Citroën DS3 1.6 THP Faubourg Addict

• Dynamika 8

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 7

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 7.2

RADOSTI
Potentní a úsporný motor; Vypínatelná stabilizace a absence start/stop; I po letech hezký design

STAROSTI
Poskakování na nerovnostech; Vysoká cena; Pozice za volantem

Možná netušíte, jaký má smysl znovu testovat Citroën DS3 s přeplňovanou šestnáctistovkou, když jsme tu takovou kombinaci nejednou měli. Bez střechy, se střechou, ale i třeba ve svalnaté verzi Racing se u nás DS3 během šestiletého působení na trhu zastavilo hned několikrát.

Asi nemá smysl nalhávat vám, že jediným důvodem, proč jsme po něm sáhli tentokrát, byla limitovaná edice Faubourg Addict. Ta na vlastnostech nic nemění a těch několik designových vylepšení si jistě zvládnete zhodnotit sami podle několika fotek. Pokud vám po jejich shlédnutí vytanul na mysli koncept Numéro 9 z pekingského autosalonu, jste na správné adrese.

Paket do nabídky přidává několik nových odstínů karoserie, z nichž černá Perla Nera s nádechem fialové je přesně ta, která má evokovat tu úžasnou studii z roku 2012. Zbytek úprav už se nese v ryze kosmetickém duchu – polep střechy dostal vzor stvořený z písmen DS, stejný je laserem vyřezaný do zrcátek. A společně s jinak barevnými disky jsem s výčtem změn u konce.

Důvod testu byl mnohem prozaičtější (a z mojí strany poněkud sobecký). Nejmenší zástupce prémiových modelů Citroënů totiž nejen skvěle vypadá, ale také velmi slušně jezdí, takže jsem se rozhodně nebránil nabídce dostat se znovu za jeho volant. Až teď zpětně, po dávném svezení s naftovou C3, si uvědomuji ten propastný rozdíl mezi oběma auty, přestože jsou uhnětená ze stejného těsta.

Zvnějšku jsou si auta podobná jako Quasimodo a Esmeralda a podobný příměr by se dal použít i pro jejich jízdní projev. Vůbec nechci obě auta stavět proti sobě, ale přišlo mi svým způsobem fascinující, jaký výsledek dokázali Francouzi vyrobit – a především z čeho. Podvozek zůstal u stejné koncepce – přední nápravu tvoří McPherson, ta zadní se spoléhá na vlečená ramena, je ale úplně jinak naladěný. 

Ve Francii vycházeli z jednoduché rovnice tuhý = sportovní, která na dobrém asfaltu funguje. Čím horší okresku ale najdete, a čím rychleji po ní pojedete, tím horší bude výsledek. Na hodně rozbité silnici auto odevzdaně poskakuje, těch je ale naštěstí docela málo. Průměrnou českou asfaltku spolkne svižným tempem bez problémů, čím více pak bude zakroucená, tím více se za volantem budete bavit. Auto díky relativně ostrému řízení a lehkému motoru ochotně zatáčí a ještě ochotněji utahuje stopu při odstavení plynu. Zábavu nezkazí ani vypínatelná stabilizace, stejně jako start/stop, který byl v době vzniku auta teprve v hlavách bruselských úředníků.

Motor patří mezi ty, které umí většinu záporů podvozku proměnit v nepodstatné maličkosti. Jde o přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,6 litru, mnohem více by vám mohlo napovědět jeho označení THP 155. Motor vyrobený ve spolupráci koncernu PSA a BMW není žádnou žhavou novinkou, za těch několik let života ale u jiných modelů značně posílil, v Mini Cooperu ke dvěma stovkám koní, u Peugeotu RCZ R po četných úpravách dokonce na téměř tři stovky. 

Citroën zůstal u původního naladění, ale není důvod si stěžovat. Stovku papírově zvládne za 7,3 sekundy, takže rychlý je tak akorát, a jakékoli zvyšování výkonu by padlo na oltář příjemnému průběhu výkonu a spotřebě. Ta se rozumným stylem jízdy vejde do šesti litrů, svižnější svezení představuje přísun přibližně 11 litrů naturalu na sto ujetých kilometrů, mně se po týdenním ježdění ustálil průměr na 7,4 l/100 km. A nejezdil jsem pomalu.

K interiéru jen krátce, není tady nic nového a opakoval bych jen stokrát vyřčené. Na pohled je vnitřek útulný. Čím níže se díváte, tím kvalita materiálů klesá, to co je ale každodenně na očích v každém případě neuráží. Pořád platí, že s kelímkem kávy tady nemáte šanci uspět, o nic růžovější není skutečnost ani s větší lahví. Dveře jsou sice velké jako vrata od stodoly, ale schránka v nich pojme nanejvýš malou lahev. Ve světle nových modelů s multimediálním panelem působí rádio s nedotykovým displejem archaicky, ale méně odvádí pozornost od řízení a celkově funguje lépe.

Pokud v autě plánujete jezdit ve větším počtu než ve dvou, je třeba zmínit komplikované nastupování na zadní sedadla, kam se navíc pohodlně usadí nanejvýš děti. Všem urostlejším bude prostor pro kolena nedostatečný. Přední sedadla ale vyhoví jak po stránce komfortu, tak držení těla v zatáčce, mohla by ale být ukotvena o něco níže.

Všechna negativa by se dala přejít, nebýt pohledu do ceníku. Ten je až příliš sebevědomý, s motorem 1.6 THP pořídíte DS3 za nejméně 513 100 Kč, ve vrcholné výbavě Ultra Prestige, která byla testovanému kusu vlastní, je cena dokonce 623 100 Kč. Ve výbavě už nechybí nic podstatného, standardem je kožené čalounění nebo barevný displej s navigací a řada dalších věcí, připlácet si můžete jen za speciální žlutý nebo červený lak (6000 Kč), respektive metalízu (12 600 Kč).

Jenže už za 502 500 Kč můžete mít úplně nový Mini Cooper, nebo za 605 000 Kč rovnou Cooper S s přeplňovaným dvoulitrem o výkonu 192 koní. Pokud vám na stylu zas až tolik nezáleží a primárně cílíte na zábavu, je situace ještě jednodušší. Po loňské úrodě hot hatchů je tady Fiesta ST za 439 990 Kč, Peugeot 208 GTi za 513 500 Kč a Clio RS za 564 900 Kč.

Verdikt
Citroën DS3 se vám musí především líbit, což je přesně to, co se edice Faubourg Addict snaží ještě umocnit. Zároveň se vám ale musí nelíbit nový Mini Cooper, protože cenou se Citroën rozhodně  nesnaží britskou novinku přebít. Pokud tahle kritéria splňujete a vyšší cena pro vás nepředstavuje problém, nebudu vám to rozmlouvat. DS3 vypadá i po letech šik a ze schopnosti za volantem pobavit nevyprchalo vůbec nic.

Měření a technické údaje