Citroën C4 Cactus 1.2 PureTech (2014) – první jízdní dojmy
Není pravidlem, aby na tiskové konferenci prezentující nový model zazněla také jména nejbližší konkurence, na druhou stranu to však není ani nic neobvyklého. Automobilky si obvykle věří, své rivaly vypíchnou, obyčejně zdůrazní hlavně jejich nedostatky, srovnají je s přednostmi své novinky a jde se dál.
Česká premiéra francouzského crossoveru Citroën C4 Cactus nebyla v kontextu výše zmíněného o moc jiná, jeden detail však přehlédnout nešlo. Že byl zmiňován Renault Captur, Peugeot 2008 anebo Nissan Juke, bylo asi v pořádku. Zájemci o kompaktní crossover je s „Kaktusem“ pravděpodobně srovnávat budou. Poněkud větší a levnější Dacia Duster je však v Citroënu evidentně tabu.
Přitom obě auta mají docela hodně společného a tím nemám na mysli pouze přizvednutý podvozek, podobnou koncepci či rozměry. Tou základní analogií je jednoduchost.
C4 Cactus na první pohled vypadá jako mnohem dražší auto a ať už si o jeho designu myslíte cokoli, ve výrazném laku kontrastujícím s plastovými lemy či ochrannými panely na dveřích jde o nepřehlédnutelný a podle mě i sympaticky originálně vypadající vůz.
Ač se může zdát péče o škrábnutí dveří poněkud přehnaná, kdo jednou viděl zjizvené boky malých aut ve Francii anebo okusil slasti přecpaného parkoviště před nákupním centrem, vzduchové polštářky nejspíše pochopí a možná i ocení. Výhodou bočních panelů nazvaných Airbump – odolávajících podle Citroënu nárazům do 4 km/h – je navíc i jejich relativně snadná demontáž, takže je lze společně s lemy blatníků kdykoli poměrně rychle vyměnit.
Vnitřek už tak přesvědčivý není a to hlavně proto, že ona jednoduchost jde v některých případech až na kost. Tvrdé plasty na palubní desce v zásadě pochopím a nepřekážejí mi, ale někomu může docela vadit, že zadní lavice není dělená anebo že u zadních oken nedostanete ani „švihadla“ a místo nich si musíte vystačit pouze s vyklápěcími skly.
Za šťastné nepovažuji ani rozhodnutí nenabízet clonu příplatkového panoramatického okna, které sice dostalo úpravu odrážející přebytečné světlo a teplo, někdy ale zkrátka nemáte chuť nechat na sebe civět třeba z autobusu jako na zvířátko v teráriu. Rovněž nechápu, proč „Kaktus“ s kompletně digitálním přístrojovým panelem nemůže mít otáčkoměr, tím spíše, že toto řešení žádnou (pro Citroën zjevně důležitou) hmotnost neušetří.
Přitom o nové verzi C4 opravdu nelze říci, že by u něj konstruktéři vůbec nepřemýšleli. Na rozdíl od škrabky ve víku nádrže či odpadkového koše ve dveřích má třeba ostřikovače integrované do stěračů (šetří kapalinu) anebo zde najdete čelní airbag spolujezdce zabudovaný mezi horním rámem okna a sluneční clonou, což pro změnu dovolilo vytvořit více místa v přihrádce i na kolena.
Proč dostal nový Citroën jméno Cactus, je pro mě tak trochu záhadou, pichlavě opravdu nevypadá a jeho „gumová ochrana“ před nepřízní okolního světa je spíše pasivní. Nepohodlně dokonce nepůsobí ani za jízdy.
Jen několikakilometrová projížďka se základním atmosférickým tříválcem 1.2 PureTech o výkonu 82 koní nemohla odhalit o chování nového crossoveru vše, pár věcí si však nešlo nevšimnout. Předně asi stojí za zmínku měkce polstrovaná sedadla, která mají podle Citroënu připomínat vaši oblíbenou lenošku a v zásadě nic proti nim, protože opravdu připomínají. Potíž je v tom, že jejich boční vedení sedáku má konzistenci hubky na nádobí, což společně s měkkými pružinami a naklánějící se karoserii opravdu více než připomíná vzor ze sedmdesátých let – Citroën Méhari.
Nakonec ale proč ne, sportovně se tvářících aut, která mají skutečný sport v genech asi jako kocour Garfield, je spousta, nemůžu vám však zaručit, že bude Cactus pohodlný i na špatném povrchu. Podvozek se zdá být s ohledem na zaměření auta odhlučněný relativně dobře, na těch několika málo nerovnostech na trase se však zdálo, že si s krátkými ostrými nerovnostmi tlumiče zase tak dobře nerozumí a pohltit je zcela nezvládnou ani menší šestnáctipalcová kola.
V poněkud schizofrenním světle se jeví motor. Na to, že jde o atmosféru, má hodně mdlé reakce na plyn a kvůli emisím dlouho drží otáčky i po ubrání plynu, výkonově však nezklame. Základní verze váží neskutečných 1070 kg a malý tříválec si s ní v městském provozu na první tři stupně hravě poradí. Krátká jízda na dálnici nicméně naznačila, že ve vyšších rychlostech bude předjíždění značnou výzvou spojenou s pečlivým plánováním.
Dojem nezlepšuje ani pětistupňový rozviklaný manuál s dlouhými dráhami řazení a tak je otázkou, jestli Citroën dokáže u své novinky obhájit základní cenu 329 900 Kč v provedení Live, ve které byste marně hledali mlhovky, audio či klimatizaci. Smysl začne C4 Cactus dávat až od varianty Feel za necelých 360 tisíc korun, za tuto částku však dostanete i lépe motorizovaný a slušně vybavený hatchback nižší střední třídy. Uvidíme, zdali při delším soužití narazíme na něco, co tato čísla ospravedlní, spíše ale mám za to, že francouzský „Kaktus“ má zaděláno na úspěch až po zavedení u Citroënu poměrně zajímavých a často využívaných slev.
