Legendy minulosti: BMW M1

O superautu od BMW se mluví už dlouho a koncept BMW M1 Homage byl jistou nápovědou, že by něco vzniknout mohlo. Ale pak jsme tu měli speciály pro závody tahačů, dieselová SUV v empaketu a elektrickou předokolku. A na vývoj pořádného supersportu nezbyl čas a peníze. To je divné, třeba konkurenční Mercedes a Audi na supersport mají času dost…

Ale nechme marketing BMW marketingem. Ikonický model BMW M1, o kterém dnes bude řeč, měl původně být jen závodní speciál pro skupinu 5. Jenže poměrně zásadní změna pravidel během vývoje nutila BMW postavit minimálně 400 silničních aut. A tak mnichovská značka rychle hledala někoho, kdo jí s tím pomůže.

Vůz BMW M1 tak začal vznikat ve spolupráci s italskou automobilkou Lamborghini, která měla přeci jen zkušenosti se stavbou rychlých aut s motorem uprostřed. Jenže Lamborghini se dostalo do finančních potíží a BMW celý projekt muselo dotáhnout samo. Původně se totiž auto mělo u Lamborghini i vyrábět.Nakonec to celé bylo logisticky velmi komplikované. Italská firma Marchesi stavěla trubkový rám a podvozek, což byl pozůstatek práce od Lamborghini. Na hotový základ se pak montovaly nýtováním a lepením plastové panely karoserie navržené Giugiarem ve studiu Ital Design a nakonec firma Baur ve Stuttgartu zakomponovávala pohonné systémy a interiér. Výsledek už pak putoval do BMW, kde se to celé odzkoušelo a doladilo. Zdá se to možná složité, ale pro BMW bylo tohle nejefektivnější východisko, protože samo by si ručně postavilo za rok ani ne 100 aut. Takhle byla celá série postavena mnohem dříve.

Design BMW M1 se inspiroval v konceptu BMW Turbo z roku 1972. Ten byl založen na modelu BMW 2002 Turbo a poháněla ho přeplňovaná šestnáctistovka o výkonu kolem 200 koní, která posílala výkon na zadní kola přes čtyřstupňový manuál.

BMW Turbo ale nebyl ani tak koncept supersportu, jako spíše ukázka, co BMW svede (navrhl ho designér Paul Bracq) a především, jak se budou vyvíjet bezpečnostní systémy a technologie. Přední a zadní část totiž byly pěnou napuštěné nárazníky schopné pohltit menší nárazy, aniž by se poškodila karoserie. Minule jsme si u Porsche 944 napsali, že to bylo první sériové auto s plastovými nárazníky zakomponovanými do designu karoserie, ale inspiraci určitě čerpalo i u tohoto konceptu BMW. Zajímavostí byl i radarový protikolizní systém, který se do sériové výroby (v pokročilejší podobě) dostal až o nějakých třicet let později…Ovšem zpátky k BMW M1. Jeho design byl silně ovlivněn právě konceptem Turbo, ale studio Ital Design uhladilo německou oteklost a přidalo naopak střízlivou italskou lehkost a eleganci. Bez znáčku BMW by tohle auto člověk tipnul spíše na nějaké De Thomaso nebo Lamborghini, že? Elegantní proporce měly i jednu velikou výhodu – aerodynamickou efektivitu. Vlastně jediný trochu rušivý prvek byl přední spoiler pod nárazníkem, který zabraňoval hromadění vzduchu pod autem, což pomohlo zvýšit stabilitu, přítlak a ovladatelnost. I díky tomu si BMW M1 vystačilo na velké rychlosti se skromným motorem.

K pohonu byl vybrán řadový šestiválec M88/1 o objemu 3,5 litru, který byl vybaven mechanickým vstřikováním pro každý válec. Motor technicky vycházel ze závodní jednotky M49 použité u BMW 3.0 CSL. Výkon silničního auta byl slušných 277 koní, což se nemusí zdát na supersport moc, ale BMW M1 akcelerovalo na stovku za méně než šest sekund a uhánělo přes 260 km/h. A to tehdy opravdu stačilo. Další výhodou velmi moderního motoru byla nejen vysoká spolehlivost, ale i efektivita. Spotřeba BMW M1 byla jen kolem deseti litrů na sto kilometrů, což byla asi tak polovina toho, co potřebovaly konkurenční supersporty.

Původní ostré závodní nasazení BMW M1 ale stroskotalo na neustálých změnách pravidel a tak asi nejslavnější bylo použití závodních vozů k vlastní sérii Procar, která se jezdila v letech 1979 a 1980 vždy jeden den před evropským závodem Formule 1. Divácky to byly velmi atraktivní závody, neboť mezi jezdci startovaly i hvězdy z Formule 1. Především to byl ale skvělý marketingový nástroj, jak ukázat na schopnosti divize M automobilky BMW. No, vývoj v osmdesátých letech a vozy jako BMW M3 a BMW M5 ukazují, že se automobilce tento tah zřejmě vyplatil.BMW M1 ale soutěžilo i jinde a dokázalo vyhrávat nebo se aspoň dobře umístit, ale rozhodně nezískalo na závodní dráze takové ikonické postavení jako Porsche 911, proti kterému se původně mělo na okruzích v tzv. „siluetách“ postavit. Přesto sebralo několik důležitých umístění ve vytrvalostních závodech po celém světě.

Protože se ale nikdy původně závodní projekt nevyráběl v takové míře jako konkurence, vzniklo jen 456 aut (včetně prototypů a zkušebních vozů), jedná se o jedno z nejcennějších novodobých BMW. Ceny silničních aut se pohybují na částkách přes 100 000 eur a je jasné, že klesat už nebudou. Zvláštní je, že ačkoli se jedná o supersport z konce 70. let, je prý BMW M1 velmi použitelné a poměrně civilizované auto. Pověstná byla i slušná spolehlivost, pohodlí a již zmíněná rozumná spotřeba.

Až se divíme, proč BMW nepostavilo podobné auto během posledních deseti let. Motor má (když už ne šestiválec 3,2 l z minulé emtrojky, tak osmiválec 4,0 l z té současné) a historický odkaz také. Takhle se vlastně prvky z BMW M1 dostaly jen do hranatého BMW řady 8 z přelomu 80. a 90. let a do BMW Z1. Ale co my víme, třeba BMW chystá na oslavu 40 let divize M nějaké jiné překvapení než dieselové SUV s pohonem předních kol…