Legendy minulosti: Lancia Delta

Rozepisovat se o všech vítězstvích a úspěších automobilu Lancia Delta HF Integrale v rally jednoduše nejde. To by každá sezóna světového šampionátu v rally od roku 1987 až do roku 1992, kdy Lancia získala rekordních šest mistrovských titulů v poháru konstruktérů v řadě, vydala na samostatný článek. Pojďme se spíše podívat na historii vzniku tohoto auta a aspoň obecně zmapovat některé důležité modely. Lancia Delta totiž vznikla jako naprosto obyčejný hatchback s pohonem předních kol, který měl konkurovat třeba Fordu Escort nebo Volkswagenu Golf. A docela se mu to dařilo, především díky dobré technice a designu od Giugiara.

Lancia Delta velká fotogalerie

Auto například hned v roce svého uvedení na trh získalo prestižní ocenění Car of the Year 1980. A to ještě uživatelé nevěděli, že Lancia Delta nebyla jen hezká a docela schopná na silnici, ale především nezvykle spolehlivá a odolná. Na tom měl totiž podíl i Saab, který Lancii Delta prodával pod označením Saab-Lancia 600 na domácím trhu.A právě díky vlivu Saabu dostalo auto velmi zdařilou protikorozní ochranu a v chladném klimatu fungovalo jako žádné jiné italské auto před tím. A dlouho dobu i potom… Možná i právě robustní konstrukce byla důvodem, proč si Lancii Delta oblíbilo tolik lidí, ale také amatérských a začínající závodníků.

Teď se ale vraťme na začátek 80. let, kdy se Delta ukázala. Ze slávy upadala Lancia Stratos a automobilka akorát začínala práce na novém speciálu pro skupinu B – Lancii 037. Se závoděním s modelem Delta ještě asi nikdo neuvažoval, možná právě proto mělo první auto pohon předních kol a konvenční motory 1,3 a 1,5 litru. Později dorazila silnější šestnáctistovka a také model se vstřikováním paliva.

Zajímavé už byly modely 1.6 HF Turbo s výkony 130 a později 140 koní, pro které už nebyla dvoustovka problém a v roce 1984, respektive 1985 to bylo velmi rychlé auto. Změnu ale znamenal model Lancia Delta HF 4WD, který přinesl poprvé do sériové výroby Lancie Delta pohon všech kol. Mezinápravový diferenciál posílal dozadu něco přes 40 % výkonu.

V roce 1985 se ale začala psát závodní historie vozu Lancia Delta. Tehdy automobilka nasadila model Lancia Delta S4. Ten sice vypadal jako sériové auto, ale pokud se podíváte pořádně, rozpoznáte nafouknutý zadek a velké vstupy vzduchu. Pod povrchem totiž byla pouze dvoumístná karoserie, místo zadních sedaček a kufru byl čtyřválec 1,8 litru s přeplňováním turbem a kompresorem.Lancia Delta S4 měla oficiálně výkon 550 koní a na stovku necelou tunu vážící automobil akceleroval za 2,5 sekundy. Na šotolině. Vzniklo i několik silničních aut kvůli homologaci a vypadají vskutku brutálně. Ostatně, podívejte se do galerie. Něco takového dnes potkat, tak to člověku nažene strach…

Jenže sezóna 1986 byla pro vozy skupiny B a S poslední. Od příštího roku už se nezávodilo, takže projekt Lancia ECV pro skupinu S zůstal jen ve fázi zkušebního prototypu z kompozitů, který měl výkon přes 600 koní. Od roku 1987 ale nasadila automobilka v rally silniční vozy Lancia Delta s pohonem všech kol a tak se začala psát nová slavná historie.

Základ totiž měla automobilka velmi dobrý. Přeplňovaný dvoulitr ve voze HF Integrale 8v měl výkon 185 koní a to bohatě stačilo na soupeře se slabšími motory. Lancia ale měla trochu problém s tím, že pravidla dost omezovala konstrukci vozu. Přesto hned v první sezóně vyhrála sedm z jedenácti závodů a uzmula titul jak mezi jezdci, tak i v poháru konstruktérů. Pohár konstruktérů pak nepustila, až v roce 1993.

V roce 1989 přišla nová verze Lancia Delta HF Integrale 16v. Posílila na 200 koní a středový diferenciál nyní posílal více výkonu dozadu – konkrétně 53 %. To pomohlo zlepšit ovladatelnost. Silniční verze pak hravě dosáhla na 220 km/h a stovku uměla už za 5,7 sekundy, což je zatraceně rychle i na dnešní poměry.Nový šestnáctiventilový motor také dostal turbodmychadlo Garrett T3 s rychlejší reakcí a díky funkci „overboost“ dosahovala pohonná jednotka točivého momentu až 300 Nm. Důležitou novinkou bylo i to, že motor už počítal s pozdějším zavedením bezolovnatého benzínu a nepotřeboval další úpravy.

V roce 1991 se pak ukázala nová Lancia Delta HF Integrale Evoluzione, která měla širší rozchod kol, což mělo zlepšit stabilitu i ovladatelnost. Motor dále posílil na 210 koní, což kompenzovalo nárůst hmotnosti. Auto totiž bylo poměrně luxusně vybaveno a mělo posilovač řízení, ABS od firmy Bosch a také klimatizaci.

Další verze Evoluzione 2 z roku 1993 už měla i katalyzátor. Přesto měl motor větší výkon, protože automobilka použila řídící jednotku Marelli, která kontrolovala nejen vstřikování, ale chod celého motoru. Už to vlastně byla poměrně moderní pohonná jednotka a výkon 215 koní a točivý moment 314 Nm pro ni nebyly problém. I díky takovým funkcím jako byl senzor „klepání“ byl poslední čtyřválec spolehlivý a méně choulostivý na kvalitu paliva na různých trzích.

Výroba byla ukončena v roce 1994, kdy se Lancia už nedokázala kvůli nedostatku financí (a sílící konkurenci) v rally pořádně prosadit. Přesto auto zůstalo v duších automobilových nadšenců hodně dlouho a dnes si již drží své ikonické postavení – na rozdíl od nástupce a především nové generace, která se místo závodů v rally soustředí na styl.

Najít dnes hezký kousek s pohonem všech kol a přeplňovaným motorem dá dost práce, protože si je majitelé drží a když už je některý na prodej, tak za poměrně velké peníze. To by vás ale nemělo odradit, protože si Lancia Delta HF Integrale velmi dobře drží cenu a zájem o ní je po celém světě. Takže pokud máte příležitost koupit funkční kus s jasnou historií, neváhejte. Ceny už níž nebudou.