Fullgas 2015: Mongolsko aneb jak jsme to viděli my
Flora je omezena jen na trsy tráv. Mongolové se dělí na pastevce, kteří celý život kočují a zbytek, kteří žijí běžný městský život. Jedno je však pojí dohromady, a to ochota pomoc. Pastevci žijí v jurtách, které mají vybavené jako byty.
Topí výkaly svého dobytka, které suší v úhledných pyramidách. Při naší návštěvě nám uvařili ovci a nabídli místní lahůdku – kumis. Toto zkvašené koňské mléko může být neškodné, ale také řádně alkoholické. Záleží na jeho stáří. Jedinou stinou stránkou místních je jejich tlačení. Na hranicích to chvilkami vypadalo, že je to poslední šance dostat do této země. Běhají od okénka k oknu. Šlapou po nás a pořád nás strkají. Vše ale s úsměvem. Není výjimkou, když uslyšíte češtinu. Mnoho Mongolů se za totáče vzdělávalo u nás a naší mateřštinu stále ovládají.
Dopravní zajímavosti. Vozový park je poskládaný ze sovětské nebo japonské produkce. Za osobáky vede uaz, za náklaďáky zil. Řidičů je málo a po většinou jsou ohleduplní. Velkým překvapením pro nás byly tahače v poušti a v horách. Tam, kde jsme se stěží protáhli na našich strojích, projíždějí místní truckeři s rozvahou. Specialitou Mongolska jsou cesty. Někde je asfalt a to i nový, ale většina cest jsou pisty. Dle vzdálenosti od Gobi jsou více či méně písčité. Asi nejhorší povrch je roleta. Nekonečný, vlnitý, tvrdý povrch, který do cesty vymlátila kola bez tlumičů. Na závěr bychom chtěli poděkovat za vřelé přivítání na našem velvyslanectví. Dále pak našim krajánkům, se kterými jsme strávili povedený večer v místním baru. Zvláštní dík pak patří Petrovi, který to celé zatáhnul.
