Dopravní nehody a vydírání jejich účastníků mezi sebou

Ačkoli problematika základních kroků po nehodě již byla v jednom z dřívějších článků podrobně prodiskutována, množství dotazů v Právní poradně směřuje k řešení situací, kdy k malé dopravní nehodě není zavolána policie, strany se nějak dohodnou a následně poškozený začne vydírat viníka nehody hrozbou větší sankce nebo jiným závažným postihem.

Úvodem lze asi předeslat, že při řešení dopravních nehod její účastníci často dělají tu chybu, že se spolehnou na tu či onu skutečnost, kterou např. tvrdí poškozený a jsou pak nepříjemně překvapeni dalším vývoje situace, zejména zvýšenými finančními požadavky poškozeného. Základní kroky a postupy by proto měly zahrnovat následující:

– pokud máte pochybnosti o rozsahu své odpovědnosti volat policii, tak jí raději zavolejte; policisté sice mohou být nenadšení, že je voláte k banální nehodě, ale pokud máte pochybnosti, je lepší je zavolat

– pokud policii volat nebudete, vždy sepište záznam o dopravní nehodě, kde bude vše uvedeno a popsáno, tj. zejména průběh nehody, rozsah poškození a i existence zranění

– pokud se s poškozeným dohodnete na náhradě škody a podepíšete záznam o nehodě (ostatně je to vaše povinnost), pořiďte si na místě i několik fotografií postavení vozidel a rozsahu jejich poškození

Pokud se vám stane, že při dopravní nehodě poškozený nejeví známky poškození zdraví, ale s odstupem několika dní se na vás obrátí s dalšími finančními požadavky (např. zjistí, že bude muset nést část nákladů na opravu z důvodu odpočtu opotřebení), pak máte-li pochybnosti o čestnosti jeho úmyslů, tak jeho návrh odmítněte. Rozsah škody, včetně škody na zdraví totiž prokazuje poškozený.

Jestliže od nehody nějaká doba uplynula, bude muset poškozený v důkazní nouzi prokázat, že mezi nehodou a jeho škodou na zdraví je příčinná souvislost. Pro prevenci lze doporučit přimět poškozeného, aby se ke svému zdravotnímu stavu po nehodě „přiznal“ do sepisovaného záznamu o nehodě, protože pokud tam uvede, že je bez zranění a pak si začne „vymýšlet“, bude jeho důkazní situace o to složitější (jeho další tvrzení bude snazší odmítnout jako účelové). Samozřejmě nelze vyloučit, že se některé zranění může objevit až s odstupem doby a že nárok poškozeného je oprávněný, častěji se ale stává, že tyto důvody jsou používány čistě jako nátlaková metoda, jak z viníka nehody dostat další peníze. Proto se v takovém případě nenechte tlačit do jakýchkoli finančních příslibů, ale nárok poškozeného odmítněte.
Samozřejmě je po nehodě třeba splnit svou ohlašovací povinnost na pojišťovnu, pokud se vám však stane, že se poškozený snaží přes pojišťovnu uplatnit neoprávěný nárok na náhradu škody na zdraví, informujte pojišťovnu, že s takovým nárokem nesouhlasíte, neboť je účelový ve snaze získat finanční výhodu (samozřejmě, pokud máte důvod se domnívat, že tomu tak skutečně je) a naveďte pojišťovnu k podkladům, které takovou účelovost dokládají.

Závěrem lze uvést, že současná právní úprava bohužel takovým praktikám nebrání, když i za malé poškození zdraví hrozí zákaz řízení, jakkoli taková právní úprava nedává smysl. Poškození to vědí anebo to po nehodě zjistí a snaží se hrozbou „simulování“ poškození zdraví získat neoprávněný prospěch. Předcházet tomu lze způsobem popsaným shora, který vyloučí snahy poškozeného „kličkovat“ a argumentovat ve prospěch takového poškození, které ve skutečnosti neexistuje a které se např. poškozený pokusí prokázat podvrhnutým potvrzením od lékaře. Takové účelové nároky proto lze doporučit odmítat a hlavně nezapomenout si pro podporu vlastních závěrů nechávat vyplňovat jednotlivé dokumenty, které dokládají situace bezprostředně po nehodě.

JUDr. Tomáš Beran