Jak se prokazuje telefonování za jízdy – II. část

Čtěte také: Jak se prokazuje telefonování za jízdy – I. část

Dnes se podíváme na kvalitní důkazní argumentaci Nejvyššího správního soudu ohledně důvěryhodnosti výpovědí policistů jako svědků. Pokud to krátce shrnu, pak NSS uvedl, že obecně není důvod policistům nevěřit, což ale, jak uvedl, neplatí tam, kde někoho bezdůvodně zbuzerujou, jak se stalo v tomto případě, čímž vznikly pochybnosti, jestli policisté postupovali tak, jak měli a hlavně, jestli si s tím telefonováním nevymýšleli. Pojďme se proto podívat na jednotlivé argumenty NSS.

Nejprve k obecnému pravidlu ohledně důkazní nouze (mám za to, že když by se stejné principy aplikovaly např. v hojně zmedializovaném případu pana Laciny, nikdy nemohl dostat 5 let nepodmíněně).

„V řízení o přestupku se proto nelze spokojit s tím, že skutečnost, že obviněný se dopustil přestupku se jeví být pravděpodobnou, či dokonce nejpravděpodobnější, verzí skutkového děje. Existuje-li pochybnost, tj. ne zcela nepravděpodobná možnost, že skutkový děj se odehrál jinak než tak, že naplňuje všechny znaky skutkové podstaty přestupku, nepřipadá shledání viny spácháním přestupku v úvahu (in dubio pro reo).“Další argument se bude týkat důvodů, pro které by bylo možno napadnout nestrannost policisty, ale mnohem lépe ještě strážníka MP a který je obecně spojen s provázaností množství vybraných pokut a výší odměn. Lze z  toho vyvodit, že pokud je kdekoliv v systému nastaven finanční motivační prvek ohledně vybrané pokuty, lze výpověď policisty nebo strážníka napadnout jako nikoli nestrannou.

„To např. znamená, že pochybnost o nestrannosti policisty jako svědka může vzniknout tehdy, je-li policista hodnocen, a to přímo nebo nepřímo, skrytě či oficiálně, podle toho, s jakou úspěšností se mu daří dosahovat postihu jednotlivců za přestupky nebo jiná protiprávní jednání. Je-li tedy chválen či odměňován v případě, že se mu daří zjistit a odhalit vysoký či nadprůměrný počet přestupků, anebo je naopak kritizován či penalizován, nedaří-li se mu to. To pak je důvod ke zkoumání věrohodnosti, pravdivosti a přesvědčivosti jeho svědecké výpovědi. Nejvyšší správní soud v žádném případě nemá za to, že uvedené pozitivní či negativní motivační důvody nutně vedou v masovém měřítku k  tomu, že policisté jako svědci vypovídají vědomě nepravdu. Pouze upozorňuje, že mohou vést v některých případech k takovému jednání a v  jiných případech mohou vyvolat v policistovi subjektivní přesvědčení, že určité skutečnosti viděl, ač se nestaly, anebo naopak neviděl, ač se staly.“

Dále se NSS dostal k podstatě problému. Vedle sebe stály dvě verze. Obviněný tvrdil, že nejdřív přišla kontrola všeho možného (technický stav a alkohol) a když policisté nic nenašli, tak že si vymysleli to telefonování. Policisté tvrdili, že nejdřív viděli obviněného telefonovat a klasická buzerace ohledně povinné výbavy přišla až následně, když to nechtěl projednat v blokovém řízení na místě.

„Ze svědeckých výpovědí, zejména v těch částech, v nichž se shodují s  tvrzeními stěžovatele, však vyplývá významná pochybnost, zda je lze považovat za nezaujaté svědky. Při kontrole stěžovatele v souvislosti s  údajným telefonováním za jízdy totiž oba policisté projevili velmi neobvyklou horlivost a důkladnost, aniž by pro to vzhledem k okolnostem vyvstaly jakékoli zvláštní důvody. Stěžovatel i oba policisté shodně uvádějí, že stěžovatel byl podroben nejen kontrole dokladů a testu, zda není pod vlivem alkoholu, ale byl kontrolován technický stav vozidla a  povinná výbava. Podle tvrzení stěžovatele, které svědci nepopřeli, a  naopak nstržm. H. v podstatě potvrdil, byl kontrolován výstražný trojúhelník, klíč na kola, lékárnička, reflexní vesta, žárovky, ale i  shoda pneumatik s typem předepsaným pro provoz vozidla a stav dezénu rezervního kola, které bylo z tohoto důvodu třeba odmontovat z umístění na spodku vozidla. Z obsahu správního spisu přitom není patrné, že při  kontrole vyvstal důvod k podezření, že by některé z kontrolovaných prvků vozidla či jeho povinné výbavy nesplňovaly předepsané náležitosti. Kontrolu provedenou policisty tedy nutno považovat za namátkovou, neopřenou o konkrétní podezření z porušení předpisů a přitom nanejvýš rozsáhlou a důkladnou. Zejména kontrolu rezervy spojenou s nutností ji odmontovat lze vzhledem k absenci podezření, že s rezervou není něco v  pořádku, považovat za šikanu stěžovatele.“Velmi pěkně tady NSS „odsoudil“ standardní buzerační přístup policistů a  právem jej označil za šikanu. Jako široce použitelný argument zde navíc uvedl, že policisté nemohou „jen tak“ kontrolovat technický stav, ale jen když mají důvod se domnívat, že něco není v pořádku. NSS dále pokračoval:

„I kdyby byla pravdivá verze policistů, tedy bylo-li by důvodem nezvykle důkladné kontroly to, že stěžovatel odmítl „přijmout“ řešení přestupku v  přestupkovém řízení, samotný fakt, že takto policisté postupovali, a  tedy ve své podstatě použili důkladnou kontrolu jako jakýsi nátlakový prostředek vůči stěžovateli, vyvolává zásadní pochyby o jejich nestrannosti a nezaujatosti, a tedy i pochyby o objektivitě a  věrohodnosti jejich svědecké výpovědi. Otázkou je, jaká mohla být motivace policistů k takto razantnímu jednání vůči stěžovateli. Přijmeme-li za pravdivou výpověď policistů, že měli za to, že stěžovatel se dopustil přestupku spočívajícího v telefonování za jízdy, avšak poté, co se neúspěšně snažil se s policisty „domluvit“, odmítl věc projednat v blokovém řízení, lze se domnívat, že jedinými možnými motivacemi policistů k následné neobvykle důkladné kontrole stěžovatele a  jeho vozidla mohla být jakási „pomsta“ nebo snaha u něho přece jen objevit jednoduše prokazatelné porušení zákona, když postih za telefonování za jízdy se mohl policistům jevit jako důkazně nejistý, neboť vzhledem k tomu, že nepořídili fotodokumentaci či videozáznam stěžovatelova jednání, byl důkazně opřen jen o jejich svědecké výpovědi. Nelze vyloučit, že kontrola byla motivována oběma výše uvedenými důvody současně.“

Tady to NSS vystihnul přesně. Policisté to totiž pojali stylem: “Z něčeho jsme tě obvinili a ty se vzpíráš? No počkej, však my si už něco najdeme, kde se z toho nevykroutíš! To by bylo, abychom něco nenašli!“Velmi přesnou a tvrdou ránu zde NSS zasadil neprofesionálnímu a  vyděračskému přístupu policistů, kteří se snaží řidiči vyhrožovat postihem tím či oním, pokud obviněný polemizuje, případně pak neváhají zneužít svých pravomocí, „aby něco našli“ a mohli triumfovat a postavit do latě obviněného, který si, jaká hrůza, dovoluje předkládat argumenty, nesouhlasit, nebo se, bojím se to vůbec vyslovit, snaží obhajovat. To mi připomíná tu policistku, co mě jednou chytla za domnělý přestupek, o  kterém měla za to, že není šance, abych mohl odmítnout projednat na místě (jako kdyby nevěděla, že to lze vždy), ale když se mnou na místě nic nepořídila (navíc chtěla úplatek), začala hned s kontrolou technického stavu, aby si něco našla.NSS poslal policistům jasnou zprávu: „Jestli budete řidiče šikanovat, nebudu považovat vaše výpovědi za důvěryhodné a věci, na které nejsou jiné důkazy, odmítnu jako neprůkazné, protože v takovém případě vašemu slovu věřit nelze! Používejte jej s rozvahou, aby se na něj dalo spolehnout! Pokud je zprofanujete podobnou šikanou, nikdo vám věřit nebude!“

Oni by si totiž policisté měli uvědomit, že pokud má mít jejich slovo větší váhu, musí na něj být spolehnutí a ne že při první příležitosti odporu ze strany obviněného zneužijí své pravomoci v domnění, že jim se bude stejně nakonec věřit, aby obviněného zlomili.

JUDr. Tomáš Beran