Dlouhodobý test Mercedes-Benz C 220d Kombi 4MATIC (2017): Plně vybaven
Dlouhodobý test Mercedes-Benz C 220d Kombi 4MATIC (2017): Na závodní dráze
Kombi s naftovým motorem, pohonem všech kol a automatickou převodovkou je asi tím posledním autem, se kterým by chtěl jeden vyjet na závodní okruh. Nebo ne?
Auto s naftou v nádrži, automatem a čtyřkolkou je vším možným, jen ne synonymem vozu, se kterým by jeden toužil drtit asfalt na závodní dráze. Ani my nejsme natolik bláhoví v tom ohledu, že bychom považovali náš dlouhodobě testovaný Mercedes-Benz třídy C za nějaký okruhový speciál, nicméně je zde pár drobností, které nás vyjet na závodní okruh přesvědčily.
Tak zaprvé, Mercedes lze nastavovat v několika úrovních a pokud je tady Sport jako možnost výběru, pak není nad čím váhat. A za druhé, jak jsme se přesvědčili už na běžných silnicích, navzdory specifikaci, která je spíše na opačné straně spektra od rodiny AMG, není „naše“ Céčko nijak pomalé.
Nejprve suchá čísla. Zrychlení z nuly na stokilometrovou rychlost zvládne C220 4MATIC za 7,7 sekundy, maximálka je pak 225 km/h. Na tu dnes na závodním okruhu v jihočeském Písku samozřejmě nedosáhneme, ale dynamiku při zrychlení lze využít a následně popsat velmi snadno. Na začátku se asi podívejme na onboard z okruhu, pro představu, na jaké dráze jsme jezcili, pro pozdější lepší pochopení komentáře. Nejde o čas, který je mizerný, jiný ani s kamerou v jedné ruce být nemůže.
Písecký okruh začíná rovinkou, která se stáčí mírně vpravo, aby se vzápětí směr otočil doleva a přišla velmi ostrá šikana s dramaticky vysokými obrubníky. Po tomto esíčku se dráha svažuje z kopce do táhlé levotočivé zatáčky, kde, když to přeženete, pokračujete namísto v ideální stopě po tečně ven do pneumatik. Ostřejší levá, stoupání do dvojité pravé přeš horizont v centrální části okruhu, táhlé klesání, esíčko levá – pravá – levá a nájezd přes široký pravotočivý oblouk zpět na startovní/cílovou rovinku.
Spotřebu dnes neřešíme, pokud jindy říkáme, že náš Mercedes jezdí “ za málo,“ tak výjimku z průměru, kterou logicky naše eskapáda na závodním okruhu představuje, nebudeme vůbec do dlouhodobého hodnocení spotřeby zahrnovat, tak jako tak ani nepředpokládáme, že by někdo s takto naspecifikovaným autem na závodní okruh jezdil. C kombi se na závodním okruhu ale neztratí.
Výkon 170 koní je dostatečný na to, aby se auto hned v úvodu slušně rozjelo, točivý moment 400 Nm dostupný v rozsahu 1400 až 2800 otáček je díky devítistupňové automatické převodovce stále k dispozici, sportovní režim pak nastoluje diktát, při kterém je agregát nabuzený, je slyšet, jak letí do otáček na brzdách při podřazování, neztrácí sílu.
Úvodní část okruhu proletíme během několika sekund, zpomalit je třeba v šikaně, kde vysoké obrubníky představují riziko poškození kol – auto je na klasických letních pneumatikách a ne na nějakých sportovních slupkách, takže je tady rezerva v podobě dostatečně vysokého špalku gumy a vzduchu.
Stačí ale jen brnknout či škobrtnout při neuváženém „katování“ o zmiňovaný obrubník a karambol je tu. Takže namísto napřímení dráhy je potřeba rychle pracovat na volantu doleva – doprava – doleva. C kombi s poloměrem otáčení 11,45 metru je příjemným společníkem na cesty a ne do zatáček závodního okruhu, ale popravdě šikanou se prosmýkne docela hbitě.
Tohle místo jsme projížděli už nesčetněkrát v nejrůznějších autech a ani Lancer Evo s řízením strmým jak boky rozhledny na Petříně nepředstavoval ideální nástroj na překonání této zatáčky.
„Padáček“ kolem hradby pneumatik, která podle stop hostila už nejedno auto, jehož řidič přehnal nájezdovou rychlost, zvládáme bez ztráty na životě či laku, pohon všech kol drží, i když se auto mírně naklání. Je tady další zatáčka, do které se auto stočí, motor stále tahá, objem 2,2 litru je příjemný v tom ohledu, že tady nemáme nějaký chabý pokus o downsizing (vzpomínka a narážka na německý hatchback konkurenčního koncernu s podobným výkonem, ale mnohem menším motorem, který přes papírové předpoklady trpěl tady na okruhu v Písku před pár týdny nedostatečným entuziasmem).
Delší a táhlejší úseky závodní dráhy jsou pro Mercedes hračkou, přirozeně užší a členitější místa na dráze nejsou pro kombi ideálním teritoriem k životu, vměstnat se do technických pasáží motokárového okruhu vyžaduje kompromis v rychlosti a/nebo rozmáchlejší stopě.
Brzdy? Nemají s decelerací problém, nevadnou a je poctivé přiznat, že jsme si dali na dráze pár kol a že je okruh svou podstatou členitý natolik, že se brzdí z poměrně pomalého tempa, popřípadě se dá – a tady naopak zase chceme vyzdvihnout velmi příjemný a schopný podvozek – jet bez brzdění. Klikaté úseky neumožní rozjet se naplno, ovšem zase pak dovolí jet, aniž by jeden šlapal na brzdový pedál.
Závěr je pak velmi jednoduchý. Ne, Mercedes-Benz C 220d Kombi 4MATIC není v žádném ohledu sportovní auto. Ano, když s ním vjedete na závodní dráhu, pobavíte se. Bez ostudy a zklamání, budete-li přistupovat k jízdě tak, že jde o chvilkovou záležitost a ne celodenní drásání techniky s vírou, že je připravena na nekonečné namáhání jak hnací, tak brzdové soustava.
Naše zkušenost na závodním okruhu pak přesahuje do jízdy na běžné silnici. Na závodní dráze jsme se přesvědčili, ehm, ne, potvrdili jsme si to, že námi testované auto má opravu výtečný podvozek, který v kombinaci s chytře naprogramovanou stabilizací podrží řidiče při jízdě na limitě, respektive ve chvíli, kdy se svým (ne)uměním za limitu dostane. Že navzdory spíše rodinné či praktické podstatě nejde o nijak pomalé auto, ale o stroj, který svou rychlost zdatně maskuje. A že i přes relativně průměrné dynamické parametry deklarované v technických tabulkách je Mercedes-Benz C 220d Kombi 4MATIC v reálu velmi svižným a dynamickým autem.
22.5.2017 8:10| autor: Filip Rakovan
