Dlouhodobý test Peugeot 208 1.2 PureTech 110 k EAT6 (2016): 5 věcí, které se nám uvnitř (ne)líbí
Dlouhodobý test Peugeot 208 1.2 PureTech 110 k EAT6 (2016): Dvě stě? V městě!
Jezdíme dál dlouhodobě testovaným hatchbackem značky Peugeot a více a více se ukazuje, že naše představa o čistě městském nasazení byla nepřesná.
Kilometry na tachometru našeho dlouhodobě testovaného Peugeotu 208 přibývají relativně pomalu a důvod je jasný, náš záměr byl jezdit s ním zejména ve městě, právě tam se podle nás kompaktní auto s malým benzinovým motorem a automatickou převodovkou hodí. Jenže, je to trochu jinak, jak se postupem času ukazuje. Tedy stále platí, že ve městském prostředí se 208ka cítí jako ryba ve vodě, ovšem naše stále častější výlety mimo město, na okresky a dálnici, potvrzují, že i tam se Peugeot 208 neztratí.
Abychom rozklíčovali nadpis, musíme prohlásit, že jsme nejezdili po městě rychlostí 200 km/h, ale snahou bylo sdělit, že ano, ve městě je 208 výtečná, ale že jí nevadí ani dálniční tempo. Popravdě, jakkoli to může být infantilní, nekorektní či zbytečné, rozhodli jsme se vyzkoušet maximální rychlost aut v reálném prostředí dálnice. A rozjeli se na 190 km/h, pak už jízda přestala být bezpečnou a to vlivem vnějších vlivů, provozu a tak, a ne že by auto změnilo své chování.
Dostat Peugeot na 190 km/h nebylo tak složité, jak se mohlo zprvu zdát, stačil jen volný prostor na dálnici, ale opět, pokud jste na německém autobahnu, je to v pořádku, v našem tuzemském prostředí toto legislativa nedovoluje. Nicméně v tempu kolem 150 km/h se 208 hravě naší dálniční sítí prokusuje. Spotřeba? Opět palec nahoru, měli jsme obavu, že snaha o maximální tempo se projeví apetitem dalece nad deseti litry benzínu, v reálu se naše dlouhodobá spotřeba 7,6 l/100 km zvedla na 9,6 l/100 km. A to tak krátkodobě, že než jsme stihli zastavit po zvolnění tempa na focení, o pár desetin se ještě snížila, takže na fotce je údaj o 0,4 l/100 km nižší.
Ještě jednou, aby bylo jasná a zřejmá naše snaha a její podstata, nešlo nám o bezduché „pirátování,“ ale o jasnou ukázku toho, že ani malé auto s malým motorem a automatickou převodovkou nemusí být na dálnici brzdou provozu. Automat sám o osobě zaslouží pochvalu, už jen tím, že nejde o dvouspojkový systém, ale klasický hydroměnič, který funguje plynule, a to nejenom při řazení za jízdy, ale i při změnách jízdy v podélném směru, tedy vpřed/zpět.
Mluvíme-li o městě nebo o dálnici, neradi bych pak zapomněli na „mezikus,“ tedy okresky. V klikatých zatáčkách 208 drží příjemně stopu, díky točivému momentu neztrácí dech, pokud míváme pocit, že chceme držet motor ve vyšším nasazení, řadíme pákou voliče jízdních režimů, a Peugeot pak umí jet zatáčkami velmi svižně. Naložíme-li zavazadelník plně těžkými zavazadly či nákladem, a na sedačky si sednou kamarádi z ragbyového týmu, dynamika se změní.
Je nasnadě, že jede-li člověk sám, má 110 koní méně práce než s 285 dm3 bagáže a hromadou masa a kostí (a tuku, omlouvám se, kamarádi, za jízlivou poznámku). Jako solitér si řidič Peugeotu 208 jízdu užije, v rámci „společenského“ přesunu nepůjde o dramatický sprint, ale o slušnou a kvalitní jízdu s bezpečnou výkonovou rezervou.
2.11.2016 10:29
