Legendy minulosti: Lamborghini Miura

Když tohle superauto přišlo koncem šedesátých let, založilo vlastně úplně novou kategorii – dvoumístná superkupé s velkým a silným motorem uprostřed.

Pravděpodobně jste zaznamenali, že jsme tento týden přinesli test Lamborghini Gallardo LP 560-4. Není to auto, ke kterému by se člověk v našich podmínkách dostal jednoduše a často a už vůbec to není auto, které by mohlo projít klasickou týdenní testovací procedurou včetně návštěvy našeho testovacího polygonu. Ale o tom teď mluvit nebudeme, podíváme se do historie automobilky Lamborghini a jejích superaut, nad kterými žasnul svět.

Jméno Lamborghini fungovalo už dlouho jako výrobce traktorů, ale jako automobilka vlastně existuje teprve od roku 1963. Už v roce 1963 se ukázal model 350 GT a později 400 GT, následovaný modely Espada a Islero. Všechny měly velký dvanáctiválcový motor vpředu. Jenže už v roce 1965 automobilka ukázala koncept vozu, který měl přinést něco zcela nového.

Na autosalonu v Turíně v roce 1965 ukázalo Lamborghini šasi s motorem uprostřed a svět přemýšlel, co se vlastně chystá. Celé to koncepcí připomínalo veleúspěšný Ford GT40. Už na jaře 1966 na autosalonu v Ženevě Lamborghini odhalilo prototyp P400, ze kterého mělo silniční auto vzniknout. Veřejnost byla šokována.Vývoj vlastně probíhal potají, kdy tři technici automobilky vymýšleli nové auto, které by bylo schopné nejen na silnici, ale i na závodní dráze. Možná právě proto tolik Lamborghini Miura připomíná Ford GT40, jehož koncept slavil úspěch například v Le Mans. Když byl pak projekt rozdělaného auta předložen vedení, tomu se zalíbil a nechalo ho dokončit.

Koncepce s uprostřed uloženým dvanáctiválcem napříč byla nová nejen pro automobilku, ale vlastně pro celý průmysl, protože vývoj probíhal ještě v době, kdy se upřednostňovala koncepce s motorem vpředu podélně. I přes nezvyklý koncept a vlastně jen pojízdné šasi byli návštěvníci výstavy v Turíně nadšeni a prý skládali zálohy, aniž by věděli, jak auto bude vypadat.

To ostatně nevěděl ještě vůbec nikdo, protože Marcello Gandini pod vedením Bertoneho design vozu dokončil jen pár dní před autosalonem v Ženevě v roce 1966. Zajímavé je, že si nikdo nebyl jist, jestli se dvanáctiválec vůbec do „placatého“ návrhu od Bertoneho vejde, takže původní plán zněl vrazit doprostřed vozu olověné závaží a zapečetit kapotu.

Pozitivní reakce veřejnosti a tisku rozhodly o tom, že se auto bude do konce roku vyrábět. Prototyp P400 změnil jméno na Miura podle druhu španělského býka. Tento trend pojmenovávání vozů Lamborghini vydržel dodnes. Miura se stala slavnou třeba i díky filmu The Italian Job z roku 1969, kde se objevila v úvodní scéně.

​První verze Lamborghini Miura poháněl dvouvačkový čtyřlitrový dvanáctiválec se čtyřmi karburátory Weber převzatý z modelu 400 GT a vyladěný na 350 koní a 355 Nm. Hodně ale záleželo na konkrétním nastavení karburátorů. Aby Lamborghini ušetřilo místo, použilo stejnou koncepci jako Austin Mini – motor byl v jednom bloku s převodovkou. Teprve pozdější verze SV se samosvorem používala oddělené mazání se speciálním olejem.Jedna zajímavost z výroby: povídá se, že první asi stovka vozů Miura byla vyrobena z tenčí oceli, proto jsou tyto vozy i lehčí. Ehm, respektive byly… Prý rezly neuvěřitelnou rychlostí, takže byly jejich panely stejně později vyměněny za silnější a těžší, ovšem korozi odolnější.

Lamborghini Miura mělo velký potenciál a svého času se jednalo o nejrychlejší auto na světě. Mělo být schopno jezdit přes 250 km/h a stovku auto zvládlo za nějakých šest sekund, což je velmi rychlé i na dnešní poměry. A teď si to představte koncem 60. let, kdy auto, které zvládlo stovku pod 20 sekund a jelo 130 km/h bylo považováno za sportovní…

Jenže s velkou rychlostí se objevil jeden „menší“ problém. Miura byla navržena jako krásné auto a trošku se zapomnělo na aerodynamiku, která nebyla kde zkoušet. Tehdy se ještě vozy nenavrhovaly počítačem ve větrném tunelu. Příď Miury se tak potýkala s nestabilitou, neboť v rychlostech přes asi 140 km/h se začala nadlehčovat. Ačkoli tedy auto mělo jezdit rychleji než 250 km/h, málokdo si troufl pokořit dvoustovku – auto bylo prakticky neřiditelné.

První Miury se mezi lety 1966 a 1969 vyrobilo 474 kusů. V roce 1968 se ukázal model Miura S, který měl upravený dvanáctiválec s větší kompresí, výkonem 370 koní a točivým momentem 388 Nm. Díky větší hmotnosti (Miura S přibrala asi 150 kg se vší luxusní výbavou) a přenastavenému podvozku trošku zmizel problém s nadlehčováním přídě, přesto bylo auto stále velmi nestabilní. Testovací jezdci model Miura S ale dostali prý na 276 km/h. Mezi lety 1968 a 1971 bylo vyrobeno jen 140 vozů Miura S.

​V letech 1971 a 1972, kdy už se pracovalo na modelu Lamborghini Countach, bylo vyrobeno ještě 150 vozů Lamborghini Miura SV. Ta dostala nový motor s přepracovaným profilem vačky a novými karburátory. Výkon povyskočil na 385 koní, točivý moment zůstal nezměněn.Posledních 96 vozů Miura SV dostalo samosvor, který si vyžádal jinou převodovku s oddělením mazáním. To ale mělo výhodu – zvýšila se tím spolehlivost, neboť dřívější modely trpěly na poruchy způsobené kovovými úlomky z převodovky, které mohly volně putovat ve společné olejové náplni do motoru… Poslední Miuru SV poznáte také podle toho, že zmizely „řasy“ kolem světlometů.

Na bázi modelu Miura vzniklo i několik speciálních vozů na zakázku a prototypů. Zajímavostí je třeba automobil P400 Jota, který sestrojil testovací jezdec Bob Wallace jako vůz vyhovující pravidlům FIA pro kategorii J. Výrazné aerodynamické úpravy zlepšily stabilitu a Lamborghini používalo auto k testování. Nakonec ho prodalo v roce 1971 soukromníkovi, který ho prakticky ihned po předání naboural a auto shořelo. Později prý vzniklo ještě několik replik vozu Jota a také jedinečný Roadster a Spider.

Lamborghini Miura se přestalo vyrábět v roce 1972 a vlastně nebylo nahrazeno až do roku 1974, kdy se objevil model Countach. Miura je nyní velmi ceněný sběratelský kus a prakticky všechny vozy k prodeji jsou ve velmi dobrém stavu. Tomu ale odpovídá i jejich cena, neboť tohle je vyloženě investice. Je zvláštní, že na rozdíl od konkurenčního Ferrari vozy Lamborghini nikdy nezískaly své jméno na závodní dráze, přesto si vybudovaly ikonický status.

Jestli byste chtěli investovat, pár vozů Lamborghini Miura na prodej najdete. Nejlevnější jsme našli za 450 000 eur, ale nejsme si jistí původem, neboť k němu nebyly žádné informace. Pak už se ale pohybujeme ve sféře 600 000 eur, nebo spíše blízko milionu za auto s jasnou historií a v originálním stavu. Takže si připravte aspoň dvacet milionů korun a můžete začít hledat.

Měření a technické údaje

Motor
Konstrukcevidlicový dvanáctiválec
Palivobenzín
RozvodDOHC
Plněníatmosférické sání
Uloženíuprostřed napříč
Zdvihový objem (cm3)3929
Kompresní poměr10,7 : 1
Vrtání x zdvih (mm)82,0 x 62,0
Převodovkapětistupňová manuální
Poháněná kolazadní
Podvozek
Pneumatiky vpředuFR70 HR 15
Pneumatiky vzaduGR70 VR 15
Výkon a spotřeba
Nejvyšší výkon (kW/k v ot./min.)283 / 385 v 7850 ot./min.
Točivý moment (Nm)388 v 5500 ot./min.
Výkon/hmotnost (k/t)296,6
0-100 km/h (s)5,5
Nejvyšší rychlost (km/h)288
Spotřeba paliva (l/100 km)21
Rozměry a hmotnosti
Délka (mm)4360
Šířka (mm)1760
Výška (mm)1060
Rozvor náprav (mm)2500
Provozní hmotnost (kg)1298 (suchá)
21.9.2012 9:00| autor: Dalibor Žák

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist