Citroën C5 2.0 BlueHDI 180 k (2016)

• Dynamika 7

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 7

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 8.4

Velké Citroeny mají pověst zvláštních aut pro zvláštní řidiče a za „zvláštní“ si můžete klidně dosadit slovo výjimečné a bude to také správně. Ne výjimečně dobré, ale zcela se vymykající ostatní současné automobilové produkci. Řidičům, kteří dosud s těmito automobilovými mimozemšťany nepřišli do styku, to nijak neulehčují, ovšem já mám výhodu, že netrpím obvyklými předsudky proti francouzským autům. Zvenku se mi C5 líbí, a jsem přesvědčený, že nepatří mezi auta-modelky, které zazáří, ale rychle se okoukají, a když jsem auto po týdnu vracel, zalíbení bylo ještě mnohem větší.

Pochopil jsem, že toto auto je jako chytrá, ale komplikovaná žena, a že některým věcem prostě neporozumím a C5 si je bude prostě dělat po svém. Jako jedno hodnocení za všechny bych uvedl, že Citroen C5 je velice podařené auto, které nesnáší rychlé změny a zbrklá rozhodnutí řidiči prostě neumožní realizovat. Po prvním nasednutí jsem měl intenzivní pocit, že jsem celý nějak divně zkroucený, naštěstí jsem po pár minutách hraní si se sedačkou zjistil, že opěrák je lámaný a horní půlka se dá naklápět dopředu (což byla). Takže jsem si ji srovnal úplně zpátky a dalo se sedět – abych byl objektivní, například kolega Hugo si ale tuto možnost nastavení pochvaloval).

Pak jsem začal zkoumat zbytek interiéru a kroucení hlavou neustávalo. Střed volantu se stále neotáčí, ale o to je větší, na což se dá zvyknout, ale díky tomu nemáte šanci provádět jakékoliv rychlejší pohyby, kde byste si snad chtěli pomoci rukou na volantu zevnitř. Je tady mnoho tlačítek – vlevo pro tempomat a ovládání centrálního informačního displeje na přístrojovce a jedno na zhasnutí všech displejů v budících (v noci velice příjemné), vpravo pak pro multimediální systém – v našem konkrétním případě pouze rádio a tzv. Jukebox (ehm, co to přesně je?).

Citroën C5 (2000 – 2007)

Ojetá auta | vydáno 17. 7. 2009

A ano, jsou tam i dvě tlačítka pro houkačku. Že byste chtěli troubit zmáčknutím celého středu? To já taky, ale na to u C5 zapomeňte, to je moc zbrklé. Zatroubit můžete, ale musíte předtím lokalizovat jedno ze dvou tlačítek velikosti starého šedivého domovního zvonku. A to než se vám podaří, situace se vyřeší havárií, takže se na to po čase to úplně necháte být. Další ergonomické hledání slepých cest je umístění tlačítka varovných blinkrů kdesi vpravo, mezi schránkou před spolujezdcem a displejem multimediálního systému. Přijde mi, že pro komunikaci s ostatními řidiči je to velice užitečné zařízení, ale než stihnete v C5 někomu poděkovat, už jste 10 vteřin za hulváta a ještě možná při hledání nabouráte. Ale zase když prudce zabrzdíte, auto děkuje samo.

Jinak bylo vše celkem nalezitelné a pochopitelné, dálková světla jsou páčkou od sebe, a ta tam zůstane. Jen na zadních dveřích jsou vytahovací záclonky, které zastíní tak dvě třetiny okna, takže vám dítě v sedačce stejně remcá, protože mu tou zbylou třetinou svítí přesně do očí. Celkový dojem z interiéru je opět, že je hezký a rozhodně netradiční a velice kvalitně zpracovaný, a to navzdory rokům, které už má odslouženo.

Auto má staromódní výklopný klíček, který musíte vložit do spínací skříňky a otočením nastartovat. Pokud máte tu smůlu, že stojíte podélně v řadě blízko dalších aut, není vyloučené, že se o některé z nich opřete. Parkovací brzda se aktivuje automaticky a při první rozjetí po nastartování ji nemůžete odblokovat jinak, než že se rozjedete. Ale ne tak, že šlápnete na plyn a ona se odbrzdí, ale musíte jí přetlačit. Takže když máte do auta před sebou dvacet centimetrů volného místa, strašlivě se vyděsíte. A ne, zvyknout se na tohle opravdu nedá.

Motor 2.0 HDI asi není třeba rozebírat, platí pořád, že je výborný. Co ale zmínit musím, je automatická převodovka. Řazení jednotlivých stupňů, když auto jede, zvládá dobře, ale rozjezd z místa je opravdu letargický. Ale zase viz výše – prostě tou křižovatkou první neprojedete a v klidu počkáte. Ale zpět k motoru, je to poctivý tahoun, který i s tak těžkým autem, jakým C5 je, dokáže jet dynamicky a přitom celkem úsporně.

Jeden den jsem jezdil jen po širším centru Prahy a rozhodně jsem auto nešetřil, pak jsem se dostal až na 9,5 litru. Ale moje často používaná zkušební trasa z Prahy do Regensburgu a zpátky skončila s údajem 7,5l. A to ještě z Prahy na hranice 150 km/h, od hranic do Regensgburgu 180 km/h a zpět a nakonec jsem navíc kvůli uzavírce sjel za Plzní a nechal se navigací vést nejkratší cestou na Řevnice, takže parádní silničky druhých až pátých tříd, kde jsem jel opravdu ostře. No a nakonec jsem zkusil D11 130km/h a tam se údaj ustálil na krásných 5,3 litru.

Kvíz: Poznáte totálně ohořelá a zrezlá auta?

Kvízy | vydáno 25. 6. 2015

Podle mě nejpřekvapivější a nejzajímavější na Citroenu C5 jsou jízdní vlastnosti. Auto má těžký motor vpředu a pneumatiky s profilem 55, takže na rychlé otočení volantem zareaguje se zpožděním, na které si musíte zvyknout a když se rozjedete, uvědomíte si , že auto je větší – jak delší, tak širší, než zvenku působí. Jedinou slabinou je pro mě přední náhon, který se sice téměř nepřenáší do řízení, ale pokud v zatáčce potřebujete zrychlovat, projeví se nedotáčivostí. Ale! Když si najdete tu správnou rychlost už před zatáčkou, nebo i větší a brzdíte v ní, můžete jet rychlostí, kterou byste od auta tohoto typu v žádném případě nečekali a navíc s úrovní komfortu, o které se většině konkurentů může jen zdát.

Železniční přejezd, tramvajové koleje, zpomalovací práh, zvýšený přechod? Žádný problém, C5 to vyžehlí. V rovném směru to čekáte, ale ono to naprosto skvěle funguje i v zatáčce. Dva chlapci v BMW E36, kteří se mnou chtěli závodit, mají ještě teď stažené půlky potom, co jim jejich vylepšený (snížený) podvozek na hupu v zatáčce ustřelil do vedlejšího pruhu. A C5 se ve stejné rychlosti jen tak lehce zhoupl. A souvisí to i se skvělou přední nápravou se dvěma trojúhelníkovými rameny, do které se naprosto minimálně přenáší vliv předního náhonu a za všech okolností tak dělá to, co má především, a to je řídit. A přitom v C5 zažijete zhoupnutí při přibrzdění, dokonce když ve 130 km/h lehce uberete plyn, předek se trochu zaboří.

Co bych k životu nepotřeboval, je tlačítko sportovního podvozku. To jen C5 přiblíží těm konkurentům, pro které tvrdost podvozku není prostředkem pro zlepšení stability, ale pouze cílem. Citroen s hydropneumatickým podvozkem má být měkký a C5 to umí dokonale. Že s tímto systémem Citroen končí vůbec nechápu. Když zvednete kapotu, mají na vás vykouknout koule pérování, to je Citroen! Týden s Citroenem C5 byl pro mě jedním z největších překvapení za pěkně dlouhou dobu. Ukazuje ostatním, že i v unifikované produkci může vzniknout auto, ze kterého je cítit nadšení a práce několika generací konstruktérů a které navíc v násilně unifikované Evropě hrdě přiznává svůj původ. Prostě nástrahy řeší s francouzským šarmem a ukazuje, že to ve spoustě případů je řešení elegantní a přitom nejlepší. Definitivní závěr pak patří prohlášení, že je Citroen C5 zajímavé auto, a není to zdvořilostní fráze.

Měření a technické údaje