Ferrari F355

Současné produkci Ferrari určitě nelze vytknout nedostatek charisma a dramatických tvarů, ale pro mnoho fanoušků po celém světě zůstává nejkrásnějším Ferrari z posledních let právě F355. Vyrábělo se v letech 1994 až 1999 ve třech verzích – Berlinetta s pevnou střechou, GTS targa a Spider. V historii Ferrari navázalo na tradiční řadu menších sportovnějších modelů, kterým dalo v šedesátých letech základ Dino 206 s šestiválcovým motorem uprostřed. V té době bylo Dino radikálním odklonem od linie velkých dvanáctiválcových GT a svou nižší cenou přiblížilo zážitek z jízdy ve Ferrari mnohem početnějšímu publiku. Jeho popularita se pak přenesla na silnější osmiválcové verze, začínající geometricky hranatým typem 308 a pozdějšími 328 a 348 (vzpomeňte si na detektiva Magnuma), které v sedmdesátých a osmdesátých letech visely každému druhému klukovi nad postelí. Posledním modelem před příchodem ve všech směrech vylepšeného F355 bylo Ferrari 348tb, které se mu tvarově už velmi podobá.

Rozdíl mezi 348tb a F355 není na první pohled tak velký, ale po stránce charakteru, výkonu a jízdních vlastnosti to jsou dvě odlišné generace aut. Obzvláště motor je velkým historickým mezníkem a ve své době měl mezi atmosférickými motory se 109 koňmi na litr nejvyšší litrový výkon na světě. S devadesátistupňovým rozestupem řad válců a umístěním podélně uprostřed šel ve stopách takových legend jako F40 a 288GTO a díky mírně zvýšenému objemu oproti motoru ve 348 na 3,5 l, pětiventilovému uspořádání, ostrým vačkám, titanovým ojnicím, kovaným pístům, vysoké kompresi 11.1:1 a moderní řídicí jednotce Bosch točil přes osm tisíc otáček za minutu, ve kterých dával výkon 380 koní. Tomu odpovídají i jízdní výkony se zrychlením z nuly na sto za 4,7 s a maximální rychlost 295 km/h. Současná Modena má sice vyšší výkon, ale je také o něco těžší, přestože se pyšní nálepkou celohliníkového auta, a v řeči čísel to nedokáže o moc lépe. Podle vlastních slov Ferrari strčilo F355 ostatní konkurenty z vlastní stáje na testovacím okruhu Fiorano do kapsy. Bylo o sedm sekund rychlejší než 348tb a dokonce o čtyři sekundy rychlejší než dvanáctiválcový supersport 512 TR.

Při akci na okruhu i na silnicích hrál podvozek stejně důležitou roli jako motor a Ferrari ho vyvíjelo právě s cílem usnadnit řízení auta ve vypjatých situacích. S rozměry pneumatik 225/40 ZR18 vpředu a 265/40 ZR18 vzadu je rozsah přilnavosti na suchu velkolepý a s nezávislými lichoběžníky vpředu i vzadu a elektronicky řízenou tuhostí tlumičů jsou schopnosti podvozku hodné odkazu závodní slávy Ferrari. Došlo i na aerodynamické vylepšení spodku karosérie, který svým vyhlazeným povrchem přispívá k větší stabilitě při vysokých rychlostech, i když k zázračnému přítlaku Modeny má ještě daleko.

Karosérie patří k tomu nejlepšímu, co za posledních čtyřicet let spolupráce mezi Ferrari a Pininfarinou vzniklo, a nese všechny základní znaky agresivity a sportovní urozenosti, kterými se Ferrari proslavilo po celém světě. Narozdíl od předchozí 348 nebo Testarossy jsou boční průduchy osvobozené od podélného žebrování a díky tomu mají celé boky čistší nerušený vzhled. Předek má stále klasickou spodní mřížku, která na Modeně kvůli aerodynamice k nemalému zklamání mnoha příznivců vymizela, a navíc je poslední ukázkou výklopných světel u Ferrari. Všechny pozdější modely už mají pevné světlomety umístěné pod čirými kryty. Stejně nerušený pohled se nabízí i na zadní kompaktní tvary s dokonale vyměřenou zvednutou hranou kapoty. Na kulatá světla a svalnatý nárazník je radost pohledět. Celek výborně doplňují velké osmnáctipalcové ráfky se sportovním designem.

V roce 1995, jeden rok po uvedení kupé a targy, se na trh dostal i Spider s elektricky sklápěnou plátěnou střechou, která věrně napodobovala profil původní karosérie, a v roce 1998 se ve Ferrari jako v prvním sériovém autě na světě objevila poloautomatická převodovka F1 s pádly pod volantem. Pro obchodní úspěch F355 znamenala hodně, ale ve své úvodní podobě byla velmi problematická a technické zdokonalování její funkce a spolehlivosti trvá v podstatě dodnes.

Interiér F355 je ukázkou tradičního sportovního designu značky a cestujícím všude připomíná, v čem sedí. Vedle nezaměnitelné otevřené chromované kulisy řazení a vrtaných hliníkových pedálů v něm najdete i atraktivní tříramenný kožený volant (pozdější verze mají větší volant s airbagem), minimalistické přístroje, jednoduchou palubovku a pohodlné anatomické sedačky potažené prvotřídní kůží od anglické firmy Connolly. Z příplatkové výbavy byla nejpopulárnější právě převodovka F1 za zhruba 300 tisíc korun a také podvozková úprava Fiorano (stejné označení platí dodnes například pro 575 Maranello) se sníženou světlou výškou, pevnějšími tlumiči a pružinami a širším rozchodem kol. V ceně upravy byla i drátěná mřížka převzatá ze závodní F355 Challenge a hlubší sedačky se čtyřbodovými pásy.

Vynikající tvary vám dokáží vyrazit dech, ale stejně strhující jsou i jízdní vlastnosti, ovladatelnost a zvuk, který můžete směle srovnávat s kvalitami Formule 1. Motor nemá v nižších otáčkách dost síly na to, aby jel stejně rychle, jak celé auto vypadá, ale jakmile se přehoupnete přes pět tisíc otáček, začne vydávat přesně ten ryzí supersportovní tón, který si od Ferrari slibujete už od dětství. Útlou leštěnou řadičkou sázíte jednu rychlost za druhou a při každé příležitosti vytáčíte motor jen pro radost. Široké pneumatiky zaručují na suchu vysokou úroveň přilnavosti, ale když se dostanete za její hranici, s motorem uprostřed a touhle značkou na kapotě silnou nedotáčivost čekat nemůžete. Pokud budete v rychlých zatáčkách přebytečně tlačit na volant, přední kola se určitě ozvou jako první, ale jakékoli vybočení ze stopy můžete okamžitě upravovat plynovým pedálem.

Spolehlivost není zrovna to hlavní, co by si Ferrari mohlo historicky dát za rámeček, ale přes své výjimečné výkony šlape F355 ve většině případů jako dobře naolejovaný stroj. Toho oleje ale potřebuje více než jiná auta, konkrétně kolem jednoho litru na 5 tisíc kilometrů. Každé tři roky vyžaduje i výměnu rozvodového řemenu, což není vzhledem k nutnosti vymontovat motor zrovna levná záležitost. Někteří majitelé si stěžovali na poruchy elektroinstalace, zejména časté vybytí baterky, nefunkční stahování oken a některé spínače. Časté potíže byly s automatickým ovládáním výfukové klapky, která ve vyšších otáčkách odpovídá za ten famózní zvuk. Dlouhodobé problémy byly také s převodovkou F1, která byla ze začátku hodně nevychytaná a podle většiny majitelů žrala spojky rychleji, než je stačila továrna dodávat. Kombinace Ferrari a závodní převodovky z Formule 1 sice vypadá neodolatelně, ale s klasickou šestistupňovou skříní nelze udělat krok vedle. Ke známým závadám F355 patří i praskající výfukové svody, ale vedle obvyklých nákladů na údržbu, servis a hlavně pneumatiky, které vzadu mizí alarmujícím tempem, to není se spolehlivostí zdaleka tak špatné, jak byste mohli z pověsti Ferrari usoudit. Rozhodně už neplatí, že by motor vyžadoval každých několik desítek tisíc generálku a jsou dokonce doložené příklady ze závodní série F355 Challenge, ve které vydržely motory bez větších zásahů i několik sezón za sebou.

Novodobá historie Ferrari se pyšní řadou vynikajících aut, ale právě v F355 se slévají všechny výsostné prvky značky do jednoho dokonalého celku. Pro mnoho fanoušků po celém světě zůstává nejkrásnějším autem z Maranella posledních let. Svým odhodlaným vzhledem, vybroušeným chováním a božským zvukem se řadí k nejvýjimečnějším a nejpopulárnějším Ferrari všech dob.

redakce autoweb.cz