Legendy minulosti: Lotus Omega

Navenek vypadá jako vytuněný Opel Omega, ale ve skutečnosti patří mezi zakladatele rodu supersedanů, před kterým se klepalo strachy i BMW M5.

K tomu, abyste se začali vrtat v historii jednoho z nejšílenějších sedanů všech dob, stačí málo. Novinka, že Opel začne vyrábět městské supermini Adam, a že si jednou večer pustíte na playstationu Gran Turismo 5. Jak to spolu souvisí? Nijak, ale proč prostě nemluvit o autě, které vás jako první při nudném večeru a koukání do obrazovky napadne?

Koncem 80. let ještě Opel patřil pod koncern General Motors a jednoho dne přišel příkaz od toho nejvyššího vedení: "Postavte sedan na bázi Omegy, který dá stovku pod 6 sekund." K britskému Lotusu tak putovalo to nejlepší, co u Opelu dokázali vyrobit - hranatá Omega s čtyřiadvacetiventilovým řadovým šestiválcem 3,0 litru.

Opel se sice snažil a v té době nedávala třílitrová Omega se zesíleným blokem motoru špatné výkony - měla 207 koní a stovku zvládla za 7,7 sekundy. Jenže to bylo daleko za požadavky GM, takže do hry vstoupil Lotus. Fungoval totiž jako "tuner", kdy auto odstrojil, předělal, vyměnil potřebné díly, dal znovu dohromady a pustil pod svojí značkou na silnice.

Lotus zachoval vrtání, změnil ale zdvih motoru a objem tak vzrostl na 3,6 litru. Snížená komprese a především dvě turba Garett T25 si važádala prakticky kompletní přepracování vnitřností motoru. Nápor na sériové komponenty by byl smrtící (tady by si "odborní" čiptuneři měli vzít ponaučení). Výkon motoru totiž vzrostl na papírových 382 koní a točivý moment na děsivých 568 Nm. Skutečné hodnoty se ale v závisloti na podmínkách, palivu a náladě motoru pohybovaly v rozmězí plus minus deset procent (spíše ale plus...).

Jediná převodovka, která dokázala výkon na zadní kola dostat, se v regálech General Motors nacházela v krabicích s logem Corvette ZR1. Měla šest rychlostí a díky upravenému stálému převodu a samosvornému diferenciálu z Holdenu Commodore V8 poskytovala skutečně smrtící rychlosti. Auto totiž nemělo "americky" dlouhou pětku a šestku, místo toho nabízelo poměrně krátké odstupňování.

Lotus Carlton (nebo Omega s volantem vlevo) se na stovku dostal za 5,4 sekundy a upaloval rychlostí až 283 km/h (prakticky stejně rychle jako Lamborghini Countach). Tedy, aspoň podle údajů výrobce. Některá neoficální měření se údajně dostala na necelých 300 km/h. Také nebyl problém auto upravit a několik šílenců si nechalo vyměnit turba, mezichladič a řídící jednotku - Lotus Omega pak měl klidně i 600 koní a jezdil pohodlně přes 300 km/h.

Opel chtěl prý postavit aspoň 1100 aut, aby se mu projekt vyplatil. Nakonec ale vzhledem k velmi odvážné cenovce skoro 50 000 liber a především stagnaci trhu na počátku 90. let skončila produkce na 950 kusech. Z vyrobených aut jich jen 320 neslo logo Carlton a 630 hrdé označení Omega.

Co stojí za (ne)úspěchem auta? Odborníci se domnívají, že především velmi nenápadný vzhled. Jenže to je právě trošku sporné, protože právě vzácnost a především nenápadnost (respektive skutečnost, že auto vypadalo jako vytuněný konzumní Opel za pár šupů) stojí za ikoničností tohoto vozu.

Lotus Carlton byl například velmi oblíbený u mafiánů. Třeba britská policie neměla nic rychlejšího a hlavně - hledejte pachatele podle popisku "zablácený Opel Omega v černé barvě". Takových jezdily v Anglii tisíce...

Ale žádné nejezdily tak rychle a především tak divoce. Ten zátah po "nádechu" turbodmychadel a nekončící příval síly musel učarovat každému, kdo se nesvezl ničím, co se nejmenuje Alpina B10 Bi-Turbo (to byl jediný oficiálně rychlejší sedan). Řidiči si také pochvalují poměrně snadnou řiditelnost i bez ESP nebo kontroly trakce. Rychlý převod řízení a samosvor dovolují hlídat si prokluz zadních kol a malá prodleva v dodávce výkonu zaručí, že se vám zadní kola neprotočí hned - ale asi tak za půl vteřiny...

Další články o Lotus

Lotus Omega se možná neprodával tak dobře jako BMW M5, ale vlastnili ho skuteční znalci, kteří ví, co chtějí. Tohle auto si vybudovalo ikonický status prakticky okamžitě a obáváme se, že na ceně jen tak ztrácet nebude. Spíše naopak - udržovaná auta se prodávají za zatraceně velká částky a ty stále porostou.

Zatímco BMW M5 se stalo trošku frikulínským nástrojem pro dokazování si velikosti ... ehm, no... společenského postavení, Lotus Omega je kladně hodnocen jen ve velmi úzkém kruhu znalců. Pro všechny ostatní totiž máte jen starý hranatý Opel Omega z bazaru. Ale v tom je právě to kouzlo, za které musíte zaplatit - výjimkou nejsou cenovky v přepočtu i přes milion korun.

Pokud máte zálusk, přejeme vám to. Vězte, že servis bývá v pořádku, neboť auta vlastní zpravidla pečliví znalci. Ale s tím se právě pojí i jeden problém - skoro nikdo nechce celkem pochopitelně své auto prodat. A pochybujeme, že po tomto článku se situace nějak zásadně změní.

Dalibor Žák

• Komentáře ke článku
• Tisknout