/h. Šestnáctiválec v Bugatti Veyron o výkonu 1001 koní dotlačil auto na 408,5 km/h. A to byl také rok, kdy se začali ostatní snažit Veyron aspoň symbolicky porazit. Nakonec se to některým firmám podařilo a uvedly do běžného provozu poněkud extrémistická auta, která byla rychlejší.

Úpravci 9ff ale rekord moc dlouho nevydržel, protože koncem roku 2007 nastoupil vůz SSC Ultimat Aero, který dosáhl na 412,3 km/h. Ovšem když vedle sebe postavíte Veyron a SSC, hned vám bude jasné, kterým autem byste raději jezdili. Veyron je prostě famózní v tom, že funguje jako obyčejné auto – má klimatizaci, vyhřívané sedačky, navigaci, luxusní výbavu a kufr. Je to takový Volkswagen Golf, který může jezdit přes 400 km/h.


A aby Bugatti utlo veškeré spekulace, kdo je tu nejrychlejší, v červnu 2010 se upravený model Veyron Super Sport s výkonem zvýšeným na 1250 koní a s modifikovanou aerodynamikou dostal na šílených 431 km/h. Takhle rychle pak může jezdit jen pět produkčních aut, ostatních dvacet kusů z limitované edice je omezeno na 415 km/h. I tak jsou ale oficiálně nejrychlejšími auty planety.


Za dvaašedesát let se tak maximální rychlost silničních vozů více než zdvojnásobila. Když to přepočítáme, tak se každý rok auta zrychlí o 3,71 km/h. Uvidíme, kam až tohle povede. Ne snad, že bychom chtěli každý den do práce po magistrále jezdit čtyřstovkou, ale je hezké sedět v autě, o kterém víte, že to snadno svede.

5.10.2012 9:40| autor: Dalibor Žák

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist