Land Rover Freelander eD4 S

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 7

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7

RADOSTI

Silný motor, pohodlný podvozek a komfort vůbec

STAROSTI

Méně kvalitní interiér, totální absence trakce, cena

Můžete objímat lední medvědy a nenávidět čtyřkolky, ale Land Rover s pohonem předních kol musí i na vás působit divně. Ne že bych chtěl Brity soudit, když přijde na ekologii, jsem pro mírný pokrok v mezích zdravého rozumu. Jen zrovna k Land Roveru mi to celé nesedí. Stop-start, snižování odporu vzduchu, redukční dieta… proč ne? Jenže předokolka je prostě podezřelá. Jakou rozumnou sadu argumentů si může k dealerovi přinést člověk, který chce odjet domů Freelanderem eD4?

Land Rover Freelander 2 velká fotogalerie

Problém je v tom, že Land Rover nic moc jiného než pověst výrobce skvělých terénních aut nemá. Jeho modely nejsou výjimečně spolehlivé, zvlášť kvalitní, ani levné – jsou přiměřeně schopné na silnici a dokonale nezastavitelné v terénu. Lákavý koktejl tradičních předností každoročně přesvědčí desítky tisíc lidí. Jenže pokud z rovnice odstraníte nezastavitelnost, co vlastně zbyde? Tři čtvrtě milionu za „přiměřeně schopné na silnici“. To je nešťastná kombinace, byť by zdobila sebepříjemnější auto.Příjemný Freelander eD4 je. Ani jsem nejdřív nevěděl, že jedu v předokolce. Nezdálo se to důležité. To je pro potenciální majitele dobrá zpráva – Freelander eD4 vypadá jako úplně normální neohrožený Land Rover. Změny snižující odpor vzduchu sotva postřehnete. Autu zůstal vysoký postoj i zvláštní interiér, kombinující předstíranou účelovost s nefalšovanou nízkou kvalitou. Land Rover stále trvá na velkých ovladačích, které „lze používat v rukavicích“, přestože laciné výmluvě pro použivání jednoduchých levných výlisků dávno nikdo nevěří. Zvlášť v předokolce.

Nenechte se však mýlit, Freelander je uvnitř vzdušný a jezdí se v něm skvěle. Od pozice za volantem po poslední přepínač je vše co do ergonomie v konejšivém pořádku. Služeb pohodlných sedadel budete využívat rádi. Prazvláštní kvalitu autu prominete – zvlášť když je vlastně součástí image Land Roveru, která vás do showroomu přilákala v první řadě.

Uživatelskou přvětivost auta posiluje pohodlný podvozek. eD4 jako první Land Rover nemíří do terénu, ale poddajnost svých příbuzných zdědil. Perfektně zvládá všechny poslední triky českých silničářů. Britové – nejen ti od Land Roveru – jsou ostatně právě na tohle experti. Pohodlnější auto budete mezi kompaktními SUV hledat těžko. Budiž ladičům z Velké Británie přičteno ke cti, že jejich stroj je také nečekaně dynamicky nadaný. Dokáže jet slušně rychle s jistotou zdánlivě neslučitelnou s jeho kolébáním a náklony. Jako u všech pohodlných aut musíte počítat s trochou kousavosti na limitu a neochotnou přední nápravou, ale pokud dodržíte jistá pravidla, bude Freelander spěchat s nadšením.

Nejslabší diesel v nabídce, čtyřválec o objemu 2,2 litru a výkonu 150 koní, je dobrý motor. Neoplývá kulturou projevu, ale do „terénního“ auta se hodí přímo výborně. Z okénka Freelanderu zní jeho dieselové rachtání div ne jako hudba. Pokud by vám zvuk vadil, stačí zavřít. Odhlučnění kabiny nelze než pochválit. Manuální převodovka a pohon jediné nápravy žerou minimum výkonu, takže 150 koní je na auto této kategorie víc než dost. Mezi sobě rovnými nebude Land Rover Freelander eD4 nikdy vypadat pomalý. Úsporná opatření navíc skutečně fungují, auto bez problémů a beze snahy jezdí za osm litrů na sto.

Spíš než výkonem čtyřválec zaujme točivým momentem. Ten vrcholí mocnými 420 newtonmetry. Nadstandardní síla vysvětluje podezřelé nadšení eD4 pro akceleraci a snad s ní souvisí také hrubší zvuk. Bohužel vysvětluje i jiné věci: nepříjmnou tuhou spojku a nedostatek trakce. Problém umocňuje obrovská výkonová díra pod sedmnácti stovkami otáček. Když jsem o pár odstavců výš psal, že předokolku nepoznáte na pohled, nedodal jsem, jak ji poznáte: Na první křižovatce. Freelander se ošklivě odkopal při řazení z jedničky na dvojku. Stačilo při pouštění spojky trochu přidat, a jakmile se motor pod dvěma tisíci nadechl, začal v mírném oblouku protáčet vnitřní kolo. Pod mostem a s otevřeným okénkem. Málem mě trefil šlak.

Postřehy z měření
Problémy s trakcí potvrzuje i letmý výlet na mostecký polygon. Pružné zrychlení z padesáti na osmdesát kilometrů v hodině za 3,57 sekundy říká, že ani nejlabší Freelander není žadný lenoch. Jenže měkčí podvozek, vysoké pneumatiky a nedostatek poháněných náprav mu pokazily výkony v ostatních disciplínách. Než Freelander zastaví ze stovky, ujede čtyřicet jedna a půl metru. To není vyložená tragédie, čtyřicet metrů přetáhly i Golf 1.2 TSI nebo Dacia Duster, jenže třeba Range Rover Sport TDV6 byl za stejných podmínek jako Freelander pod čtyřiceti. To jsou dva metry rozdílu, neboli celý přechod pro chodce.

Land Rover se nemůže vymlouvat na obtížné podmínky, měl sucho a patnáct stupňů. S kolem za 40,85 sekundy je novým rekordmanem, žádné jiné auto neobjelo na suchu okruh mosteckého polygonu tak pomalu. Příčin je několik a většinu už jsem jmenoval výš. Houpavý podvozek neumožňuje velké divočení v nájezdech do ostrých zatáček, brzdit je třeba s předstihem a přední kola mají zoufale málo trakce. Přilnavost není na SUV špatná, ale musíte počítat s mohutnou nedotáčivostí. Starší šestiválcový Freelander z novinářské flotily měl překvapivé sklony přejít náhle, přestože klidně, ke slabé přetáčivosti, pokud se řidič nechal unést jeho zdánlivou netečností a příliš odvážně kroutil volantem a ubíral plyn. Předokolka je spíš jen nedotáčivá.Jak jsem psal výš, za plavnou houpavostí auto stále ukrývá schopný podvozek. Ten je dvousečnou zbraní. Freelanderu zůstal na poměry třídy hluboký dynamický repertoár, ale musíte u všech povelů počítat s lehkou prodlevou. Pokaždé když zatočíte volantem, prvních pár desetin sekundy sežerou všechen pohyb dlouhé pružiny a měkká pouzdra, teprve když si auto řádně sedne, začne něco dělat. Freelander se dobře řídí na nějakých sedmdesát procent schopností, dál začne být nepříjemný. Je snadné přijet do zatáčky příliš rychle. Pak se ukáží temné stránky nadání auta a kvůli prodlevě mezi vysláním příkazu a jeho vykonáním je Freelander trochu nepředvídatelný. Pokud se dokážete donutit k plynulé jízdě, troufnu si tvrdit, že ani předokolka nebude na silnici výrazně pomalejší než třeba Honda CR-V.

Takže?
Freelander s pohonem předních kol nedělá špatně nic důležitého. Není bez chyb, ale to nebyl ještě žádný Land Rover. Freelander eD4 jistě vyčnívá nad průměr segmentu kompaktních SUV. Má pohodlný podvozek s přiměřenou dávkou dynamického talentu, dobrý naftový motor a sympaticky drsný výraz navrch. Dokonce i ten interiér, přestože na této cenové hladině nekvalitní, je po faceliftu tak nějak stravitelnější, až sympatický.

Jenže to neospravedlňuje cenu Freelanderu. Je drahý. Základních 712 tisíc korun vám koupí jen skromnou výbavu a ani verze S za 779 tisíc vás nebude rozmazlovat. Za takové parkovací senzory připlatíte deset tisíc na každém konci auta. S pohonem předních kol navíc Freelander přišel o to jediné, co ho odlišovalo od soupeřů. Mazda CX-7 je sportovně nadaná, Škoda Yeti rozumná, kvalitní a pohodlná, Chevrolet Captiva nabízí hodně muziky za málo pěněz. Land Rover Freelander je dobrý v terénu. Nebo se to o něm říká. Problém je, že se o něm neříká nic moc jiného a o verzi eD4 to neplatí.

Freelander udělal s faceliftem obrovský krok vpřed objektivně i subjektivně. Je to sympatické, schopné, příjemné auto, ale nějak nemůžu přijít na jednu věc: Proč kupovat předokolku? Je lacinou alternativou ke schopnějším příbuzným, jenže pokud nemáte peníze na pořádný Freelander, kupte si prostě něco jiného. Land Rover není auto pro chudé. Zbývá jediný relevantní důvod pro nákup eD4: Prostě se vám líbí a chcete s ním jezdit po městě. Pak ovšem tento text není určen vám.

Měření a technické údaje